V lásce a válce je vše dovoleno
„Ty jsi opravdovým pánem Smrti, protože opravdový pán před Smrtí neutíká. Ví, že musí zemřít, a chápe, že v světě živých jsou mnohem, mnohem horší věci než umírání.“
J.K. Rowling: Harry Potter a Relikvie smrti (překlad Pavel Medek)
- Tři dny předtím -
V okně se rýsovaly siluety dvou mužů, stojících proti sobě. Ten vyšší stál strnule a vzpřímeně, ruce pevně sepjaté za zády. Druhý muž na něj jen hleděl a otáčel štíhlou hůlkou mezi prsty.
„Věděl jste, že po nich půjdu,“ řekl Harry.
„Ano,“ potvrdil Fury.
„Víte, tohle je něco, co nechápu. Máte pod palcem celý svět a přijdete pro pomoc za mnou.“
„Nikdo jiný by neměl šanci, to přece víte.“
„Ale vy jste to nevěděl, že ne? Tehdy ne. Neměl jste tušení, proti čemu stojíte.“
Ticho.
„Řeknu vám, proč jste za mnou přišel,“ pokračoval Harry. „Protože jsem postradatelný. Mocný, postradatelný a ochotný zemřít pro tým.“
„Máte nějaký důvod, proč mi to říkáte, pane Pottere?“
Harry se zasmál, ale v tom smíchu nebyl žádný humor. „Vsadím se, že jste dokonce doufal, že při tom zemřu. Bože, vy mě musíte nenávidět.“
„Možná vás překvapí, že tomu tak vlastně není.“ Fury se zadíval z okna na New York. „Jste mocný muž, pane Pottere. A moc, bez ohledu na to, komu patří, vyžaduje, aby se jí lidé báli.“
„A vy? Bojíte se mě?“
Fury se na něj upřeně zadíval. „Je to moje práce.“
„A co Avengers?“ zeptal se Harry. „Jsou pro vás taky jen práce?“
Fury ohrnul ret. Odvrátil se od Harryho a najednou vypadal velmi unaveně. „Přišel jsem za vámi pro pomoc, protože vám na týmu záleží stejně jako mně, jasné? Sami to nezvládnou. A i když mě to... doslova bolí přiznat, jste jejich nejlepší šance.“
Harry zvedl obočí, jako by chtěl říct: Cože, to ti dochází až teď? Zasunul hůlku zpátky do kapsy. „Jestli to udělám a nějakým zázrakem přežiju, chci, abyste v SHIELDu skončil.“
Fury se na chvíli odmlčel. „Netušil jsem, že záchrana světa s sebou nese nějaké podmínky.“
„Nenese,“ řekl Harry. „Berte to jako laskavost. Nemusíte odcházet úplně, stačí, když odstoupíte z funkce ředitele.“
„Je to kvůli tomu, že jsem z vás udělal psance?“
„Vlastně je to proto, že jste hajzl, ale kvůli tomuhle taky.“
Fury se zasmál: „Vy jste ale číslo, Pottere.“
„Je to ano?“
„Berte to jako laskavost,“ natáhl k němu Fury ruku. „Máte moje slovo.“
Harry jeho ruku přijal. „Díky. Ale pro pořádek, pořád vás nesnáším.“
Fury odfrkl: „V tom se, pane Pottere, zcela shodneme.“
„Dobře. No, teď když je to vyjasněné...“ Harry mávl zápěstím a jeho oblečení se pod pláštěm proměnilo v brnění z dračí kůže. Ignoroval Furyho pohled, otočil se na patě a vykročil. Plášť za ním ještě vlál, když dodal: „Raději půjdu.“
Jeho oči zazářily.
„Musím zabít jednoho Titána.“
***
- Současnost: Bitva -
Mohlo uplynout několik vteřin nebo i dní, když Harry náhle vycítil příležitost.
Přikrčil se před přicházejícím výbuchem a začal utíkat. Nad hlavou viděl zelené záblesky světla, jak ho Loki kryl. Nemuseli spolu nijak komunikovat. Harry se vrhl přes temnou pláň směrem k Thanosovi a Loki mu uvolnil cestu. Avengers kolem nich vytvořili prostor, kam zabránili Chitauri v průchodu.
Bylo to tady.
Čas zpomalil. Obloha vybuchovala. Vlny žáru se snažily srazit Harryho k zemi.
Kolem obličeje mu proletěl hořící proud magie.
Buch. Harry vyskočil do vzduchu.
Buch. Zvedl Bezovou hůlku vysoko nad hlavu.
Buch. Slova mu tančila na jazyku...
Měl chvilku na to, aby postřehl, jak Thanosovýma šarlatovýma očima problikla panika, skutečný záblesk opravdového strachu. Titán věděl, že se dívá do očí své smrti. Věděl, že je to tady.
Ale měl v ruce ještě jednu poslední kartu.
S mohutným PRÁSK opět zmizel. Zůstal po něm jen mrazivý smích. Harry dopadl na zem a v témže okamžiku se otočil, jeho hůlka se třásla potlačovaným kouzlem.
Když spatřil scénu před sebou, ztuhnul.
Stál tam Thanos, těžce oddychoval a v natažené ruce držel Lokiho za krk. Při své výšce zvedl boha neplechy úplně do vzduchu. Fialovou pěst měl pevně sevřenou. Loki se zuřivě svíjel.
„A teď,“ zalapal Thanos po dechu, „se všichni zklidníme, ano?“
Harry vztekle vybuchl: „Přísahal jsi, že se nikomu nic nestane.“
„Ne, přísahal jsem, že se Avengers nic nestane,“ opravil ho Thanos. „A pokud vím, tenhle odpadlík není Avenger.“
A pak Thanos stiskl. Loki se zazmítal v křečích. Zoufale se kroutil v jeho sevření, v očích mu plál strach, ale po několika vteřinách začal slábnout, kvůli nedostatku kyslíku ho opouštěly síly. Možná byl bůh, ale Thanos byl Titán. A už neměl co ztratit. Lokiho oči pozbyly soustředění a zavřely se.
Poté Thanos otočil zápěstím a bůh ochabl.
„CRUCIO.“
Harry si nepamatoval, že to kouzlo seslal. Později uvažoval, že v tu chvíli musel cítit opravdovou zuřivost, zuřivost, jakou nikdy předtím nezažil.
Nepamatoval si to.
Věděl jen, že všechno kolem něj zbělelo, ztvrdlo a rozžhavilo se do ruda.
Slyšel křik. Zvuk strašlivé, nesnesitelné agónie.
Thanos.
Dobře. Měl by křičet.
S naprostým klidem sáhl Harry za svůj opasek a uchopil rukojeť Lokiho dýky.
„To je zajímavá teorie. Už se někdy někdo pokusil vrazit do Voldemorta meč?“
Nad tou ironií pocítil jiskru pobavení.
Napřáhl ruku a mrštil dýkou vpřed. Jak se otáčela ve vzduchu, odrážela se v ní kolem vybuchující kouzla. Harry mrkl, ale jeho cíl byl jasný.
Čepel proťala Thanosovo předloktí.
BUM
Totální tma.
Všechno se zastavilo. Prázdnota síly vířící kolem Thanose zmizela. Okolní světy přestaly blikat. Obloha ztmavla a ztichla. Chitauri ustoupili. Avengers se zastavili.
Nahoře na kamenné mýtině řval Thanos.
Rukavice, stále navlečená na fialové končetině, dopadla se zařinčením na zem.
Kameny zazářily jasně bílou barvou.
Lokiho už nic nedrželo.
Harry se přemístil právě včas, aby ho zachytil, když Thanosovo sevření povolilo. Skončil v Harryho náručí jako mrtvá váha.
