Utíkal podél zdí a vyhýbal se pruhům měsíčního světla. Cítil, že to není správné, už když se tajně vykradl z domu. Jenže – jako kdyby slyšel odevšad ten pohrdlivý smích.
„Jsi srab, Lupine!“
Dokáže jim, že to není pravda. Že se nebojí přijít na jejich noční výpravu. Před týdnem mu bylo sedm, přece se nebude bát tmy.
Konečně. Masivní brána mu v náhlém poryvu větru zaskřípe na pozdrav. V nočním tichu zazní každý zvuk stonásobně hlasitěji. Drobná ruka křečovitě sevře lem svetru a oči vyděšeně zapátrají v houští. Z hradby stromů se oddělí velký tmavý stín.
„Příště tě poslechnu, mami…“
KONEC
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář