Jdi na obsah Jdi na menu
 


Shrnutí:

Mám v sobě plno smutku a rozčarování z toho, co teď v poslední době čtu na různých stránkách. Tak jsem se z toho pokusila vypsat.

Za inspiraci děkuji paní Rowlingové, panu Medkovi a Moudrému klobouku. Všem rovným dílem.

 

 

 

 

Co trápí duši sovy

Věnováno Atet a Chalibdě

 

Od času, kdy jsem přišla k vám, přešlo snad tisíc let

A já jsem dosud v úžasu, co skýtá internet.

 

V anglických webech počíst si jen nejchytřejším dáno

Zato, když tenhle jazyk znáš, zkrásní ti mnohé ráno

 

Někoho možná Časožrout přivedl ke svým branám

A jestli umíš dobře psát, vyhneš se jeho ranám

 

Kdo inspirace hodně má, pro toho cesta jistá –

Na vlastních stránkách bude mít pro díla svá dost místa

 

Ostatní všichni zůstanou na starém dobrém fanu

Kde snad poněkud plno je – jak ve Weasleyovském stanu

 

Je přece mnohem více cest, kterými se dá jíti

A nejhezčí je na tom to, že všechny můžeš míti

 

Chytám slovíčka do sítí, do větiček je skládám

A když má drzost zvítězí, před oči vám je vkládám

 

V tajemných chodbách budečských se šnekem hovor vedu

Zkouším, jestli snad na to mám, jestli to taky svedu

 

Jsem v tom zkrátka až po uši – to je to, co mě leká

A ani klobouk z Bradavic netuší, co mě čeká

 

Když jednoho dne po ránu příjemný pocit zmizel

Neb jak můj rozhled mohutněl, v srdce mi vešla svízel

 

Přemnohá hezká povídka už sirotkem se stala

Chybí jí konec nebo snad autora voda vzala?

 

Co potom teprv písmenka, čárky a uvozovky,

Těch schází všude po stránkách snad málem celé stovky

 

Hrstka statečných nadšenců tu nastavuje záda

Mně se však při tom na mysl jméno Don Quichot vkrádá

 

Ač křičí: „Save Our Souls!“ od rána do setmění

Tak ve většině povídek málo se toho změní

 

Vítr ze skotských vrchovin už příliš dlouho mlčí

A mezi řady fanoušků plíží se stíny vlčí

 

Jakousi kletbou nedobrou odchází nyní tací,

Pro které příběh Harryho náhle své kouzlo ztrácí

 

Loučí se Griffy, Dott i Gwind, jen Merlinví, kdo ještě

A na mé tváři po čtení zůstavaj´stopy deště

 

Otvírám stránku za stránkou a čtu ta slova smutná

Opravdu nevím, vážení, zda je ta změna nutná

 

A k tomu všemu tu i tam druh se druhem se bije

Mám strach, že tohle období fanfiction nepřežije

 

Chybí nám moudrost Brumbála a lehkost Siriuse

Když ti, kteří je milují, se hádaj´ v jednom kuse.

 

Dědictví divné přines´ čas, horší je Salazara

Protože někde uvnitř nás budí se stvůra stará

 

Prozatím máme naději, že zmizí stopy falší

Ale co pak, až jedenkrát nepřijde kniha další?

 

Zůstanou nám jen vzpomínky a trocha nostalgie

Nad světem, který nám stvořila královna Jo z Anglie?

 

Smutek se vtírá do srdce, však proč dál plýtvat slovy

Vždyť koho vůbec zajímá, čím trpí duše sovy

 

Nezbývá než si vzpomenout, co Moudrý klobouk radí

Když tmou ke vratům Bradavic blíží se oči hadí

 

Měli bychom se sjednotit, za jeden táhnout provaz

Jinak se zevnitř zhroutíme, to je má zpráva pro vás

 

Kéž zjeví se zas Nebelvír, Rowena, Helga z Mrzimoru

A mezi lidmi z fanfiction nebude víc stín sporu

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář