O spoilerech
Uplynuly tři týdny od okamžiku, na který nedočkavě čekal celý potterovský svět. Hlavní vlna šíření neuvěřitelných zpráv o úmrtích, překvapivých odhaleních a nečekaných zápletkách už přešla, vlkodlaci se nažrali a Deathly Hallows zůstaly celé. Už se my fanoušci nemusíme tolik bát, že na nás ze stránek novin a obrazovek monitorů zaútočí slova Who is dead?
Patřím k těm, kteří se toho obávali. Nemusela jsem se však zabarikádovat v domě se staženými roletami a zmanipulovat nějakého domácího skřítka ze sousedství, aby mi občas přinesl skývu chleba. Shodou šťastných okolností jsem na ony kritické dny zmizela v hlubokých lesích jižních Čech a všechno tohle bláznění mě minulo. Dnes, když jsem zpátky v civilizaci a poctivě se prokousávám anglickým originálem, si ale uvědomuji, že by to bylo vlastně jedno.
Už vím, že vůbec nezáleží na tom, co se z těchto zpráv dozvíme. Vykašleme se proto na nadpisy SPOILER a nemetejme kameny na hlavy těch, kteří tohle upozornění neuvedli a pustili si pusu, respektive klávesnici na špacír. Spoilery nám neřeknou, co dostal Harry od Ginny k narozeninám nebo jaký kompliment vysekl Ron Hermioně. Nezopakují Ronovy ironické poznámky či vtípky, které vymysleli Fred s Georgem. Nebudou nás při nich mrazit Hermionina slova o jejích rodičích. Nedozvíme se průběh rozhovoru Harryho s ministrem Brouskem nebo s paní Weasleyovou.
Jenomže – ta kniha je i o TOMHLE! Nejde jen o tu klíčovou zápletku, jakkoliv je zajímavá, ale právě i o tyhle drobnosti, které autorka dokázala úžasným způsobem poskládat a vytvořit z nich dokonalý obraz kouzelnického světa a jeho obyvatel. Proto nežehrejte, když si někde omylem přečtete, kdo že byl jmenován novým bradavickým ředitelem. No tak to víte, no. Je to jen jedna věta. Pořád nevíte ještě spoustu těch dalších. Bez vědomí toho, jak na toto oznámení reagovali studenti a profesoři, stejně nebudete pořádně vědět, co se vlastně stalo.
A teď mě omluvte. Mám rozečtenou osmou kapitolu a jsem strašně zvědavá, co si Láskorádovi oblékli na Billovu a Fleuřinu svatbu.