Tentokrát bylo navázat spojení s Lokiho magií a navést ho zpět snazší. Harry mu přejel palcem po čele a Loki se s chvěním probral, tvář položenou v Harryho dlani.
Otevřel ústa, aby mu řekl, že je v pořádku, že to není poprvé, co ho někdo škrtil, ať se raději stará o rozzuřeného Titána, kterého právě naštval, že není čas...
Ale místo toho jen zavřel oči. Harry ho okamžitě přitáhl k sobě, do bezpečí, a bůh si dopřál chvilku, kdy se nechal objímat, kdy cítil teplou, opojnou blaženost Harryho magie, která konejšila zranění na jeho krku, přikryté teď dlaní, podpírající mu šíji. Loki se zachvěl a uvolnil se. Nebyl jediný, kdo se třásl.
Harry, v naprostém rozporu s něžností, kterou projevovala jedna jeho ruka, natáhl nad Lokim tu druhou směrem k Thanosovi.
Titán si toho vůbec nevšiml. Prsty levé ruky svíral pahýl své pravé paže. Cruciatus mu stále trhal vnitřnosti. Z jeho rtů se ozývalo strašlivé, kňučivé skučení bolesti. Ten obraz byl na hony vzdálený děsivé postavě, která pronásledovala Lokiho vzpomínky.
Harry se chladně podíval na Thanose, spokojený s tím, že ho nechal trpět, zatímco se Loki stabilizoval.
Až když bůh zvedl hlavu a jemně kývl, že se nezhroutí, pokud ho pustí, Harry se znovu vztyčil, aby čelil nepříteli.
„Varoval jsem tě, co se stane, pokud ublížíš těm, které chráním, ale ty ses rozhodl neposlouchat,“ řekl.
Na bojišti nastalo naprosté ticho. Nikdo se neodvážil dýchat příliš hlasitě, když mluvil ten, jehož hlas zněl, jako by mluvila smrt. Ani Thanos neodpověděl, jen před tím hlasem couvl.
Harry téměř líně zvedl ruku a přivolal k sobě rukavici. Nenasadil si ji. Dalším pohybem zápěstí se její zlaté upínání rozplynulo a šest kamenů zůstalo viset před ním ve vzduchu.
„Nemůžeš je ovládat...“ zachraptěl Thanos a zvedl svou mohutnou hlavu. „Nemáš... na to... sílu.“
Hlava mu znovu klesla, zakašlal a vyplivl na zem černou krev. Bojoval s třesem, který jím otřásal kvůli kletbě cruciatus.
Harry jen přimhouřil oči. „Ty to prostě nechápeš, že jo? Nikdy to nemělo nic společného se silou.“ Podíval se na Bezovou hůlku ve své ruce, podíval se na Mjölnir v Thorově ruce a v hlavě mu zazněla Brumbálova slova z dávné minulosti.
„Možná že jeden člověk z milionu by dokázal relikvie spojit, Harry. Já jsem stačil jen na to, abych se stal vlastníkem té nejobyčejnější, nejméně výjimečné z nich. Dokázal jsem se stát vlastníkem Bezové hůlky, nevychloubat se tím a nezabíjet s ní. Bylo mi dovoleno ji zkrotit a používat, protože jsem jí zmocnil ne k vlastnímu prospěchu, ale abych před ní uchránil druhé.“
„Artefakty s velkou mocí se nepodrobí jen tak komukoliv na potkání. Dokážeš si představit, jak by vypadal vesmír, kdyby to dělaly?“ Harry zavrtěl hlavou. „Nemáš právo ovládat žádný podobný předmět. Ty kameny ti nikdy nepatřily.“
„A ty si to právo nárokuješ?“ ušklíbl se Thanos a vrávoravě vstal. „Ty?“
„No,“ řekl Harry, „já jsem Pán smrti.“
Po kouzelné obloze na stropě nad nimi se náhle rozlila rudozlatá záře a nad parapetem nejbližšího okna objevil okraj oslepujícího slunečního kotouče. Světlo je udeřilo do očí oba zároveň a Voldemortův obličej se rázem proměnil v planoucí skvrnu. Harry zaslechl vyjeknout vysoký hlas ve chvíli, kdy sám vyslal k nebesům výkřik naděje a mávl Dracovou hůlkou:
„Avada Kedavra!“
„Expelliarmus!“
Ozvala se rána hlasitá jako výstřel z děla a zlaté plameny, které mezi nimi vyšlehly, označily přímo uprostřed kruhu tvořeného jejich pohyby místo, kde se jejich kouzla střetla. Harry viděl, jak Voldemortův zelený paprsek narazil do jeho kouzla, jak Bezová hůlka vyletěla vysoko do vzduchu, jasně viditelná v záři vycházejícího slunce se zatočila pod kouzelným stropem a letěla k pánovi, kterého odmítla zabít a který se o ni konečně přišel přihlásit.
