Ne jen Granger - Epilog
Originál viz https://www.fanfiction.net/s/2542183/37/Not-Only-a-Granger
Za betaread opět děkuji mému světýlku Calwen
AN: A je tu epilog! Nathan a Trelawneyová nahlédnou do budoucnosti rodiny Granger-Snapeových.
Setkání s ostatními učiteli už dávno skončilo, ale jeho otec byl pořád v ředitelně. Chystali se společně do Prasinek, ale ředitelka McGonagallová měla asi problém ho pustit. Copak zapomněla, že jsou ještě letní prázdniny? Vyučování začne až příští měsíc.
Nathana nezneklidňovalo jen nudné čekání. Cítil podivné nutkání, které jako by nabíralo na intenzitě, a on nevěděl, co si počít. Připadalo mu, že by tam neměl být, že je očekáván někde jinde.
Ošil se.
Možná by procházka mohla ten pocit zahnat. Nathan věnoval poslední pohled dveřím mezi chrliči a vykročil nazdařbůh po chodbě. Ale nevěděl, že ho nohy záměrně někam nesou. Světlo vycházející ze dveří, které zůstaly pootevřené, ho ale mohlo před jejich záměrem varovat.
Nathan nedokázal odolat, strčil do dveří a nahlédl dovnitř. A tam na stole stála velká křišťálová koule, vydávající namodralé světlo.
Nathan jím byl zaujatý jakoby v hypnotickém transu a víření uvnitř křišťálové koule ho vábilo blíž.
“Čekáme na tebe.”
Nathan nedokázal od světelné koule odtrhnout oči.
“Budoucnost se ti chce vyjevit.”
“Moje budoucnost?” zeptal se Nathan.
“Polož svou ruku na kouli.”
Nathan to udělal. Jeho ruku přikryla ruka dospělého. Vzhlédl a zjistil, že patří profesorce Trelawneyové.
“Co vidíš?” zeptala se.
Zaměřil se na vířící světlo za sklem a pátral. Záře se postupně rozdělila na tři světélkující skvrny a z nich se začaly formovat postavy. Za pár vteřin rozeznal své kamarády Kevina a Andyho ve famfrpálových dresech a tou třetí postavou… byl on sám, také v dresu, s koštětem v ruce. Uvědomil si, že oslavují.
“Jsem ve famfrpálovém týmu?” zeptal se nahlas a v ten moment se scéna rozplynula.
Když chtěl stáhnout ruku z koule, Trelawneyová mu to nedovolila.
“Co ještě vidíš?” zeptala se a jako na rozkaz se uvnitř zářící koule objevila další scéna.
Získala barvy a tvary a zformovala se do dívčí postavy. Dívka měla měděné vlasy a štíhlé tělo, ale tmavá silueta, která se objevila vedle ní, způsobila, že vypadala menší, než nejspíš byla. Postava začala ve vteřině nabývat konkrétnějších rysů a Nathan si šokovaně uvědomil, že jde o jeho starší verzi. Ty delší vlasy mu slušely. Dívka se k němu naklonila a políbila ho.
“Je tam dívka a líbá mě,” vykřikl. A po těch slovech se scéna znovu rozplynula.
“Je toho víc. Dívej se.”
V křišťálové kouli začala narůstat bílá skvrna. Opět na sebe nabírala něčí podobu. Postava se smála, uvědomil si Nathan, a vedle ní, s jednou rukou na jejím rameni, byla další postava, další jeho starší verze. Vypadalo to, že jsou oba dost staří na sedmáky a společně se něčemu smějí. Nathan se lépe podíval na blonďatého chlapce a poznal ho.
“Kamarádím s Malfoyem?” Znepokojivá vize po tomto vyslovení zmizela.
“Ještě něco?”
V kouli se začala rýsovat spousta hlav a těl. Dav se pozorně díval na postavu na vyvýšeném místě, asi na stupínku. Nebylo to v Bradavicích a tou postavou nebyl ani jeho otec, ani matka. Muž byl mladší než jeho rodiče, ačkoliv se Nathanovi zdálo, že se hodně podobá jeho otci. Mohla to být vize z minulosti? Nathan se podíval pozorněji, a když dav zatleskal a mladý muž se usmál, došlo mu, že je to on. To ho překvapilo. Jakýsi důležitě vypadající muž mu potřásal rukou a objevily se záblesky fotoaparátů.
“Jsem docela důležitý a slavný,” řekl a způsobil tím, že se ukazovaný obraz tak jako ty před ním rozplynul.
“Vidíš ještě něco dalšího?”
Nathan se znovu pátravě zahleděl do koule, s nadějí, že tam bude víc o jeho slávě. Světlo se přeskupilo a lenivě vytvořilo postavu muže a pak k ní připojila další silueta. Tentokrát Nathan nepochyboval, že ten druhý muž je jeho otec, který drží v rukách miminko. Na scénu přibyla jeho matka a Nathan pocítil silné nutkání být u toho dítěte.
“Můj otec drží v náručí mimino,” odpověděl ženě. Vidina znovu zmizela a Nathan pocítil tak silnou ztrátu, kterou nedokázal zcela pochopit.
“Okamžitě pusťte mého syna.”
Nathan při otcově hlasu zamrkal a sundal ruku ze zářivé koule. Couvl od magického objektu a brzy ucítil otcovy ruce, odstrkující ho za sebe, aby otec stál mezi ním a Trelawneyovou.
“Příště, až vás chytím, že používáte mého syna jako pokusné morče, zapomenu, že jsme kolegové z jedné školy,” pohrozil otec ženě.
“Budoucnost chtěla být odhalena. Vnitřní oko má-”
“Kecy!” Otec namířil prstem na ženu, což ji přimělo v obavách couvnout. “Držte se od nás co nejdál!”
Nathan byl vlečen ven z místnosti a chodbou pryč.
“Nezůstávej s tou pomatenou ženskou o samotě, rozumíš?”
“Ano, tati.”
Muž se s povzdechem zeptal: “Co se tam dělo? Ublížila ti?”
“Nejsem si jistý,” odpověděl Nathan po chvilce váhání. “Cítil jsem, jak mě ta koule volá… Podíval jsem se do ní a možná jsem viděl svou budoucnost. Nevím. Viděl jsem tebe, mámu a sebe, jen starší. Bylo tam miminko…” Nathan byl stále ještě v zajetí pocitů spojených s touto konkrétní vidinou. “Choval jsi miminko.”
“Nikdy nechovám miminka, což dokazuje, že to, co jsi viděl, nebylo nic než laciná ukázka celého toho podvodu.”
Nevypadalo to tak, ale Nathan dokázal poznat, kdy se nemá s otcem hádat.
Rychle se přesunuli do Prasinek, kde navštívili apotéku, a pak se sešli s matkou na oběd. Nathan se snažil na ty divné události zapomenout a užít si den.
***
Nathan se chystal do postele. Byl to dlouhý den a cítil se unavený. Možná to mělo něco společného s tou křišťálovou koulí - vyčerpalo ho to.
Právě když se uvelebil v posteli, ve dveřích pokoje se objevila jeho matka.
“V pořádku?”
“Ano.”
Vešla do místnosti a zamířila k posteli, zjevně ji jeho souhlas nepřesvědčil. Položila mu ruku na čelo, ale neměl ho horké. Fyzicky byl v pořádku, až na to vyčerpání.
“Tvůj otec mi vyprávěl o té epizodě s Trelawneyovou. Říkal, že to zahrnovalo velké množství magie. Určitě se cítíš dobře?”
“Je mi fajn. Asi jsem jen unavený.”
Posadila se na matraci a odsunula mu vlasy z očí.
“Potřebuješ ostříhat.”
Nathan protočil oči: “Už jsem ti říkal, že si nechávám narůst delší vlasy.”
“Dobře, ty tvrdohlavče,” kývla, ale zůstala sedět a pozorovala ho. ”Určitě jsi jen unavený? Protože jsi dneska celý den dost potichu.”
Při matčiných slovech se mu do hrudi vrátila bolest. Smutek, u kterého nedokázal určit původ. Měl pocit, jako kdyby plakal.
“V jedné z těch vizí v křišťálové kouli jsem viděl tátu, jak drží mimino,” pověděl matce s nadějí, že bude schopná mu vysvětlit ty pocity, co jím zmítaly. “Byla jsi tam taky a já jsem z toho byl šťastný i smutný zároveň.”
“Ach, zlatíčko. Proč jsi z toho byl smutný?”
“Já nevím.”
“Byla to jen vidina, a jelikož znám Trelawneyovou, není to vůbec skutečné. Nenech se tím ovlivnit, ano? Nemám ráda, když jsi smutný.”
“Až Trelawneyovou potkám, prokleju ji.” Nathan si nevšiml, že otec ten rozhovor poslouchal od dveří a teď také popošel blíž.
“Ještě to nepřešlo, viď?” zeptala se ho matka a Nathan zavrtěl hlavou.
“Dobře, tak co s tím uděláme?” nadhodila a založila si ruce na hrudi.
Nathan zavřel oči a snažil se zformulovat svoje pocity a myšlenky. “Máte se rádi, že jo?” zeptal se rodičů.
“Máme,” odpověděla matka za oba.
“Když ho máš ráda a on má rád tebe, proč jste spolu nebyli, když jsem se narodil?”
“Nebylo to tak jednoduché,” objala ho matka jednou rukou. “Tvůj otec a já… Zrovna končila válka.”
“Tehdy nebylo v mém životě místo pro rodinu. Tvoje matka udělala dobře, když tě vzala pryč,” vložil se do debaty otec.
