Shrnutí:
Mám v sobě plno smutku a rozčarování z toho, co teď v poslední době čtu na různých stránkách. Tak jsem se z toho pokusila vypsat.
Za inspiraci děkuji paní Rowlingové, panu Medkovi a Moudrému klobouku. Všem rovným dílem.
Co trápí duši sovy
Věnováno Atet a Chalibdě
Od času, kdy jsem přišla k vám, přešlo snad tisíc let A já jsem dosud v úžasu, co skýtá internet. V anglických webech počíst si jen nejchytřejším dáno Zato, když tenhle jazyk znáš, zkrásní ti mnohé ráno Někoho možná Časožrout přivedl ke svým branám A jestli umíš dobře psát, vyhneš se jeho ranám Kdo inspirace hodně má, pro toho cesta jistá – Na vlastních stránkách bude mít pro díla svá dost místa Ostatní všichni zůstanou na starém dobrém fanu Kde snad poněkud plno je – jak ve Weasleyovském stanu Je přece mnohem více cest, kterými se dá jíti A nejhezčí je na tom to, že všechny můžeš míti Chytám slovíčka do sítí, do větiček je skládám A když má drzost zvítězí, před oči vám je vkládám V tajemných chodbách budečských se šnekem hovor vedu Zkouším, jestli snad na to mám, jestli to taky svedu Jsem v tom zkrátka až po uši – to je to, co mě leká A ani klobouk z Bradavic netuší, co mě čeká Když jednoho dne po ránu příjemný pocit zmizel Neb jak můj rozhled mohutněl, v srdce mi vešla svízel Přemnohá hezká povídka už sirotkem se stala Chybí jí konec nebo snad autora voda vzala? Co potom teprv písmenka, čárky a uvozovky, Těch schází všude po stránkách snad málem celé stovky Hrstka statečných nadšenců tu nastavuje záda Mně se však při tom na mysl jméno Don Quichot vkrádá Ač křičí: „Save Our Souls!“ od rána do setmění Tak ve většině povídek málo se toho změní Vítr ze skotských vrchovin už příliš dlouho mlčí A mezi řady fanoušků plíží se stíny vlčí Jakousi kletbou nedobrou odchází nyní tací, Pro které příběh Harryho náhle své kouzlo ztrácí Loučí se Griffy, Dott i Gwind, jen Merlinví, kdo ještě A na mé tváři po čtení zůstavaj´stopy deště Otvírám stránku za stránkou a čtu ta slova smutná Opravdu nevím, vážení, zda je ta změna nutná A k tomu všemu tu i tam druh se druhem se bije Mám strach, že tohle období fanfiction nepřežije Chybí nám moudrost Brumbála a lehkost Siriuse Když ti, kteří je milují, se hádaj´ v jednom kuse. Dědictví divné přines´ čas, horší je Salazara Protože někde uvnitř nás budí se stvůra stará Prozatím máme naději, že zmizí stopy falší Ale co pak, až jedenkrát nepřijde kniha další? Zůstanou nám jen vzpomínky a trocha nostalgie Nad světem, který nám stvořila královna Jo z Anglie? Smutek se vtírá do srdce, však proč dál plýtvat slovy Vždyť koho vůbec zajímá, čím trpí duše sovy Nezbývá než si vzpomenout, co Moudrý klobouk radí Když tmou ke vratům Bradavic blíží se oči hadí Měli bychom se sjednotit, za jeden táhnout provaz Jinak se zevnitř zhroutíme, to je má zpráva pro vás Kéž zjeví se zas Nebelvír, Rowena, Helga z Mrzimoru A mezi lidmi z fanfiction nebude víc stín sporu