Na sovích křídlech

Milý Severusi,

nevím co říct. Pokud jsem Vám přinesla očistu a pochopení, těší mě to, ale nikdy jsem Vám nechtěla způsobit bolest. Omlouvám se. Měla jsem na to myslet. Když jsme čistili pro Řád Grimmauldovo náměstí, museli jsme přebrat každý malý kousek. Je logické, že jste musel udělat to samé se svými vzpomínkami.

Nesnažila jsem se slídit. Připouštím, že jsme se domnívala, že budete důvěřovat někomu, koho znáte lépe a déle než mě. Profesoru Brumbálovi nebo některému dalšímu kolegovi. Nebo někomu, koho jsem nikdy nepotkala; pochybuji, že znám všechny Vaše známé.
Je pár věcí, které mě matou. Neříkejte mi to, pokud nechcete. Vím, že to není moje starost, a Vy jste říkal, že je lépe to nevědět, ale snažím se skloubit „zarytou nenávist“ se záchranou Vašeho života před Siriusovým žertem, a nejde mi to. Musíte mít důvod, proč si myslíte, že obvykle jednal nenávistně, ale přinejmenším v tomhle nepochybně nenávist nebyla.

Kromě toho jste mi jednou řekl, že jste se stal Smrtijedem, protože jste chtěl ublížit profesoru Brumbálovi. Jestliže se tak velká část Vašeho života točila kolem Harryho rodičů, nechápu, jak s tím souvisí osoba ředitele.

Hermiona                     

Důvěřovat Brumbálovi? To není řešení. Vždycky věděl dost, aby si mohl být jistý mojí loajalitou, ale nikdy nevzbuzoval moji důvěru, ani mi nedůvěřoval v jakékoliv věci související s Potterovou partou. Ostatně to jste mohla vidět sama.

Důkaz Potterovy nenávisti pochází přímo z jeho úst. Jednou řekl Lily – poté, co mnou Black téměř nakrmil jejich vlkodlačího mazlíčka – že mě týrá jen proto, že existuji.

Měl jsem dlouho podezření ohledně Lupinova stavu a byl jsem znepokojený, když jsem si všiml, že se jeho přátelé plíží ven jen za úplňku. Věděl jsem, že nemohou mít žádné rozumné důvody, aby ho navštěvovali. Lidská přítomnost vlkodlaka rozruší, nikoliv uklidní; musí je buďto napadnout nebo (což se zdálo pravděpodobnější) se krotit. Poté, co Lily jednoznačně odmítla poslouchat moje varování, bylo pro Blacka snazší popíchnout mě, abych se šel podívat sám.

Navlékli to chytře. Vy tomu říkáte „Siriusův žert“, ale Potter a Black vždycky lovili společně. Možná se v tunelu postaral o odstranění vlkodlaka z dosahu ještě dřív, než poslal dolů mě, aby umožnil Potterovi moji „záchranu“. (Ve skutečnosti zachraňoval je; kdybych zemřel, vyšetřování by jejich zločiny odhalilo.)

Žádné vyšetřování se nekonalo. Brumbál, podle obecného mínění vševědoucí přemožitel Grindewalda a hlava Starostolce, uvěřil jim a nikoli mě. Lidé to tak dělali vždycky, a já jsem to měl vědět lépe. Zbavil je mého sledování; že to udělal, jsem se dozvěděl o rok později, když jsem se doslechl o Lupinových vzpomínkách. Já skončil zostuzený, ale Potter byl veleben jako hrdina a nakonec se stal primusem.

Byl jsem víc naštvaný na Brumbála, protože jsem ho předtím obdivoval. Pošetile jsem snil o tom, že se jednoho dne obrátí od státních záležitostí k Bradavicím a přece jen vynese rozsudek a vykoná spravedlnost. Koneckonců, byla to jeho práce. Vskutku marné naděje.

Uvidíme se v neděli.

S.