Jestli jste měli pocit, že to tenhle měsíc poněkud flákám, tak se pletete. Stalo se totiž něco neuvěřitelného, z čeho jsem se dosud ještě nevzpamatovala. Prozrazuji vám to za posledním puntíkem:
- Přepadla mě toulavá a tak jsem na chvíli navštívila zemi Za branou. Na plese jsem potkala několik příslušníků LEPREKO.
- V dalším příběhu je trocha autobiografie. Už před nějakou dobou jsem se pokusila vypsat z ne vždy příjemných rán a svá osobní zklamání podstrčila Hermioně. Zatím nedokončeno.
- Podle zadání SOS jsem napsala povídku, v níž jednu z hlavních rolí hrají Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak. Do těch dalších jsem obsadila Poberty.
- Prázdniny - alespoň ty povídkové - se překulily do druhé poloviny. Bohužel i dětský svět může mít temné barvy.
- A teď to nejdůležitější: Přišel. Nezaklepal, ani se nezul a vtrhl do mé hlavy. Naprosto nečekaně mě přepadl námět na "velký příběh". Kupodivu je to přiměřeně originální (všechno už tu někdy bylo, že jo), má to několik dílčích zápletek a když to nezvořu, tak to snad bude i ke čtení. Až budete mít pocit, že víte, o čem to bude, nejásejte předčasně. A kdyby vám to snad připomínalo nějaký jiný pokleslý žánr (nebudeme Harlequinky jmenovat), tak podoba je pochopitelně čistě náhodná. A bacha - víte, že slaďáky neumím. Navíc je hlavní postavou Sirius, takže...
Ani nedýchám, abych neuhasila plamínek, který se ve mě tak nečekaně rozhořel. Snad bude svítit i vám.
Vaše sovička Jacomo
P.S.: Jedna taková maličkost - zjistila jsem, že mi sem courá docela dost lidí (jen houšť a větší kapky!) a tak bych ráda zjistila, kde jste se doptali na cestu ke mně. Tudíž vkládám jednu malou anketku. Nenechte se jí znechutit.