Hřejivý dotek ještě nemusí znamenat, že nejste sama.
Ještě napůl ponořená ve zmateném snu vnímala hřejivé teplo, které vyzařovalo z tvorečka na jejím klíně. Pak ale pocítila, že ji bolí za krkem a ruce a nohy má ztuhlé chladem.
Usnula jsem v křesle, uvědomila si a otevřela oči. Kocourek se také probudil a hlasitě se dožadoval svého ranního přídělu. Podrbala ho za ušima a vydala se do kuchyně. Dnes byla opravdu, že ho má. Že je tu s ní. Kontakt s jeho srstí ji dokázal vždycky spolehlivě uklidnit. Když se Křivonožka jednoho rána už neprobudil, neváhala ani chvilku a z Mžourova si přinesla dalšího chlupatého společníka. Nebyl sice tak velký ani tak krásně vybarvený, za to v sobě měl pořádnou dávku potměšilosti. S oblibou se schovával na nejneuvěřitelnějších místech, na práh bytu kladl svou myší kořist, ačkoliv dobře věděl, že to nesnáší a velmi rád se vtíral tam, kde o to obvykle nikdo nestál. Přes to všechno ho bezmezně milovala.
Nalila mléko do misky a položila ji na předložku u krbu. Pak znovu unaveně usedla do křesla. Zavřela oči. Prsty lehce zavadily o červenou šňůrku lemující jeho opěrky a začaly si pohrávat se střapci. Velký hluboký ušák byl jedním z prvních kusů nábytku, který s Ronem do svého hnízdečka přitáhli. Myslí se jí mihla vzpomínka na den, kdy ho před dvěma lety kupovali. V bazaru litovali, že mají jen jeden, ale jim to nevadilo, protože věděli, že by stejně nedokázali sedět třeba jen půl metru od sebe. A v křesle je přece spousta místa pro oba…
Uvědomila si, že už strašně dlouho v něm spolu neseděli. Ze začátku trávili většinu sobot v klidu a pohodě jejich soukromého útočiště, ale to se po Ronově nástupu k Tornádům změnilo. Sobota, dříve tak milovaný den v týdnu se pro ni začínal stávat břemenem. Prázdný den na konci týdne jinak nabytého činorodou prací.
Od pondělí do pátku intenzivně pobíhala po ministerstvu, vyřizovala štosy nahromaděné korespondence, intervenovala v jednotlivých odděleních a někdy u samotného ministra. Starostí měla nad hlavu, ale vůbec jí to nevadilo. Konečně dělala to, po čem toužila. Vydobyla si pevnou pozici neochvějné zastánkyně práv domácích skřítků a její touhou bylo prosadit zákon o jejich svobodě. To však bylo ještě daleko. Dnes a denně musela bojovat s přežitky a předsudky starší generace převážně čistokrevných kouzelníků, nevyhnula se ani určitým ústupkům. Přece jen ale krůček po krůčku postupovala k cíli. Ač toho sama nikdy nezneužila, její jméno spojované často se slavným Harry Potterem, jí občas otvíralo jinak tvrdošíjně zavřené dveře. Celý tenhle kolotoč ji vyčerpával, ale ona si to neuvědomovala.
Včera dlouho do noci vzpomínala na roky v Bradavicích. Na nerozlučnou trojku nebelvírských spolužáků, neustále porušujících školní řád. Vyrostli spolu, prožili spoustu zlých a těžkých zkoušek. Stáli jeden druhému po boku, když prvně hleděli do tváře smrti. Přesto se musela několikrát sama sebe ptát, jak to, že jsou tak rozdílní. Harry je dnes pracovitý a zodpovědný otec rodiny, který svou ženu nosí na rukou, a Ron?
Nesla si právě z kuchyně svůj večerní čaj, když zaslechla slabé zaťukání na okno. Otevřela ho a do místnosti vlétla jakási umolousaná sovička. S obočím pozvednutým údivem odvázala z její nohy zašpiněný a čímsi pocákaný cár pergamenu. Nevěřícně četla slova napsaná důvěrně známým rukopisem:
Vyhráli jsme! Jdeme na party k předsedovi klubu. Nejspíš se to protáhne, tak tam i přespím, abych tě v noci nebudil.
Líbám tě, Ron
Náhle jako by uviděla všechno v jiném světle. Samozřejmě, že od začátku věděla, že famfrpál nepředstavuje jenom zlatý pohár, tisíce autogramů a hromadu peněz. Byla to také spousta modřin, zranění, osamělých dnů a věčného čekání. Smutek a vztek z prohraného zápasu. Ronovo neustálé lítání z místa na místo, z jednoho zápasu do druhého a pozdní noční návraty. Večírky zahalené do alkoholických výparů.
Netušila, kdy přesně jí tohle začalo vadit. Kdy si víc a víc všímala houfu ke všemu ochotných fanynek, který se za hráči neustále táhnul. S pootevřenou pusou dokázaly do nekonečna poslouchat, jak kdo provedl tu slavnou Vronského fintu, jestli měl Ben napálit potlouk víc doprava nebo že ten poslední gól opravdu neměl platit, jako by to byly ty nejdůležitější věci na světě.
Nikdy si nemyslela, že je žárlivá. Snažila se na všechno dívat prakticky. A taky věřila, že ji Ron miluje. Jenomže tahle noc přinesla první slzy a podezření, jak to vlastně s těmi pozápasovými tahy je. Probuzení s hřejivým límcem kolem krku nepatřilo k nepříjemným. Nepříjemné bylo, že se poprvé v jejich společném bytě probouzela sama.
Pořád byl pro ni tím úžasným klukem, který jí před lety popletl hlavu, ale až se dneska vrátí, půjde tentokrát líčení zápasu minutu po minutě stranou. Musí si o všem promluvit. Třeba si Ron pak uvědomí, co jí vadí a že si jejich společných život představovala trochu jinak. Přece jednou musí pochopit, že svět nezačíná a nekončí u brankových obručí. A časem…
Pohladila kocourka po hřbetě. Zlomyslný ďáblík, našeptávající jí v hlavě spoustu pochybností, byl umlčen.
to be continued