Nebylo před tím úniku. Ty uši drásající zvuky pronikly každou skulinou mezi kameny prastarého vězení. I když si Sirius přetahoval přes hlavu vlněnou přikrývku, zacpával si uši, bral na sebe psí podobu, nepomáhalo to. Opakovaně byl nucen snášet tohle nepředstavitelné utrpení, které z něj pomalu vysávalo duši.
Ze začátku to bral jako známku toho, že mimo jeho kobku existuje ještě něco jiného. Jiný svět. Jiní lidé. Ale když ten večer vzduch znovu prořízl příšerný jekot jeho drahé sestřenky, rozhodl se, že toho má právě dost. Uteče. Nejlépe ihned.
Nikdo a nic ho nedonutí poslouchat další ročník soutěže Azkaban hledá SuperStar.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář