Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ostře a pichlavě

Originál viz http://www.fanfiction.net/s/3450735/43/Unexpected

Předchozí děj: Když Snape odhalí Hermioně coby čerstvé absolventce školy své skutečné city, nečekané přátelství se rozvíjí a prohlubuje. Ale žádný člověk není ostrov, dokonce ani pár ne, a minulost vrhá dlouhý stín…
 
 
Hermionina matka jim podala hrnky s čajem a zeptala se: „Kdy se setkáme s tvým nápadníkem?“

Hermiona si povzdechla: „Už jste se s ním setkali.“

„Ale tehdy to nebyl tvůj nápadník,“ ozvala se matka ostře. „Nebo byl?“

„Ovšemže ne. Sotva jsem opustila školu.“

„Pořád jsi tak tak opustila školu,“ podotkl její otec pichlavě.

„Je to šest měsíců,“ řekla. „Téměř sedm. To je dost.“

„Myslíš?“ zeptal se.

Ano.

Její rodiče si vyměnili pohledy. Na řadě byla paní Grangerová.

„Byl Smrtijed.“

„Před tím, než jsem se narodila,“ namítla Hermiona a velmi usilovně míchala čaj.

„To neznamená, že je to lepší.“ Pan Granger zvedl šálek a zase ho položil. „Lidé umírali. Byl za to zodpovědný. Jak chceš vysvětlit obětem, že miluješ jejich vraha?“

Hermiona otevřela a zase zavřela pusu. „Změnil se. Teď je hrdina. Nejlepší muž, jakého znám.“

„Tohle máš v plánu říct vašim dětem?“

Hermiona polkla příliš velký doušek čaje a rozkašlala se. „Asi ano.“

„Táta kdysi dělal velmi špatné věci?“ ušklíbl se otec.

„Hmm… a moc jich lituje a od té doby se je snaží napravit.“ Dál míchala čaj. „Mrzí mě, že se vám to nelíbí -“

„Nelíbí? Nelíbí?“

„Klid, drahý. Pamatuj, co říkal doktor. Vždycky jsme důvěřovali tvému úsudku, Hermiono. Chceme ti důvěřovat i tentokrát. Ale umí tak hladce mluvit, což předpokládám, že asi jako zvěd musel umět. Určitě jsi nahlédla i za jeho šarm?“

Když se Hermiona přestala smát, pronesla: „Jeho šarmu jsem si nikdy nevšimla, mami. Jenom jeho upřímnosti.“

* * *

Hermiona se přisunula k okraji pohovky, aby mu udělala místo. Posadil se vedle ní a natáhl si nohy k teplu krbu.

„Co říkali?“ zeptal se.

„Abych tě příště vzala sebou.“ Vklouzla prsty do jeho dlaně. „Abych se neukvapovala, vzala v úvahu tvou minulost, co řekneme našim dětem –“

Začal se dusit. „Našim dětem? Nevěděl, jsem, že nějaké máme.“

„Ach jo, ty vtipálku.“ Přitulila se blíž. „Časem.“

Usmál se.

* * *
 

Milý Harry!

Mohla bych začít pomalu otázkami na Itálii a Auroru, jak se ti líbí a tak, ale připadá mi to nepoctivé. A směšné, když jsem se s Tebou viděla minulý týden v Doupěti a slyšela tvoje odpovědi. Takže prostě půjdu rovnou k věci.

Jak jsi opravdu na tom, pokud jde o mne a Severuse? Teď, když víš, co se stalo mezi ním a tvými rodiči, co udělal. Můžeš nebo nemůžeš mu odpustit, můžeš odpustit i mně? Protože já to všechno vím a nemá to vliv na to, co cítím. Na to, co mám v úmyslu. Vím, že jsi velmi shovívavý člověk, ale můžeš odpustit tohle?

Ještě než se zeptáš, ne, nejsme zasnoubeni, tak na mě prosím nevystartuj jako Ginny. Ale dřív nebo později budeme.

Stále jsem Tvoje přítelkyně. Na tom se nic nemění. Ale jsi Ty stále můj přítel?

Hermiona              

P. S.: Nech mě to povědět Ronovi sama, jo? Prostě jsem Ti to potřebovala sdělit jako prvnímu – a ne přes krb.
 
 
 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:)

(teriisek, 11. 1. 2013 13:40)

Rodiče jsou kapitola sama pro sebe, taky jsme s mužem museli leccos překonávat, ale ono se to povětšinou stejně nakonec nějak utřepe. Tak snad se to utřepe i tady. Jsem zvědavá na Harryho reakci - a Ronovu, té se bojím nějak víc, přece jen je Ginny jeho sestra. Díky moc za překlad, budu se těšit na další!

Re: :)

(Jacomo, 11. 1. 2013 15:53)

Ale Ron je tady ten rozumnější - viz jeho vyjádření v jedné z předchozích kapitol - tak třeba překvapí. Snad nás autorka nenechá čekat znovu tak dlouho.

Zajímavá jednohubka

(Ivet, 11. 1. 2013 13:15)

Navozuje spouastu otázek :-)
Líbí se mi, že se Hermiona odhodlala napsat Harrymu :-) Ovšem nejlepší je tohle: ,,Jeho šarmu jsem si nikdy nevšimla, mami. Jenom jeho upřímnosti.“
Díky za překlad ve zkouškovém :-)

Re: Zajímavá jednohubka

(Jacomo, 11. 1. 2013 15:48)

Je to hrůza, viď? Místo, aby to autorka vedla k závěru, pořád se objevují nové a nové otázky :-) Aspoň nám to ještě chvíli vydrží.

....

(Zuzana, 10. 1. 2013 22:48)

Ja Hermioniných rodičov chápem. Keď sa na to pozerajú tak realisticky. Veď oni knihu HP nečítali :) nepoznajú ho.
Strašne sa mi páčil dopis Harrymu. Som zvedavá na odpoveď ak nejaká príde. Ja dúfam, že príde a nebude krutá. Ďakujem za preklad :) a Duj ďakujem, že pokračuje. Občas mám strach, že s tým sekne.

...

(solace, 9. 1. 2013 23:15)

Krásna kapitola. Duj to písanie ide, len by mohla aktualizovať častejšie. Ginny Hermione dosť zavarila. Po tom matkinom liste v 38. kapitole som si myslela, že to jej rodičia zoberú pohodovejšie. Som zvedavá, aký postoj zaujmú Harry a Ron. Ďakujem za preklad.

Re: ...

(Jacomo, 10. 1. 2013 7:30)

Možná se to rodičům trochu rozleželo; když jsem chodila s mým mužem, naši taky každou chvíli otáčeli jiným směrem. To jsou holt ty ochranitelské rodičovské pudy :-) Harry snad bude v pohodě, Ronem si nejsem tak jistá. Ale hlavní protivítr jde od Ginny.
Já děkuju za komentář.

...

(marci, 9. 1. 2013 13:53)

Září 2010. tehdy jsi uveřejnila první kapitolu :) neuvěřitelné, jak ten čas letí a vím, že za prodlevy nemůžeš. Ale i tak jsem za každou novou kapitolu ráda, protože tahle povídka je jedna z mých nejoblíbenějších. Včetně této nové kapitoly :) Jó, rozhovory s rodiči partnera - my se s mým mužem za svobodna dvakrát rozešli, tchýně nechtěla, abychom začínali potřetí, přinesla jsem jí domácí mošt a ona dostala hnačku :) Tak by si měl pan granger dát pozor :)

Re: ...

(Jacomo, 9. 1. 2013 15:00)

Ano, už tehdy mi duj slibovala, že to tak do Vánoc dokončí... Co mi to jen připomíná? :-) Ale píše pořád skvěle a čtivě, jsem ráda, že se to líbí i tobě. Já tuhle povídku zbožňuju.