20. 12. 2012
Z povinnosti
Draco si pod vlivem okolností uvědomuje, že je tu jedna věc, kterou musí pro Snapea udělat. Dluží mu to. (Jde o moje doplnění poslední kapitoly Relikvií smrti. Tohle dluží JKR jim oběma. A nám.)
* * * * *
Takže je opravdu konec. Výkřiky kleteb, ohlušující rána, záblesk zlatých plamenů a Voldemortův pád. Skutečný i obrazný. Takhle teatrálně se hroutí to, o čem vám léta tvrdili, že je nezničitelné a věčné. Možná později tu ironii ocenit dokáže, ale teď toho nebyl schopen. Proslovy o čisté krvi, nadřazenosti kouzelníků a vládě nad světem nějak nezahrnovaly tváře ječící agónií z plamenů Zložáru, zpřelámané údy rozdrcené padajícími kameny a oči podlité hladem po čerstvém mase.
Nepochyboval o tom, že všechny ty smrti, jichž byl dnes svědkem, bude mít před očima do konce života. Přesto je uprostřed toho hluku a chaosu boje a později nadšení z vítězství vnímal jen jako šedobílé momentky na dávno zašlých fotografiích. Kromě jediné.
„…Před třemi hodinami jsem Severuse Snapea zabil…“
Od okamžiku, kdy uslyšel tahle Voldemortova slova, nedokázal myslet na nic jiného. Opakovala se mu pořád dokola v hlavě jako kolovrátek.
Zabil Snapea. Zabil Snapea. Zabil Snapea…
Spolu s neuvěřitelnou informací však zároveň přišly i palčivé otázky. Jestliže Pán zla zavraždil svého zdánlivě nejvěrnějšího stoupence pouze kvůli pochybné víře v ovládnutí neporazitelné hůlky, která existovala jen v knížce kouzelnických pohádek, jakou šanci by měl kdokoliv z ostatních? Jakou šanci by měl on? Vždyť podle toho, co pak blábolil ten zjizvenej parchant, co zase všechno přežil, stala se z Draca Malfoye pro Pána zla jen další snadno odstranitelná překážka na cestě k jeho záměrům. A Snapea zabil vlastně jen omylem!
V očích ho začalo pálit, tak si je pro jistotu zakryl dlaněmi. Když je odtáhl, stihl jen zaregistrovat záblesk světlých vlasů a vzápětí ho objaly matčiny paže. Strpěl tohle nezvyklé gesto bez námitek, sám byl rád, že vidí ji i otce nezraněné. Ten mu pochopitelně jako obvykle jen položil ruku na rameno.
„Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic? Všechno bude dobré, drahoušku, všechno už teď bude dobré. Nejsi zraněný? To je dobře, to je dobře… Ten Potterovic kluk je naživu díky mě, takže nás určitě nechají být, uvidíš…“ drmolila jeho matka a neustále ho k sobě tiskla. Ze všech těch otázek a informací ho začínala bolet hlava.
Matčino mumlání přerušil otcův hlas. Evidentně se jeho myšlenky ubíraly podobným směrem jako ty synovy.
„Ve snu by mě nenapadlo, že když po mě Pán zla chtěl, abych Severuse přivedl do Chroptící chýše, že se ho chystá zabít.“
„Do Chro-chroptící chýše?“ zadrhl se Dracovi hlas, ale doufal, že to bude otec přisuzovat obrovskému tlaku, kterému byli dnes všichni vystaveni. Vymanil se z matčina objetí a opatrně se zeptal: „A myslíš, že tam… ještě je?“
„Pokud se o něj nepostarali…“ pokrčil Malfoy starší rameny a kývl směrem ke skupině lidí z Řádu. „Nakonec, patřil přece k nim,“ dodal ještě a dál zdánlivě nezúčastněným pohledem těkal po Velké síni. Draco byl přesvědčen, že už si skládá v hlavě vhodná slova pro svoji vlastní obhajobu.
Znechuceně se odvrátil. Snape a jeho otec přece byli mnoho let… no přátelé zřejmě ne, když se dokázal takhle lhostejně stavět k jeho smrti. Tak spojenci? Na jedné lodi? To zjevně také ne. Bolest hlavy se prohloubila. Nic, nic náhle nebylo na svém místě.
Jenže – nebylo tomu tak vždycky? Nevěřil snad celou dobu jen přeludům a klamům? Celý život ho učili klanět se Lži a Přetvářce, tak proč se nyní diví, že žádná z jeho jistot není neochvějná? Že muž, kterého obdivoval i nenáviděl, muž, který byl pro něj dalším vzorem hned po otci, muž, o kterém si myslel, že každé jeho slovo a potažmo i čin jsou cílené jen k vlastnímu prospěchu, že ten muž byl vlastně někdo úplně jiný?
Měl to tušit. Mělo mu to být jasné od okamžiku, kdy mu ředitel zmijozelské koleje před rokem na Astronomické věži zachránil duši. Dvě slova, která tehdy vyřkl místo Draca, ta zrádná smrtící slova, která nejdou zvrátit, mu měla jednoznačně ukázat, že je ochoten obětovat se pro druhé.
Ale možná, že to někde uvnitř věděl. Stačilo se přece jen dívat kolem sebe a chtít vidět. Smrtijedské praktiky, které se letos usídlily ve škole, nikdy nevycházely ze Snapeovy hůlky. Trestem za vloupání do ředitelské pracovny byla jen práce v Zapovězeném lese. A McGonagallová pořád držela ochranná křídla nad nebelvírskými.
Draco se znovu zachvěl, ze zmatených myšlenek se ale začalo rodit rozhodnutí. Jeho starý svět se zhroutil, možná bylo na čase začít stavět nový. Takový, kdy jeho kroky nebude určovat bezpáteřní otec nebo bezohledný vraždící maniak. Takový, ve kterém se splácí dluhy, jakkoliv je to bolestivé.
„Promiň, mami, ale musím… musím něco zařídit,“ začal váhavě, ale s každým vyřčeným slovem si byl jistější a jistější. Musí to udělat, je to jeho povinnost. Když se jeho otec pokusil něco namítnout, ignoroval ho. „Půjdu se postarat o profesora Snapea. Počkejte tu na mě, nebude to dlouho trvat.“
* * *
Roztřesenou rukou zatlačil do dřevěných dveří, které se skřípotem otevřely. Dovnitř vstoupil pomalu a s obavami, oči sklopené k zemi; což byla rozhodně chyba, protože první věcí, kterou zaregistroval, byly tmavé skvrny roztroušené po podlaze. O kousek dál uviděl v prknech vyryté čtyři hluboké rýhy, roztřepené vytrženými třískami. Když si uvědomil, od čeho pocházejí, vyděšeně polkl a ze všech sil potlačil počínající nevolnost. Jen s velkými obtížemi se přinutil pohlédnout dál do středu místnosti, kde se stopy krve slévaly v jednu obrovskou zaschlou kaluž. Nikdo a nic ho však nedokázali připravit na to, co tam uvidí.
* * *
Žaludek měl pořád jako na vodě a pořád si nebyl úplně jistý, jestli nezačne zvracet. Přesto ještě jednou zkontroloval pohledem a tichým detekčním kouzlem celý prostor, aby se ujistil se, že tu nezůstala sebemenší známka provedené magie. Posledním mávnutím hůlky zapečetil víko podlouhlé dubové truhly uprostřed místnosti a unaveným krokem zamířil zpět na bradavické pozemky. Zmatený vír myšlenek se v jeho hlavě začínal pomalu uklidňovat.
Pomalu se dovlekl do Velké síně, a když zahlédl v zadním rohu sálu matku s otcem, zamířil jejich směrem. Cestu mu však zastoupila vysoká postava.
„Podle tvrzení vašeho otce jste se vypravil do Chroptící chýše, pane Malfoyi. Našel jste – našel jste profesora Snapea?“
Jen krátce kývl.
„Takže je opravdu…?“
„Mrtvý.“
Definitiva nahlas proneseného sdělení na něj dolehla víc než krvavé skvrny, které před chvílí odstranil z podlahy Chroptící chýše, a Draco byl nucen vynaložit veškeré své sebeovládání, aby se mu ve tváři nepohnul ani sval. Musí to dokončit, nemá jinou volbu. Už je pozdě couvnout.
