Kapitola 30: Šílenství - pokračování
“Nebudu večeřet v Prasinkách,” protestoval Severus znovu.
“Pak se najez sám, protože já beru Nathana do Prasinek a budeme večeřet U tří košťat, ať už dorazíš nebo ne,” sdělila mu ta hubatá čarodějka. Užívala si to; mohl to vidět na její naštvané tváři.
“Nathan je prvák, pro Merlina. Co je to za bláznivý nápad - Prasinkový víkend pro prváka. Už tak si myslí, že stojí nad školním řádem, nepotřebuje, abys ho v tom ještě podporovala.”
“Nic takového nepodporuju. S čím máš problém, Severusi? Stydíš se vyjít si s námi na veřejnost, že je to tak? Protože já tě k tomu nenutím hůlkou; jestli chceš, můžeš to pozvání odmítnout. Já vezmu svého syna a půjdeme.”
Nechci vystavovat Nathana posměchu, ty nemožná ženská, odpověděl jí v duchu, ale nahlas pronesl: “Mám problém se synem, který porušuje pravidla.” Což byla koneckonců taky pravda.
“Neporušíme žádné školní pravidlo, Severusi, a Nathan si je vědom, že jde o zvláštní privilegium, že ho nebudu brát ven každý víkend.” Odmlčela se, chvíli na něj jen hleděla, a pak si povzdychla. “Potřebuje si vydechnout, Severusi. Dneska ráno jsem ho našla o samotě. Zase se začíná stranit ostatních a já tomu nebudu jen přihlížet.”
Tahle novinka Severuse poplašila. Ale pokud Nathan potřeboval rozptýlení, existovaly možnosti, které nezahrnovaly výlet mimo hrad.
“Jděte se zabavit do knihovny nebo do laboratoře; můžeš ji mít dnes odpoledne pro sebe.”
“Řekla jsem, že jdeme do Prasinek.”
Tvrdohlaví nebelvíři…
“Čeho si myslíš, že tím docílíš?”
“Trochu prima času s Nathanem - kvůli Nathanovi - a pozvala jsem tě - kvůli němu.”
Severus dopil poslední zbytek džusu ve sklenici, zavrtěl hlavou a pomyslel si, že Nathan ten čas v Prasinkách nebude pokládat za moc prima. Kamkoliv půjdou, budou na nich ulpívat pohledy, neboť všichni kolem chlapce už to jejich spojení odsoudili. Měl by jít, aby se ty pohledy okamžitě přeměnily do urážek, které poskvrní synovo štěstí tak jistě, jako že jeho sklenice bude znovu naplněna, jakmile ji postaví na stůl?
“No, víš, kde budeme,” přerušila Grangerová jeho úvahy a zvedla se k odchodu. Nathanův osud byl zpečetěn. “Hezký den, Severusi.”
Severus postavil sklenici vedle talíře a ta se okamžitě znovu naplnila.
* * *
“Kolik, mami?” zeptal se Nathan.
“Kolik čeho?” zeptala se roztržitě Hermiona, protože ji rozptylovaly myšlenky na to, co si to zase vzal Severus do hlavy. Ani ne před pěti minutami ho viděla projít kolem po ulici a teď tam jen stál a předstíral, že ho plně zaujaly knihy ve výloze protějšího obchodu. “No, pět bude stačit.”
Nathan vylovil pět cukrovinek ze sklenice a přidal je do pytlíku. Nevypadalo to, že by si počínání svého otce všiml. Hermiona měla nutkání za ním dojít a požádat ho, aby se choval jako dospělý muž, ale už pomyšlení na to, že by ho konfrontovala uprostřed hlavní ulice Prasinek, když věděla, jak bude navztekaný, u ní vyvolalo frustrovaný povzdech.
“A taky pět těchhle,” řekl Nathan a natáhl se pro čokoládové žabky.
“Jenom dvě, Nathane,” opravila ho dřív, než se z tohohle výletu do Prasinek stane předehra k návštěvě zubní ordinace jejích rodičů.
Proč se k nim Severus prostě nemohl připojit, proboha? Vynoří se ze stínů jako přerostlý netopýr?
