Jestliže si Sirius dřív myslel, že jeho pobyt tady na jihu už nemůže být šťastnější, musel nyní své mínění přehodnotit. I přes relativní nevinnost předchozího večera však bylo další ráno rozpačité. Příliš netoužil prezentovat Rigelovi, do jaké roviny se posunul vztah k jeho matce, a předpokládal, že Marica je na tom podobně. Neměl s tím moc zkušeností, ale tušil, že takové informace se synům nepodávají zrovna jednoduše. O to víc se ale jeho mysl zabývala fantazírováním o tom, co by mohly přinést dny příští.
U snídaně ale evidentně nebyl jediný, komu se mysl toulala daleko od jídelního stolu. Marica se trochu strojeně usmívala a nejistě uhýbala před Siriusovými pohledy a ani Rigel se merlinvíjak nestaral o rozjitřenou atmosféru, která v domě panovala. Do konce prázdnin zbývaly poslední dva týdny a chlapec měl evidentně v plánu je maximálně využít. V letu do sebe naházel snídani a už už vystrkoval Siriuse ze dveří. Zvykl si ho totiž v poslední době doprovázet dolů do vesnice, kde muž pracoval na další stavbě.
Odpoledne se ale Sirius vracel z práce sám, Rigel přiběhl až chvíli po něm a měl plnou pusu novinek. Do kuchyně, kde Marica vyndávala z tašky nákup, se vřítil dusavým krokem jako velká voda a okamžitě spustil.
„
Mamma! Marcello říká, že jede
con suo papa (1) zkontrolovat vinice na druhé straně hor. Za chvíli vyrážejí, přespí na statku v soutěsce a ráno vyrazí přes hřeben.
A cavallo! Mamma, že s nimi můžu jet? Pozítří budeme zpátky.
Mamma, prego…(2)“ žadonil chlapec anglicko-italskou hatmatilkou a střídavě těkal pohledem z Marici na Siriuse a zpět.
Žena se zarazila a ve tváři se jí objevil lehký ruměnec. Sirius se nedokázal ubránit myšlence, že ji napadlo totéž, co jeho. Že by to znamenalo zůstat tu jen sami dva, bez Rigela… Fantazie, která mu celý den vytvářela v hlavě příjemné představy, takže mohl být rád, že si nepustil na nohu žádnou cihlu nebo pytel s cementem, se opět rozjela naplno. Málem přeslechl pokračování hovoru.
„Signore Bartelli tě vezme s sebou? Mluvil jsi s ním? Nebudeš tam překážet?“ vyptávala se Marica.
„
Niente affatto, mamma(3). Naopak prý bude rád, když mu pomůžeme,“ holedbal se Rigel vědomím důležitosti, které v něm ta nabídka Marcellova otce vyvolala.
„A neplánovali jsme náhodou na zítra něco?“ otázala se s důrazem na ono něco, čímž měla na mysli společný výlet za Klofanem, o kterém už nějakou dobu mluvili, ale odkládali ho, dokud se Marice dostatečně nezahojí podvrknutý kotník.
„To můžeme odložit,“ usmál se Sirius na chlapce a za Maricčinými zády na něj spiklenecky mrkl. „Pusť ho, mia bella…“ zopakoval Rigelův prosebný tón tak věrně, že se Marica i její syn rozesmáli.
„No co mám s vámi dělat, když jste na mě dva,“ rozpažila Marica teatrálně ruce, ale pak přikývla, „tak jeď. Ale jestli se někde potlučeš, tak si mě nepřej, ještě ti pár šťouchanců přidám.“
Jenže tohle už Rigel nejspíš neslyšel. Při slově jeď vlepil matce pusu a teď už upaloval k sobě do pokoje nachystat si věci.
„Vem si pořádné boty,“ volala za ním ještě Marica. „A něco teplého na sebe, ráno bude chladno!“
Sirius jí konejšivě položil ruku na rameno: „On si poradí, neboj se. Je to šikovný kluk.“
„Já vím,“ povzdechla si a pustila se do shánění jídla, které by mohla Rigelovi zabalit s sebou.
Pochopitelně jí to pakování trvalo déle než chlapci, ale i tak dům po necelé hodině bouchání, pokřikování a dupání utichl. Nakonec se Marica rozhodla Rigela na Bartelliho statek doprovodit a osobně se ujistit, že proti jeho přítomnosti opravdu nejsou žádné námitky. Navíc to tudy stejně měla do restaurace při cestě.
Když odešli, Sirius se pustil do přípravy jednoduché večeře, aby se něčím zaměstnal. Byl trochu v rozpacích, nechtěl, aby si Marica myslela, že ji do něčeho tlačí, zároveň se však nedokázal ubránit návalům vášně, které v něm vyvolávala vzpomínka na její horké rty. Zažil vůbec někdy takovou závrať? Nebo je to jen těmi dlouhými roky osamělosti?
Doba čekání mohla klidně soupeřit s nekonečnými dny v Azkabanu, protože Marica se vrátila domů až za tmy. Zůstala rozpačitě stát na okraji terasy a očima těkala mezi přichystanou večeří, skleničkami s vínem a kostkovanou dekou, kterou byla pro větší pohodlí a coby ochrana před možným večerním chladem přehozená přes lavičku. Siriusově tváři se však vyhýbala.
„Váš stůl je připraven, signora bella,“ nabídl jí teatrálně místo k sezení, aby to všechno převrátil v žert, ale ještě víc ji tím znejistěl. Váhavě k němu popošla a usadila se na okraj lavičky. Podal jí skleničku s karmínovou tekutinou a svou pozvedl v gestu přípitku.
„Na šťastnou hvězdu.“
Přiťukli si a Sirius se naklonil k Marice pro polibek, ale uhnula hlavou, takže se rty dotkl jen její tváře. Trochu ho to zarazilo, rozhodl se však nevzdávat. Uchopil ji za bradu a zvedl ji jemně nahoru.
„Když už jsme u těch hvězd, rád bych tě někomu představil,“ řekl a ukázal na jasně zářící bod uprostřed nočního nebe. „Tohle je totiž Sirius. Psí hvězda.“
Marica vedle něj se krátce zasmála: „Těší mě. Já jsem Marica.“
Objal ji kolem ramen a začal popisovat další souhvězdí.
„Hvězdy provázejí naši rodinu už celé věky. Když jsem ve škole studoval astronomii, připadalo mi to jako listovat v rodinném almanachu,“ vykládal a ukazoval jednotlivé hvězdy a souhvězdí. „Cassiopea, to byla moje prateta, tu jsem neznal. Ale támhle je sestřenka Andromeda, jedna z mála členů rodiny, kdo měl rozum a vykašlal se na předsudky. Castor a Pollux, blíženci,“ ukazoval dál a v hlavě mu vyvstávaly další a další vzpomínky. „Dědeček Pollux vždycky říkával, že ve hvězdách jsou všechny naše skutky. Dobré i ty špatné, ničemnost i spravedlnost. Nevím, jak by to ty chudinky světýlka dokázaly všechno unést. Jen si vezmi druhou sestřenku Belatrix, to je extra mrcha,“ dodal se znechucením a pocítil, jak se v něm zvedla vlna vzteku. Raději přešel na jinou část oblohy, ale než stihl začít s povídáním, promluvila Marica.
„Támhle je Labuť, tu poznám. A pak ještě Orion…“
„Ten ale zatím není vidět, to až koncem léta bude kousek nad obzorem vidět jeho pás, ruce a nohy... Proč já se tady vlastně namáhám?“ zamračil se a naoko přísným pohledem střelil po ženě vedle sebe.
„Asi proto, že miluju hvězdy, víš,“ zašeptala a přitiskla se k němu blíž. Další pobídnutí už Sirius nepotřeboval.
to be continued
kdy bude
(Aja Poterhla, 10. 10. 2019 17:34)