Thanos se na Harryho vrhl.
Harry jen zvedl ruku a rezolutně pronesl: „Avada Kedavra.“
Kameny žhnuly nesnesitelným žárem. Relikvie zpívaly.
A vesmír sledoval, jak poslední Titán padl na zem a už se nepohnul.
***
A právě tehdy, v ten okamžik se to stalo. Hranice reality se jakoby rozmazaly a nekonečné vesmíry se tlačily jeden na druhý. Nad obzorem se rozbřesklo a světlo zaplavilo bojem zpustošenou krajinu.
Harry sklonil hůlku. Plášť se mu za zády vzdouval ve větru. Jeho siluetu ozářilo slunce. Všechny oči se obrátily k jeho postavě stojící na vrcholu skalního hřebene.
Nikdy se nezdál tak nedosažitelný, tak naprosto a úplně odlišný od těch, kteří se nacházeli pod ním. Protože teď, konečně, ho vesmír viděl takového, jaký opravdu byl.
Víc než jen člověk. Oheň, led a zuřivost. Noc, bouře, srdce slunce, planoucího uprostřed času.
Hluboko ve stínu se Hela usmála.
***
Ten bastard to dokázal.
Tony vydal divoký vítězný výkřik. Avengers kolem něj ho napodobili. Proběhli bojištěm a téměř si nevšimli Chitauri prchajících opačným směrem. Měli oči jen pro zázrak stojící na vrcholu zkázy.
Bylo to nemožné. Vzdorovalo to veškeré pravděpodobnosti. Ale Harry to dokázal.
„Harry!“
Přibližovali se a volali jeho jméno. Zlatý štít, který je chránil, byl stále aktivní, a tak se u něj zastavili.
„Harry?“
Zdálo se, že je neslyší. Stál nehybně a upíral zrak na Kameny nekonečna, které se stále vznášely před ním. Loki vedle něj působil čím dál víc zoufaleji. Jeho ruce gestikulovaly a jeho dech vytvářel v chladném vzduchu malé obláčky kouře. Harry se na něj nedíval, když odpovídal. Jeho hlas byl tichý, příliš tichý na to, aby mu rozuměli.
„Harry!“ Tonyho výkřik zřejmě konečně pronikl bariérou.
Harry i Loki vzhlédli. Harryho výraz při pohledu na ně změkl. Loki vypadal jen mírně podrážděně.
„Ano, ty, pitomče,“ vyštěkl Tony rozčileně. „Upřímně, na chvíli jsem si myslel, že tě ty kameny udělaly nejen strašně silným, ale i hluchým.“
„Pořád stejně okouzlující, že jo, Tony?“ podotkl Harry suše.
Nataša obrátila oči v sloup, ale usmívala se. „Takže teď, když už nám nehrozí smrt, mohl bys prosím sklonit tenhle šikovný štít, který nám tak příšerně prakticky brání nakopat ti zadek?“
K překvapení všech působil Harryho úsměv podivně nuceně. „Obávám se, že prozatím bude muset zůstat na místě.“
„A to má sakra znamenat co?“
„To má znamenat,“ pronesl důrazně Harry, „že vás budu muset požádat, abyste mi ještě jednou věřili. Ještě to neskončilo.“
Loki se zdál být zaskočený a odvrátil se od Harryho s obtížně potlačovaným odseknutím. Teprve tehdy si všimli, jak Harry stojí – zatímco předtím působil uvolněně, teď vypadal napjatě a nervózně. Tvář měl staženou úsilím a třásly se mu ruce.
„Harry?“ zeptala se Nataša. „Harry, co se děje?“
Uhnul pohledem. „Kameny nekonečna. Jsou... ehm... jak to říct...“
„Šest časovaných bomb,“ ozval se stroze Loki. „Potom, co je Thanos zneužil, a teď bez rukavice... kameny jsou připraveny vybuchnout. Máme hodiny, možná jen minuty...“
„Počkat, cože?“
„Harry...“
„Můžeme to zastavit?“
„Musíme odejít...“
„Harry, spusť štít, můžeme...“
„Dost.“ Harryho hlas umlčel sbor výkřiků, které se na něj valily. „Prozatím zadržuju bod imploze. Nemáme moc času, ale... máme ho dost.“
„Dost času na co?“ ozval se Natašin hlas tiše.
„Aby se rozloučil,“ zavrčel Loki. Otočil se k ráznému odchodu, ale stejně stačili zahlédnout slzy, které se mu zaleskly v očích.
Tentokrát nedošlo k žádnému výbuchu výkřiků. Avengers zírali na Harryho jako přimražení. Lokiho slova nepopřel.
„Ty... ty si děláš srandu, že jo?“ Tonyho hlas zněl přidušeně. „Nemyslíš to vážně.“
„Tony...“
„Ne.“ Iron Man zavrtěl hlavou a tím se něco v Harrym zlomilo a bylo vidět, jak se jeho sebeovládání začíná hroutit. „Ne, ty nemůžeš jen tak odejít, ty...“
„Kameny právě teď implodují, Tony, už je dlouho neudržím.“
„Tak je nedrž,“ vyhrkla Nataša. „Nech je být, odkouzli nás odtud, udělej něco…“ Clint jí položil ruku na rameno, ale ona ho odstrčila. „Nemůžeš to jen tak vzdát,“ namítla ostře. „Ne teď. Ne po tom všem, čím jsme prošli.“
„A kam bych nás vzal?“ zeptal se Harry tiše. „Na jinou planetu, do jiného světa, do alternativní reality?“ Zavrtěl hlavou. „Nic není dost daleko. Kameny se hroutí a vesmír je bude následovat. Nemám na výběr.“
„Takže uděláš co?“ zeptal se Thor a v hlase mu zazněla chraplavá zlost. „Jak tím, že zahodíš svůj život, zastavíš všechno to ničení?“
„Protože ten náraz mohu absorbovat do sebe.“ Harry udělal krok vpřed, takže stál přímo před nimi, tak blízko, že by se jich mohl dotknout, kdyby tam nebyl štít. „Mám ve své krvi dostatek síly, abych vytvořil bránu, nebo chcete-li únikovou cestu, pro veškerou tu energii. Něco jako hromosvod. Mohu zničit kameny a energie se vrátí ke hvězdám, jak tomu bylo kdysi, jak to mělo být. Copak to nechápete? Nikdo nemusí zemřít!“
„Ty ano,“ řekl Bruce.
Konečně pravda! Harry ležel s obličejem zabořeným do zaprášeného koberce v pracovně, v níž se kdysi domníval, že se učí tajemstvím, jak zvítězit. Konečně pochopil, že není povolán přežít.
Harryho tváří se mihl podivný výraz. „To je cena, kterou jsem ochoten zaplatit.“
„No, já ne!“ vybuchl Tony. Zhluboka se nadechl, zavrávoral a snažil se dostat ze sebe přes nával emocí další slova. „Zatraceně, Harry, nenechám tě to udělat.“
Poté zakopl a Harry bezděčně udělal krok vpřed, protože toužil strhnout štít mezi nimi a poslat vesmír k čertu, protože konec času nemohl bolet tolik jako výraz v Tonyho očích.
„Není jiná možnost?“ zeptal se Thor tiše.
Harry se vzpamatoval, nadechl se a obrátil se k Thorovi. „Odpověď už znáš.“
Z Harryho hrudi začalo slabě vyzařovat světlo, právě když kameny začaly blednout. Zavřel oči a pečlivě kontroloval svůj dech.
Cítil, jak mu srdce v hrudi zuřivě tluče. Jak zvláštní, pomyslel si, že poháněno strachem ze smrti bije ještě usilovněji a statečně ho udržuje naživu. Už brzy se ale bude muset zastavit. Jeho údery byly sečteny. Na kolik mu jich zbývá ještě čas, než vstane, naposledy projde hradem a přes školní pozemky dojde do lesa?
„Harry…“ zaprosila Nataša. Po tváři jí stékaly slzy.
S námahou otevřel oči. „To je v pořádku,“ konejšil ji tiše. „Neboj se o mě. Vlastně ti naprosto zakazuji, abys mě litovala. Můj život byl osamělý a bezvýznamný, ale vy jste mi dali nový smysl, domov, rodinu.“ Ucítil pálení v očích a zuřivým mrkáním slzy zahnal. „Zachránili jste mi v mnoha ohledech život. A prožili jsme spolu nejlepší chvíle našeho života. Tak se netrapte, ano?“ Roztřeseně se zasmál. „Protože to bylo... naprosto úžasné.“
Světlo zablikalo. Pak se ozvalo mohutné KŘACH a svět kolem nich se rozplynul, protože je Harry s posledními zbytky sil přenesl do bezpečí.
V uších jim stále zněl jeho poslední smích.
***
Loki nehodlal přihlížet, jak Harry zahazuje svůj život dalším šíleným hrdinským činem sebeobětování. Měl toho dost. Byl konec.
Najednou ztratila smrt Thanose veškerý význam. Harry se mýlil, nevyhráli.
Ne, pokud to znamenalo, že ho na té cestě ztratí.
Odpotácel se pryč z mýtiny, dlaň přitisknutou k ústům, aby zabránil uniknout jakémukoli zvuku. Výhled mu rozmazaly slzy. Směšné věci, tyhle slzy; k čemu byly dobré? Nezmírnily agónii, která mu trhala vnitřnosti. Hloupé lidské emoce. Hloupé...
Tma na něj tlačila ze všech stran. Loki znovu zakopl. Pocit odloučení ho téměř zahltil.
Harry.
Zavřel oči, najednou neschopný pokračovat.
„Loki.“
Ticho.
Loki otevřel oči a uvědomil si, že ho nohy zanesly zase zpátky. Harry stál přímo před ním, i když stěží viditelný přes zářivou auru světla, která ho obklopovala.
Loki nikdy k nikomu necítil tolik lásky a tolik nenávisti zároveň.
„Proč?“ zachraptěl.
Harry se zatvářil zmateně a Loki si uvědomil, že bude muset být trochu konkrétnější.
„Donutil jsi mě, abych se o tebe staral, jen abys mě mohl zničit, až nastane čas? Takhle to je?“ zeptal se. „Věděl jsi, že se to stane?“
„Ach ano, už nějakou dobu plánuji svou předčasnou smrt,“ odtušil Harry sarkasticky. „Všechno kvůli té malé šanci, že se do mě zamiluješ. Zní to ode mě dostatečně obětavě, že jo?“
Loki sebou trhl.
Harry si povzdechl. Nemohl ze sebe vydolovat dostatek energie na to, aby se zlobil, když bůh vypadal tak nešťastně.