“Už máš dost sladkostí na celý život, Nathane,” sdělila synovi, než začne vybírat něco dalšího.
“Jeden cukrový brk? Ještě jsem ho nikdy neměl…” zeptal se.
“Fajn, tak jeden cukrový brk.”
Popadl ho a vsunul do sáčku s triumfálním úsměvem jako menší samolibá kopie svého zmijozelského otce.
“Dva galeony a pět srpců,” oznámil prodavač.
Hermiona zaplatila za nákup a opustili Medový ráj, Nathan o krok před ní běžel rovnou ke knihkupectví na druhé straně ulice.
Severuse nebylo nikde vidět.
Hermiona se snažila chovat, jako by nevěděla, že je poblíž. Přešla ulici, jako kdyby jí nic na světě nedělalo starosti, ale celou dobu měla chuť zastavit se uprostřed ulice a zavolat na něj, ať se ukáže.
Samozřejmě, že to neudělala; uměla se ovládat lépe, než jí přisuzoval. Místo toho vešla do obchodu a dohonila Nathana. Jeho nadšený výraz trochu zmírnil její mrzutost. Vzít ho mimo hrad, pryč od starostí, byl dobrý nápad, i když to bylo jen na pár hodin.
“Hele, mají knihy o dýňovém džusu,” poznamenal a zahihňal se. Hermiona se na něj usmála. Nathan se brzy přesunul k dalším policím a byl pohlcen novými možnostmi v literatuře, kterou měli k dispozici kouzelníci.
Severus by tu měl být a vidět to, sdílet tyhle výjimečné okamžiky s nimi. Hermionina rozmrzelost z tohoto muže se vrátila v plné síle, stačilo pomyslet na to, že Severus byl v Prasinkách a místo, aby se k nim připojil, hrál si na schovávanou.
Kráčela podél regálů, dotýkala se hřbetů knih a četla namátkou jejich tituly. Jedním očkem stále sledovala Nathana, který zřejmě z nízkých schůdků podrobněji zkoumal popisy polic na opačné straně dlouhé místnosti.
Proč byl Severus tak neschopný převzít tuhle část rodičovských povinností? Svých povinností, mimochodem. Mohl tu být se svým synem, komentovat jednotlivé tituly a jejich relativní kvalitu a důležitost - nebo nedostatky, což byl nejspíš tento případ. Mohli strávit trochu času společně. Ale to ne, Severus musel být tvrdohlavý a prošvihnout tuhle příležitost kvůli… čemu vlastně? Pitomým školním pravidlům? Ale no tak! Ledaže by škola měl nové pravidlo ohledně ostudy, protože o to tu šlo, že ano? Styděl se s nimi ukázat.
“Odveď ho od knih s pokročilou magií.”
Hermiona spolkla vyjeknutí, poplašeně se otočila na patě a ocitla se tváří v tvář onomu čaroději z jejích myšlenek. Hůlku měla vytaženou - reflex - a téměř vyslovila kletbu, která se jí zformovala na rtech. Jakmile se dala dohromady, odpověděla: “Jdi tam a odveď ho sám.”
Měl tu drzost zatvářit se nad jejím návrhem nespokojeně.
“Ach, ano, ty nemůžeš, protože si hraješ na schovávanou,” poznamenala ironicky.
“Tak ho tam nech. Ale nechoď za mnou, až bude zase bez dozoru zkoušet pokročilá kouzla a dostane se znovu na ošetřovnu.”
Protočila oči. “Severusi-”
“Mami.” Obrátila se za synovým hlasem, a když se pak mrkla znovu přes rameno, Severus byl pryč. Hermiona ve snaze potlačit rozhořčení sevřela ruce v pěst.
“Chci tuhle knížku,” prohlásil Nathan, teď už stojící vedle ní.
Sáhla po ní, aby si ji prohlédla a přečetla si obsah. V duchu bojoval s nutkáním vybuchnout a nahlas Severuse proklít. Když vzhlédla, zjistila, že Nathanovu pozornost upoutaly očarované knihy vystavené uvnitř magických bublin, které byly určené k jejich ochraně.
Hermiona opět zkoprněla překvapením, když kniha připlula blíž k ní. Šlo o knihu o lektvarech.
“Už je zaplacená,” ozval se sametový hlas toho neuvěřitelného chlapa.
“To je směšné!” zasyčela. Rozhlédla se ve snaze ho zahlédnout, aby mu mohla říct, co si o té stupidní hře, kterou hraje, myslí, ale nebyl vidět. “Okamžitě s těmi nesmysly přestaň!”
Žádná odpověď. Hermiona naštvaně zavrčela a vydala se k pokladně. Zaplatila za knihu, kterou si vybral Nathan, a zjistila, že ta další je už opravdu uhrazená.
“Jdeme, Nathane,” zavolala na syna, který stále pozoroval očarované knihy. “Chceme před večeří navštívit ještě další obchod.”
Opustili knihkupectví a nakonec šli ještě do dvou dalších krámků: do papírnictví pro brky a pergameny a do Kratochvilných kouzelnických kejklí pro nějakou rošťárnu.
Pokud je na těchto místech Severus sledoval, nedal o sobě vědět, ani když Hermiona povolila Nathanovi vzít si jednu z těch hlučných sušenek. No, tím lépe. Když nechtěl být součástí jejich výletu, tak ať je nechá na pokoji.
Proto Hermionu znovu namíchlo, když po vstupu ke Třem košťatům uviděla Severuse Snapea sedět u malého stolku, kde poklepával prsty o desku a bez zájmu se rozhlížel po okolí. I když to nebylo překvapující, jeho přítomnost byla nečekaná. Jeho odmlčení po jejich krátké výměně názorů v knihkupectví vzala jako znamení, že se vydal zpět do Bradavic.
“Ale hleďme, kdo se rozhodl ukázat!” promluvila Hermiona a ani se nesnažila skrýt podráždění.
“Jdete pozdě,” zněla mužova odpověď.
“Nevzpomínám si, že bychom stanovili nějaký čas,” odsekla.
Podíval se na ni, jako kdyby se pletla, a pak koutkem oka zaostřil na jejich syna.
“Zdravím,” hlesl Nathan, když nikdo jiný nic neřekl. Severus přikývl a Hermiona se povzdechla. Kvůli Nathanovi se smířila s tím, že to bude muset přetrpět.
Usadili se naproti Severusovi.
“Už jsem objednal, doufám, že ti to nevadí,” oznámil jim.
Hermioně to vadilo, ale kvůli Nathanovi se ovládla.
Jestli bude muset vztahovat Nathanův zájem na všechno, co řekne nebo udělá, půjde to ten večer pěkně z kopce. Rozhodla se, že bude lepší zapomenout na to, co se během dne stalo, a brát tuhle večeři jako každou jinou.
“Co máme?” zeptala se. Snažila se, aby tón jejího hlasu byl klidný a odrážel přiměřený zájem.
“Kaši a klobásu. Máslový ležák pro vás, víno pro mě. Nemohu doporučit žádný dezert, co tu dělají, tak jsem nic neobjednal. Proč tu vůbec jíme?”
Okouzlující, pomyslela si Hermiona, která v duchu načítala do deseti, aby něco neodsekla.
Naštěstí se právě v tu chvíli rozhodla ke stolu přistoupit hostinská.
“Vidím, že vaše společnost dorazila, profesore!” zahlaholila Madam Rosmerta s náznakem nadšení, ale Hermiona věděla, že je víc zvědavá než nadšená. “Ach, drahá Hermiona Grangerová! Je milé vás znovu vidět!” přivítala ji Rosmerta s předstíraným překvapením, koho to tento večer v Severusově společnosti vidí, a pustila se do prostírání talířů, příborů a pohárů pro tři osoby. “Kdopak je tenhle mladík? To je váš chlapec, Severusi?” čekala nadále na představení.
Ke kterému, jak Hermiona věděla, Severus nebude ochoten.
“To je Nathan, Madam Rosmerto,” sdělila ženě Hermiona.
