Na sovích křídlech

Rozlíceně vplula do pracovny.

„Takhle to dál nejde. O slušné místo jsem nezavadila, ani nepamatuju.“

Zvedl k ní pátravě oči.

„Já vím,“ nenechala ho promluvit. „Libuše byla skvělá, ale už je to tolik let…“

„A co ten prorok?“

„Víte, že chlapi mi moc nejdou. Takhle nějaká potrhlá ženská, zabalená do plédu, tápající v daleké budoucnosti…“ V teatrálním gestu natáhla před sebe ruku, div že mu neshodila z hlavy svatozář.

„No dobrá, dušičko, možná bych tu něco měl,“ prohrábl kupu listin. „Trelawneyovi – zítra kolem půlnoci se jim narodí dcera.“

Poděkovala a tiše za sebou zavřela dveře s obrázkem vševidoucího oka.

KONEC