Překlad povídky As I Watch od Ethtele Kalla-Silya
Originál naleznete zde: http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=39
Je to už mnoho staletí, co zde stojím a tiše bdím nad těmi, kteří jsou uvnitř mých zdí. Mnoho studentů jsem viděl přicházet i odcházet. Pamatuji si každého z nich. A jak šel čas, začal jsem na ně myslet jako na svoje děti. Kouzla, která je chrání, povstala z mé vlastní magie a každé dítě získalo svoji vlastní ochranu.
Každá generace čelí svým vlastním výzvám, ačkoliv nejsou až tak výjimečné, jak si jednotlivé generace myslí. Na mých pozemcích se uskutečnily bitvy vítězné i prohrané. Víc bitev, než jsem ochoten si pamatovat. Zemřelo tu mnoho mých dětí. I když si přeji celým svým bytím, aby to tak nebylo.
Před dvaceti lety jsem se díval na zařazování prváků. Pět z nich mne zaujalo. Čtyři chlapci a jedna dívka – čtyři nastoupili do Nebelvíru, pátý do Zmijozelu. Těch pět jich bylo předurčeno stále dokola křížit své cesty. Mnohokrát byli zkoušeni, pohlcováni temnotou a plněni jen maličkou nadějí. Díval jsem se, jak se čtyři připojili ke světlu a jak pátý sklouzl do temnoty.
Je těžké dívat se, jak vaše dítě upadá do temnoty. Tolik to bolí, že se to nedá s fyzickou bolestí srovnat. Ale je opravdová radost spatřit, jak se totéž dítě zastaví a drápe se zpět. A když pak naplno stojí ve světelné záři, neexistuje nic úžasnějšího.
Tohle konkrétní dítě se stále ještě drápe nahoru. Drží se zpátky, odmítá uvěřit, že u světla najde přijetí. Stále stojí na hraně, i když pevně. Nesklouzne dolů – nepřipustí to. Ale zároveň odmítá vystoupat těch pár zbylých kroků ke světlu. A já se noc co noc dívám, jak v nočních můrách zápasí se svým svědomím.
Můj syn... našel něco, za co stojí zemřít, ale nic pro co žít. Je to věčná válka, moje děti jsou chyceny v tom, co jeho drží naživu. Je to hořkosladký pocit – vědět, že začal šplhat z temnoty, ale nevědět, zda někdy vstoupí do světla, přestože po tom tak zoufale touží. Je zabezpečen zvláštní ochranou. Nese v sobě část mé magie. To je všechno, co pro něj mohu udělat.
* * *
Dnes jsem se díval na další zařazování. Znovu z nich vyčnívaly čtyři děti. Tři chlapci a jedna dívka – tři vstoupili do Nebelvíru a čtvrtý do Zmijozelu. Historie je, zdá se, odsouzena stále se opakovat. Opět ti čtyři z mých drahých stále dokola křížili své cesty. A znovu jsem se díval, jak jeden z nich začal upadat do temnoty.
Ale byl zachycen.
Můj zmijozelský havran zachytil mého zmijozelského draka.
Ale stále tu není nikdo, kdo by zachytil mého zmijozelského havrana.
***
Sledoval jsem konflikt mezi mým zmijozelem a mým nebelvírem. Sledoval jsem neúspěšné lekce nitrobrany. Díval jsem se, ale nemohl nic dělat. Protože zatímco můj zmijozel stál nad propastí mezi světlem a tmou, můj nebelvír začal propadat mimo něj.
Můj nebelvír čelil zkoušce za zkouškou. Jak šel čas, začal se pod tím tlakem lámat. Čím rychleji padal, tím víc se trhlina rozšiřovala. A byl tu jen jediný člověk, který ho mohl zachránit. Kdyby chtěl.
Jednoho dne můj zmijozelský havran oslovil mého nebelvírského hada. Díval jsem se, jak se jejich vztah formuje. Nejprve váhavé přátelství. A pak skutečný vztah otce a syna.
A tehdy jsem to věděl. Můj zmijozelský havran našel něco, pro co stojí žít. Dokončil svůj výstup z temnoty. Vykročil do světla. A já jsem sledoval štěstí, které z něj vyzařovalo.
***
Jsem bradavický hrad. Jsem pevnost pro mé děti. Dokud budou uvnitř mých zdí, žádné zlo z vnějšku k nim nepronikne. Nedovolím to.
-------------------------------------------------------------------------------------
Poznámka překladatelky:
K povídce - přestože to autor/autorka nikde neuvádí, já osobně tuto povídku považuji za fanfiction k Roku jako žádný jiný (nebo ke kterémukoliv jinému příběhu se Snapem v roli Harryho otce).
K překladu - tentokrát jsem se zpronevěřila dobrému jménu českých překladatelů FF, protože tento překlad publikuji bez souhlasu autora/autorky a to z důvodu, že se mi bohužel nepodařilo ho/ji jakýmkoliv způsobem kontaktovat. Pokud byste náhodou na nějakou možnost narazili, budu vám vděčná, když mi zanecháte informaci v komentářích. Děkuji.
Komentáře
Přehled komentářů
Zvláštne, hrad spomína... Dýcha z toho minulosť, prítomnosť. Páčilo sa mi prirovnanie štvorice študentov. Ešte som nad tým nerozmýšľala, história sa opakuje. Zvláštne aká podobnosť. Celá poviedka je krásna. Ďakujem za skvelý preklad. Som rada, že si ju tu uverejnila, autorka by mala z takého prekladu radosť.
krása
(Aja.Potterhla, 7. 5. 2010 14:23)Myslím si, že tento překlad i bez svolení autora stojí za to. Taky si myslím, že to odpovídá fanfiction RJŽJ. A kdy nám zveřejníš další kousek Nezapomeň na mne? Přeji hodně zdaru do dalšího překládání. Ája
:-)
(Zuzana, 7. 5. 2010 23:50)