“Ach, ahoj, Nathane,” zazubila se Rosmerta na chlapce stylem, jaký mají babičky vyhrazený pro mimina. K tomu připojila pozvednutí obočí na chlapce a pohled se svraštěním čela věnovaný muži naproti němu. Poté se zasmála a dala si ruce v bok. “Jsi pozoruhodná směs obou svých rodičů! Vaše jídlo tu bude v minutě. A teď, když mě omluvíte…”
“Co to mělo znamenat?” zeptal se Nathan poté, co se žena otočila a odešla po své práci.
“Všetečná klepna,” zamumlal Severus podrážděně.
“Byla na tebe zvědavá, to je všechno,” odpověděla Hermiona nenuceně. Nechtěla, aby se Nathan cítil nepříjemně kvůli pozornosti, kterou vyvolávali. Málem zapomněla, jak špatně snáší, když je na veřejnosti středem pozornosti.
“Tvoje matka je válečná hrdinka, mozek Zlatého tria, který na dvanáct let zmizel a teď se vrátil s tebou. Civí na nás celá místnost,” prohlásil Severus, čímž večer poslal do kytek.
Nathan se v rozpacích otočil. Hermiona probodla Severuse pohledem.
“Jíst u Tří košťat. Opravdu brilantní nápad!” odpověděl na její pohled úsečným sarkasmem.
Přinesli jim pití, což umožnilo Hermioně zaměstnat ruce něčím jiným než vraždou. Nathan začal jevit náhlý zájem o obsah nákupních tašek.
Nic nešlo tak, jak plánovala. Poslední věc, co chtěla, byl stres a konverzace protkaná ostrými slovy. Zhluboka se napila máslového ležáku a posbírala zbytky trpělivosti ve snaze začít normální rozhovor.
“Neviděl jsem tě, že bys kupovala tuhle knížku, mami,” ušetřil jí starostí Nathan. “Příprava ingrediencí pro lektvary…” přečetl polohlasem a se zájmem knihu otevřel.
Hermiona pohlédla Severusovým směrem. Předstíral, že si Nathana nevšímá, pohrával si se sklenicí vína a tvářil se znuděně.
“Ta kniha je pro tebe,” řekla Hermiona Nathanovi.
“Fakt?” přeptal se vesele a usmál se na ni. “Díky, mami.”
“Ne, neděkuj mně.” Hermiona zaznamenala, jak se pohár v Severusově ruce zastavil, a věděla, že muž čeká na její další slova. “Poděkuj svému otci. Je to dárek.”
“Vy jste mi koupil knihu o lektvarech?” zeptal se Nathan Severuse.
Muž postavil sklenici na stůl a navenek se tvářil, jako kdyby se ho ten rozhovor vůbec netýkal. “Vypadalo to, že máš zájem o přípravu lektvarů, a protože tě v tom tvá matka podporuje, říkal jsem si, že by ses měl také naučit správně připravovat ingredience,” prohlásil. Hermiona poznala, kolik ho stálo úsilí pronést něco bez svého obvyklého kousavého tónu.
Zajímavý obrat v dění, pomyslela si.
“Libí se mi, děkuju,” odpověděl Nathan trochu rezervovaně, ale Hermiona, která pozorně sledovala chlapcův obličej, viděla, že šlo o víc než jen o zdvořilou odpověď.
Severus pouze stroze přikývl a svou nejistotu skryl za závoj vlasů, jak bylo jeho zvykem. Jakkoliv byl ten čaroděj nanervyjdoucí, srdce měl na správném místě, což bylo v takovou chvíli těžké ignorovat. Hermiona se na něj chtěla usmát a říct mu, že je v pořádku cítit radost, že u Nathana zabodoval. Chtěla, moc chtěla…
Ale nešlo to. To, co chtěla, nebylo vítané; musela ho přestat milovat. Jenže bylo těžké přestat ho milovat, přestat chtít věci, které nemůže nikdy mít.
Možná by se měla spokojit s tím, že se s ním cítí šťastná. Na tom nebylo nic špatného - cítit se šťastná. Tak proč to bylo tak těžké?
