Trocha osobní zpovědi pod vlivem písmene J pro Ottawiannu:
JARO
Zima je důstojná, majestátní, chladná, možná i povýšená. Jaro je rozverné, veselé, šťastné. Jsem oboje. Někdy je mi zima v létě a někdy v zimě přináším jaro.
JÍDLO
Jíme, abychom žili, nežijeme, abychom jedli. Hezké. Chytré. Moudré. Ale když já tak ráda jím…
JEZ
Jsem vodák tělem i duší. Miluji tišiny řek i burácení peřejí. Magické večery u táboráku s odlesky plamenů na hladině. Studená rána, navlhlý spacák i oblečení. Okamžiky, kdy se loď noří do hlubiny jezu, bere si ji proud a pro nikoho už není cesty zpět. Vpřed nebo ke dnu?
JABLKA
Nesnáším je. Nemůže za to však pramáti Eva nebo onen pověstný posel z pekla, ale náš nekonečný sad, který před jarem horko těžko prořezáváme v bláhové naději, že tak snížíme úrodu, a na podzim ještě hůř sklízíme, protože to samozřejmě dopadne úplně opačně. Je jich moc, moc z nich bolí ruce a pak už mi ani moc nechutnají.
JIH
„Jste bez jihu, můj milý pane…“ Ne, dost, tohle není o Něm, promiň Severko. Tohle je o mně a mém vztahu k jižním zemím. Praotec Čech byl Chorvat nebo mě někde u moře ukradli čápi a upustili do kolébky až tady. Protože tam dole na jihu, v teple a s mořským větrem ve vlasech, jsem to já. Nic mě nebolí, nic mě netrápí. Patřím tam. A jako ti tažní ptáci se tam vracím.
JISTOTA
Je dobré mít něco jistého. Něco, na co se můžeme spolehnout. Domov. Útočiště. Zázemí… nebo podzemí? Protože taková Jistota, město skřítků v příbězích pana Eoilna Colfera, ta už má něco do sebe.
JEZERO
Budu se opakovat, ale to se nedá nic dělat. Jsem to já, o kom mají být tahle písmenka. Mám ráda vodu a veškeré její podoby, takže jezera nevyjímaje. Nezáleží na tom, jestli leží na Šumavě, mezi alpskými rozsedlinami, ve skotské vrchovině nebo na úpatí bradavického hradu. Jak já tě chápu, Helgo z Mrzimoru, tebe a tvou touhu po najití jezera…
JEHLA
Kdo tu trochu probloudil mé odkazy, ví, že jedním z mých nepotterovských koníčků je vyšívání. Neumím malovat, tak aspoň kreslím obrázky jehlou na látku. Prostě, jak praví Rochefort v nesmrtelné replice krumlovského zpracování Tří mušketýrů – „…sedí doma a vyšívá a vyšívá…“
JAZYK
Míněna je samozřejmě mluva a to ta cizí a především anglická. Jsem neskonale vděčná fenoménu HP, že jenom díky němu jsem dokázala překonat nechuť k učení slovíček a s nadšením se vrhla do čtení cizojazyčných knih a povídek. Ba co víc, nedávno jsem vzala na milost i němčinu a tuším, že španělština a francouzština netrpělivě podupávají za dveřmi.
JÁ
Možná čekáte, že tady odhalím původ své přezdívky. Přiznám se, uvažovala jsem o tom. Těch možností, co se nabízí. Mám tvrdit, že jedním z mých pradědečků byl slavný Casanova? (Třeba i byl, ale žádná z mých prababiček to nepřiznala.) Nebo se zmínit o západech slunce nad Lago di Como, na které nedokážu zapomenout? (Nikdy jsem tam nebyla.) Či přiznat své sklony k neustálému organizování akcí odkazem na latinu? (Náhodný objev, který na mě fakt sedne.) Ano, je tolik možností. Má fantazie už pracuje naplno… No dobře, tak pravdu. Jenže – co poetického, potažmo vtipného, vytěžíte z počátečních písmen civilního jména, ke kterým je přidána údivná hláska „o“ jen proto, že to vcelku dobře zní? :-)