„Pojď blíž.“
Loki poslechl. Harry si ho přitáhl k sobě, jednou rukou mu přejel po vlasech, objal ho kolem krku a přitiskl jejich čela k sobě. Poté roztřeseně vydechl a zavřel oči. Protože bez ohledu na to, co říkal ostatním, pořád měl strach. Protože tentokrát, stejně jako tehdy před lety v lese, měl co ztratit – byl tu někdo, koho opustí.
Loki také pevně zavřel oči. Harryho tělo bylo vedle něj, bylo skutečné, jeho dlaň ho hřála na krku, jeho mělký a napjatý dech rozechvíval úzký prostor mezi nimi. Pojď blíž, řekl mu. Nebyla v tom žádná naléhavost, žádná zoufalost, jen prosté pojď blíž. Buď se mnou, tady, teď. Tichá prosba o přijetí, ukradený okamžik blízkosti.
„Tohle je…“ zazněl velice tiše Lokiho hlas. „Tohle je tedy ten pocit?“
„Co?“
„Láska.“
Harry dlouho mlčel a pak zašeptal: „Ano. Někdy.“
Lokimu uvázl dech v hrdle. „Nemyslel jsem, že to bude tak bolet.“
Najednou světlo vzplálo. Kolem Harryho zapraskaly jiskry.
„Měl bys jít,“ pronesl trochu napjatě. „Nevím, jak dlouho to ještě udržím.“
„Nikam nejdu.“
„Loki—“
„Neopustím tě. Nemůžu. Nechtěj to po mně.“
Harry ustoupil a podíval se na Lokiho – opravdu se na něj podíval. V jeho očích se zračila panika, zoufalství a něco nebezpečně nestabilního, a Harry najednou věděl, že Loki tohle nepřežije, ne úplně. Nebude stejný, jako muž, kterého znal. Padne a nezůstane tu nikdo, kdo by ho před pádem do propasti zachytil.
Avengers měli alespoň jeden druhého. Oni to zvládnou.
Koho měl Loki?
Harry se tedy v duchu tiše omluvil Smrti a během zlomku vteřiny se rozhodl.
„Dobře, poslouchej a nepřerušuj mě,“ vyhrkl rychle, protože si byl až příliš vědom vteřin, který mu proklouzával mezi prsty. „Nemáme moc času. Pamatuješ si, jak jsem se před pár měsíci z ničeho nic objevil? Když jsem dorazil na Zemi, nebylo to náhodou. Necestoval jsem portálem, ani bránou, ani ničím podobným. Narodil jsem se znovu.“
„Cože...“
„Sklapni a poslouchej. Teď - chystám se ti něco povědět. Když si říkám ‚Pán smrti‘, není to jen honosný přívlastek. Mám moc nad říší smrti a všemi jejími silami. Rozumíš?“ Světlo bylo teď tak jasné, že Harry stěží viděl. V hrudi ho začalo pálit. „Nikdy nemůžu doopravdy zemřít, protože já jsem Smrt.“
Loki vypadal naprosto zmateně. „Ale ty jsi člověk…“
„Fyzicky? Jo…“ zasmál se Harry. Nikdy si nebyl tak vědom toho, jak je tělo slabé. Pálení se stávalo bolestivým, žilami mu protékal žhavý tekutý oheň. „Moje životy jsou roztříštěné na kusy. Budu umírat a zase žít znovu a znovu až do konce času. Je to můj dar a moje prokletí. Ale o to nejde. Jde o to, že všechno bude v pořádku, rozumíš? Ve skutečnosti nezemřu. Někde, někdy, v nějaké vzdálené realitě se znovu narodím.”
„Ale já tě potřebuju tady.“ Ta slova vyklouzla Lokimu z úst, což bylo tak v rozporu s jeho obvyklým zdrženlivým chováním, že to oba překvapilo, ale potlačil to v sobě. „Sám to nezvládnu, už ne...“
„Ale zvládneš,“ namítl Harry ostře. „Nikdy se nevzdávej, Loki, slyšíš? Nebuď krutý ani zbabělý. Nikdy se nevzdávej. Nikdy se nepoddávej. Protože svět je krásný, podivný, temný a úžasný a stojí za to v něm žít. A protože jsi tak, tak moc milován.“
Útlé tělo se v jeho náručí zachvělo. „Harry...“
Záře byla tak jasná, že Harry zmizel a Loki se držel jen jeho hlasu.
„Loki, vypadni odsud!“
„Harry-“
„To nebyla žádost, sakra!“
„Najdu tě,“ přísahal Loki. „Přísahám, Harry Pottere, i kdyby mi to mělo trvat věčnost. Ať jsi kdekoli, ať jsi kdokoli, najdu tě. Já-“
Harry ho objal. Pevně, vší silou, která mu zbývala, jako by si ho chtěl navždy vtisknout do paměti. Loki zasténal, znělo to jako něco mezi agónií a úlevou, a roztál mu v náručí. Nebylo to přátelské objetí. Harry ho políbil. Jednou, dvakrát, znovu, jako by si to chtěl vtisknout do paměti. Loki zasténal, znělo to jako něco mezi agónií a úlevou, a roztál mu v náručí, ruce zapletené do Harryho vlasů. Nebyl to hezký, milující polibek. Byla v něm zoufalost a hořká pachuť loučení. Když se od sebe odtrhli, oba lapali po dechu.
„Tohle není sbohem,“ řekl Harry skrz světlo. „Nějak, někde, se naše cesty znovu zkříží.“
„Najdu tě, Harry Pottere, ať to stojí, co to stojí.“
Tentokrát to vyznělo spíš jako výhrůžka, ale Harry se navzdory všemu zasmál.
„Opovaž se přijít pozdě,“ poškádlil ho.
Potom záře ještě zesílila a celá planeta se pod jejich nohama začala rozpadat. Loki upíral oči do středu světla, dokud se mu nezamlžilo vidění a vyzařující teplo ho nezačalo pálit. Vyčkal s přemístěním až do úplně poslední vteřiny.
Když pak z jakéhosi temného koutu Asgardu sledoval, jak se několik stovek hvězd najednou proměnilo v mlhovinu a vesmír se na okamžik zdál o něco jasnější, věděl.
Padl na kolena a velmi dlouho nevstával.
***
Astrologové dodnes spekulují o tom, co se v ten okamžik, v ono úterý v 00:15 londýnského času, stalo.
Když měsíc rozkvetl krvavě rudou barvou, když slunce vzplálo, když tisíce hvězd v naší galaxii najednou zvolily právě tento okamžik, aby zčervenaly a proměnily se v supernovy, explodující v největším ohňostroji, jaký svět kdy viděl. Komety celou noc osvětlovaly oblohu, nepřiblížily se však natolik, aby se srazily, ale prolétaly v celé své kráse kolem.
Byl to dechberoucí chaos, neškodná, krásná destrukce. Byl to astronomický jev. Byl to život, krása a naděje.
Miliardy životů napříč galaxiemi, které byly zachráněny, hleděly s úžasem vzhůru.
Nevěděly, že za to vše vděčí jedinému člověku.
Uprostřed všeho toho nadšení a tajemství se jedna malá skupina lidí k oslavám nepřipojila. Stáli v troskách místa, které kdysi nazývali domovem, a tiše pozvedli sklenice na památku chlapce, který zemřel, aby oni mohli žít.
***
„A poté se pozdravil se Smrtí jakožto se starou známou, ochotně se k ní připojil a coby rovnocenný poutník s ní odešel z tohoto světa.“
Poznámka autorky (s doplněním překladatelky):
„Harry. Ty úžasný chlapče. Ty statečný, statečný člověče.”
Všechny citace v této kapitoly jsou převzaty z knihy Harry Potter a Relikvie smrti od J.K.Rowling. Tímto děkuji panu Pavlu Medkovi, že za mě přeložil velkou část textu.