“Přál bych si, aby to neudělala,” trval Nathan na svém, stále si nebyl jistý, proč je tak důležité, aby to pochopili. Ale asi to nebude tak snadné; jeho otec vrtěl nesouhlasně hlavou.
“Kdyby ses se mnou tehdy setkal, nechtěl bys mě. Věř mi, synku, kdyby zůstala, byli byste oba nešťastní,” namítl otec.
Nathan se zuby nehty bránil slzám, ale příval citů byl příliš silný.
“Ale proč? Nemiluješ nás?”
“Miluju vás víc, než bych si kdy dokázal představit, že budu někoho milovat,” pronesl otec s naprostou upřímností v očích. “Ale tehdy, před dvanácti lety bych to nevěděl,” dodal. Nathan se podíval na matku; také jí tekly slzy. “Tvoje matka tohle věděla.”
“Chyběl jsi mi,” pokračoval Nathan. “Viděl jsem všechny své kamarády s jejich táty a já měl jen mámu. Nebylo to fér.”
“Ne, nebylo,” souhlasila jeho matka. “Moc mě to mrzí.”
“Aspoň jsi mi mohla říct, že existuje,” chytil se Nathan svého starého argumentu, hlas zastřený slzami.
Sklonila se a políbila ho na čelo.
“Ššš. Už žádný pláč,” zašeptala. “To už je teď minulost. Ššš.”
Severus se posadil na druhou stranu postele. “Teď jsem tady.” Nathan se mu vrhl do náruče. “Jsem tady. Nikam neodejdu.”
Hermiona je objala oba. “Všichni jsme tady, a jestli to, co nás spojuje, je láska, pak budeme takhle spolu, dokud budu žít.”
* KONEC *
AN: Chtěla bych ze srdce poděkovat všem, kteří došli takhle daleko a dočetli celý tento příběh. Psát a sdílet ho s vámi pro mě byla velmi dlouhá, splněná pouť.
Nathan, Severus a Hermiona žili v mé hlavě více než sedm let a bude mi strašně moc chybět, že už o nich nebudu každý den psát. Zejména Nathan bude vždycky moje dítě, i přestože jsem ho musela dát Hermioně :-D
Součástí této cesty byli i všichni komentující, fanoušci a samozřejmě mí betareaders. Měla jsem štěstí, že mi pomáhaly tak úžasné dámy jako SnarkyRoxy, Poultrygeist, GinnyW, Indigofeathers, Annie Talbot a the Snapetes. Všem vám moc děkuju! Bez vás bych to nedokázala.
* hugs * Fer
PN: Moje speciální poděkování patří v prvé řadě Leni_ce za prvotní počin překladu a jeho následné přenechání mé maličkosti, dále Ardě z Lyry a Lupince za spolupráci a přeložení kapitol a především mé milované světlušce Calwen, která obětavě opravovala chyby a překlepy.
Květiny potřebují k životu vodu, příběhy potřebují své čtenáře. Obrovské zásluhy za vznik české verze proto náleží především vám, kteří jste překlad četli a svými komentáři mě motivovali. Díky!
* křídlem mává * Jacomo
Komentáře
Přehled komentářů
Dakujem velmi pekne za preklad....nevedela som sa dockat ked bude prelozena posledna cast :) boli by super keby vsetky nedopisane poviedky mali takyto "osud" :)
Paráda
(Michelle, 7. 8. 2018 21:52)
Jacomo moc děkuji, že jsi se ujala překladu.. měla jsem rozecteno na původním blogu a moc mě mrzelo, že překlad nepokračoval.. až příliš mnoho povídek končí v půlce.. a myslím, že je to prave to nejtěžší, vytrvat až do epilogu..
Krásný příběh plný ojedinělých nápadů a parádní překlad :)
:)
(luisa, 19. 7. 2018 21:49)Jacomo, prosím koukni na kapitolu 36 nejde mi otevřít. Jsem napnutá, co se bude dít a teď tohle;)
Re: :)
(luisa, 19. 7. 2018 23:02)
Už jsem pronikla přes kalendář a moc děkuji za dokončení téhle báječné povídky.
Krásný vývoj charakterů i vztahů, těším se až si dám celou povídku pěkně celou a najednou.
Takže konec
(Lupina, 18. 7. 2018 14:22)Končí jedna z povídek, které mě dovedly k FF. Pamatuji si na její začátek, byla jedna z prvních, které jsem četla, a náramně mě pohltila. Za ty roky jsem se zlepšila v AJ, takže bych si ji přečetla i v originále, ale počkala jsem si na Tvé překlady, Jacomo. Jsem Ti za ně vděčná a z celého srdce Ti děkuji. Protože přebírat překlad nemůže být nic jednoduchého. Moc Ti děkuji za nádhernou češtinu a uhlazený sloh, které jsou potěchou pro nejedno čtenářovo oko. Děkuji Ti, sovičko, že jsi.
Dakujem
(Nika, 13. 10. 2018 10:11)