Nathan před ni položil knihu. “Hele,” ukázal s rozzářeným výrazem, “tady jsou pohyblivé obrázky s instrukcemi.”
“Jé, to je moc užitečné!” snažila se navenek působit nadšeně. Cítit nadšení by nemělo být tak těžké. “Je to velmi dobře promyšlený dárek.”
Nathan neodpověděl slovy, ale jeho úsměv jí bohatě stačil. Jedno Severusovo prosté gesto stačilo, aby se jejich chlapec začal znovu usmívat, a Severus si myslel, že je potřeba ještě něco dalšího, aby byl otcem?
Uvědomila si, že Severus svíral svoji sklenici a pozoroval ji. Nemohla se na něj usmát, protože to by na ni znovu poštvalo tu bolestivou bestii jeho obrany a zničilo by to tuhle chvíli. Nemohla mu poděkovat, protože by se uzavřel do sebe a zničilo by to tuhle chvíli. Nemohla se natáhnout po jeho ruce. Nemohla mu ukázat, že ho miluje. Neměla by ho milovat.
Ale mohla se mu dívat do očí, když vtáhla Nathana do částečného objetí a políbila ho do vlasů, a doufat, že se Severus bude cítit do toho objetí zahrnutý.
“Mami!” zaprotestoval Nathan, což Hermionu přimělo k úsměvu a mohla přísahat, že i Severusovými rty to zaškubalo.
V ten okamžik dorazila jejich večeře, čímž vrátila Hermionu zpátky do reality a přiměla ji přitáhnout opratě svým citům. Večer následně nabral obrat k lepšímu. Jedli za Nathanových nadšených poznámek ohledně přísad do lektvarů, do nichž tu a tam zasáhly Severusovy připomínky a příležitostně i její názor. Bylo tak těžké neužívat si takové povolné okamžiky… Jako kdyby dělali tohle - byli rodina - už celé věky a ten pocit byl přirozený… správný. Jako kdyby se Severus odkládající příbor a odpovídající na Nathanovy zvědavé otázky objevoval u Hermionina stolu při každém jídle. Jako kdyby se poté přesunuli do obývacího pokoje, kdy se ona bude číst, zatímco mužská část rodiny bude hrát kouzelnické šachy, jak mají po většinu večerů ve zvyku. A potom až Hermiona uloží Nathana ke spánku, vrátí se a najde Severuse na pohovce, se dvěma sklenicemi vína, jak na ni upřeně hledí.
Hermiona zírala na Severuse držícího prázdný pohár od vína, když ji zasáhla realita. Vzhlédla k jeho tváři, ale nebylo to jako v jejím snu, i když se nedíval rozzlobeně ani jízlivě. Jen… na ni upíral oči, dokud se jejich zraky neoddělily.
“Dojedl jsi?” zeptala se Nathana.
“Ano,” odpověděl její syn.
Podívala se na Severuse a ten přikývl. Hermiona nechtěla, aby ten večer skončil, ale jednou k tomu muselo dojít. Věděla, že muselo. “Měli bychom se vrátit dřív, než bude pozdě,” navrhla a poté se zvedli k odchodu.
Kráčeli ke hradu společně, všichni snad spokojení ve společnosti těch druhých, nikdo nespěchal, aby rychleji unikl mrazivému zimnímu větru. Vůbec jim nebyla zima. Do chladu měli skutečně daleko.
Vystoupali po schodech do hradu, když tu se Nathan náhle zastavil a otočil se k Hermioně: “Nevzala jsi mě do apotéky.”
“Můžeme tam jít někdy jindy,” sdělila mu. “A teď dovnitř. Na to abychom stáli tady venku, je příliš větrno.”
Uvnitř jako kdyby je dohonila zima a trapné ticho, které se mezi nimi rozhostilo, zaplašilo až Severusovo odkašlání. Když se zeptal, tón jeho hlasu nebyl hřejivý, ale ani nestudil: “Předpokládám, že ho doprovodíš do Nebelvíru?”
Co její pošetilé srdce, takhle sevřené v hrudi, očekávalo? Hloupost! “Ano, jistě,” vypravila ze sebe.
Přikývl a otočil se k Nathanovi. “My se uvidíme zítra, Nathane.” Další kývnutí a pak už zavlání hábitu cestou ke schodům do sklepení.
Severus už téměř zmizel, když se Nathan rozhodl odpovědět: “Dobrou noc, tati.”
Hermiona lehce pootevřela pusu a ústa jí nenaplnil jen vzduch, ale i radost a naděje. Když Nathan zavolal na Severuse, muž se zastavil na okraji schodiště. Krátkou chvíli jen stál, a pak se napůl otočil a kývl. Zmizel v temnotě příliš rychle, než aby Hermiona zvládla odhadnout, jaké pocity sídlily za těma výraznýma očima.
Hermiona vzala Nathana kolem ramen, přitáhla si ho blíž k sobě, aby ocenila jeho odvahu a odhodlání. Vedla ho nahoru po schodech s nadějí, že mezi nimi je víc než jen příměří, s nadějí, že tohle je ten správný začátek, který jim v minulých měsících unikal.
* * *
Objednat víno nebyl dobrý nápad. Bolest hlavy ustoupila, jak Severus doufal, ale na druhou stranu se na něm uvolňující účinky vína vždycky nebezpečně podepsaly.
Jak šlo o Nathana, nedokázal se zrovna dvakrát přinutit myslet. Zase ho ten kluk oslovil tati, úmyslně, a když teď Severus seděl ve svém křesle a užíval si teplo sálající z krbu, mohl se usmát a vychutnat si ten podivný pocit triumfu. Ano, zítra budou zase tam, kde byli před vínem, ale zítřek je daleko. Právě teď byl Severus Nathanův táta a užíval si každou minutu.
Nathan byl zábavný a chytrý. Samozřejmě, pomyslel si Severus samolibě, je to můj syn. Severus se nepřestál usmívat a opětovně prožíval příjemné okamžiky večera, to množství úsměvů, které mu chlapec věnoval, ten obdiv a pozornost, které mu zářily v očích. Severus se spokojeně usmál, ano, opravdu usmál. Být táta bylo úžasné, rozhodně by si na ten pocit zvykl; škoda, že to nebylo ani trochu moudré.
Ano, veliká škoda.
Ale pro dnešek si to Severus mohl dopřát. Vlastně to, že byl táta, volalo po dalším víně, to vypité při večeři nestačilo, takže si přivolal sklenici a láhev ze svých zásob. Nalil si a s pousmáním ochutnal. Oslavoval.
A když už se vyžíval ve frivolních rozmarech, nechtěl ignorovat ani chlapcovu matku. Ach ano, všiml si, jak je na něj často dívala, dokonce i poté, co jí to víc než jednou řekl. Měla by být chytřejší. Ale pokud měl být dnešní večer zítra zapomenut, mohl připustit, že pozornost Hermiony Grangerové dělala dobře jeho egu. Jestli ji ten její mudla nedokázal uspokojit, mohla spánembohem chtít jeho. Konec konců, měla nádherné rty. A podmanivé oči. A jemné ruce. A svůdné křivky - pěkná prsa a pevný zadek. Škoda, že Hermioně Grangerové tak jeblo, ačkoliv když přijde na jiný význam toho slova...
No, dnes večer mohl být zkažený a chtít ji. Ano, byl zkažený bastard a možná by se měl vrátit k uspokojení své žádostivosti prostřednictvím nějaké snadno dostupné ženštiny, jako to dělával v minulosti. Jenže on chtěl Hermionu Grangerovou s dokonalými rty, ne ty ženské bez duše, šlapající v tomto sobotním čase dlažbu Šikmé uličky. Ať je zatracen, ale on si přál, aby na něj hleděly ty zbožňující oči, až si ji bude znovu a znovu brát.
Severus vypil zbytek vína z poháru, poválel ho na jazyku a s potěšením si ho vychutnával. Nebyla to její chuť, ale fungovalo to. Dnes večer dal svému rozumu volno, a když chtěl, aby víno chutnalo jako její ústa, tak tak chutnalo.
V tom případě potřeboval víc vína.
Inu, zamumlal Severus do třetího plného poháru, a pak se ponuře zasmál, jaký stav způsobovala jeho ďábelská mysl jeho tělu. “Nadržený bastarde,” řekl s pohledem sklopeným do svého rozkroku, a pak se roztřeseně, zhluboka nadechl a usoudil, “dneska jsme si dopřáli, chlape.”
Na to jedním douškem dopil pohár a vstal. Když se přesvědčil, že všechno zůstalo na svých místech, vydal se do ložnice. Za chůze si lenivě rozepínal knoflíky na košili.
Protože dnes večer Severus Snape zapomněl na minulost, nestaral se o budoucnost a prostě se vzdal a připojil se k Hermioninu šílenství.
* * *
A/N: Ano, náš milý Severus je trochu labilní a nevěrohodný - minimálně s ohledem na jeho vysoké standardy, protože nevidím nic špatného na tom, když se dá troše dobrých pocitů volný průchod :-D
Příště… Nathan pomáhá Severusovi zjistit pár věcí o realitě a snech a Severusův život je navždy změněn.
Komentáře
Přehled komentářů
Tak to teda byl vylet tyjo... Ten chlap nema chybu..
Dekuju!
Re: :)
(Jacomo, 4. 9. 2017 13:31)Chyb má spoustu, ale my - i Hermiona - je láskyplně přehlížíme :-))
Wattpad
(Maja, 25. 3. 2017 22:56)Ahojky, ty povídku zveřejňuješ i na Wattpadu? :) Nedávno jsem ji tam našla, ale publikuje ji někdo pod jinou přezdívkou. :)
Díky :)
(Fido, 28. 2. 2017 15:00)
večer poslal do kytek :)
nemá smysl nutit Sevíka do něčeho co nechce ... najde způsob jak si to užít po svém
Re: Díky :)
(Jacomo, 6. 3. 2017 10:35)No tak já myslím, že si to užili všichni, každý po svém. Otázkou je, co to přinese dál.
Děkuji
(martik, 28. 2. 2017 6:18)
No, aspoň to přizná sám sobě. Sice, až když se jeho mozek rozpouští v alkoholu, ale přece jen přizná. Sám musí uznat, že by to bylo lepší, kdyby do té postele nešel sám.
Jsem zvědavá, jak ten skoro idylický vztah mezi otcem a synem zase Severus pokazí. Snad mám jen moc pesimistické myšlenky a už bude jen lépe.
Díky Jacomo
Re: Děkuji
(Jacomo, 6. 3. 2017 10:34)Ještě chvilku se budou chlapci potácet na hraně, ale pak dojde ke změně paradigmatu. A bude to pořádná pecka :-)
...
(marci, 24. 2. 2017 10:06)jsem ve skluzu!!!! Ale mám staženo a už se moc těším. Děkuji!!! (Tenhle úplně jalový komentář píšu jen proto, že kdybych po dočtení zapomněla zapsat nějaký smysluplnější - omlouvám se)
Re: ...
(Jacomo, 6. 3. 2017 10:33)Nevadí, to doženeš :-) Ale už intenzivně pracujeme na dalších kapitolách.
Díky
(Lupina, 20. 2. 2017 18:43)Děkuji za další část. Ale Severus není jen trochu nevyrovnaný :D Ještě že tam je Nathan. Rosemerta musela koukat, chtěla bych ho ale taky vidět. Díky moc za překlad!
Re: :)
(Jacomo, 6. 3. 2017 10:30)Makáme na tom, kapitoly by se měly objevovat teď častěji.
Děkuju
(Michaela, 22. 2. 2017 12:13)děkuju, i když je to o nervy. Tvrdohlavost chlapů je legendární, ale Snape je jejich král.
Re: Děkuju
(Jacomo, 6. 3. 2017 10:30)No jo, potřebuje pořádnou ťafku, aby se probral. Však už mu ji osud chystá :-)
:)
(zuzule, 1. 9. 2017 9:01)