„Zařídil jsem, co bylo potřeba, paní profesorko. Jako můj kmotr patřil tak trochu k rodině.“
Minerva na něj upřela pronikavý pohled, ale pak si jen zhluboka povzdechla a zamířila k hromadě sutin, která byla ještě dnes ráno schodištěm. Ještě než on sám znovu pokračoval v cestě, všiml si, že krok profesorky McGonagallové není tak ostrý a pevný jako dřív.
On sám se cítil trochu nesvůj. Jeho rozhodnutí bylo kvapné, přesto byl přesvědčen, že nikoliv ukvapené. Když se před chvílí v Chroptící chýši vzpamatoval ze šoku, zařídil to nejnutnější, aby umožnil alespoň trochu zachovat důstojnost svého učitele. Dovedl si docela dobře představit ty nechutné tahanice, které by po vyprchání vítězné euforie nastaly. Kdyby Severus Snape přežil, dalo se vsadit na to, že by si na něm časem smlsnul hyenismus Denního věštce, který si potřeboval napravit pověst smrtijedského přisluhovače. Ale díky tomu, že odešel jako oběť zvůle Pána zla, existovala možnost, že z něj nakonec historie udělá hrdinu. To už se tak mrtvým občas stává. Smuteční tryzny, posmrtné ovace, řády in memoriam, jeden nikdy neví. Potrhlý Potter s tím jeho samaritánským komplexem by mohl mít všelijaké nápady.
Jenže Snape si takovou satisfakci zaslouží. Kdyby pro nic jiného, tak za to, co udělat pro Draca. Proto se rozhodl zatajit, co ve skutečnosti v Chroptící chýši viděl.
Nebo spíš co neviděl.
V této chvíli byl Draco Malfoy – kromě jistého černovlasého muže s čerstvou jizvou na krku – jedinou osobou, která věděla, že do budoucího Snapeova hrobu bude uložena prázdná rakev.
* Neplecha ukončena *
Věnováno Gwind za povídku „Even put a stopper in dead…“, FerPotter za povídku „Ottery St. Catchpole Park“, Danae za povídku „Nelíbejte učitele za jízdy“, Della D. za povídku „Шοкοлад“ a všem dalším autorům a čtenářům, kteří nikdy nepřestali věřit.
Komentáře
Přehled komentářů
Tak, pravda konečné odhalena, děkuji za povídku :-)
JO
(Kitti, 16. 10. 2014 17:38)Jo jo, tuto pasáž vyškrtla JKR na nátlak redakce, že je titul příliš rozsáhlý a překračují povolený počet stran, takže jsem ráda, že tento dodatek vysvětlující, jak to doopravdy bylo spatřil světlo světa alespoň zde:-)))
:-)
(denice, 5. 6. 2013 20:00)
Bezvadné, obdivuhodně přesně navazující na Loten, teď mám z obou příběhů dvojnásobné potěšení, děkuji!
Znala jsi Crossroads, než jsi tohle začala psát?
Re: :-)
(Jacomo, 6. 6. 2013 8:14)
Souhlasím, přesně to navazuje. Ale já jsem Crossroad neznala a domnívám se, že ani Loten neznala moji povídku :-)
Jen jsme stejné krve.
Žiješ?
(GwenLoguir, 27. 12. 2012 11:55)Len tak pre istotu, či sa máeme báť, alebo len kľudne čakať...
Re: Žiješ?
(Jacomo, 29. 12. 2012 9:21)Žiju, ale trochu se mi to před Vánocemi zkomplikovalo - nejdřív jsem měla mamku v nemocnici a teď mám zase parádní chřipku :-( Moc se omlouvám, už ty resty napravuju...
Děkuji
(Lupina, 26. 12. 2012 19:28)Za tento konec, který skutečně v relikviích chyběl. Takto se to muselo stát! Děkuji.
....
(Zuzana, 22. 12. 2012 14:48)Ďakujem za túto doplňujúcu kapitolu :) Vážne to tam malo byť a som rada, že si to napísala. Draco sa mi tu veľmi páčil.
:)
(teriisek, 21. 12. 2012 20:11)Děkuju ti za tuhle povídku, strašně moc! Máš pravdu, tohle tam celou tu dobu chybělo. A Draco se mi tu moc líbí, pěkně dospěl, chlapec. Ještě jednou díky!
Re: :)
(Jacomo, 21. 12. 2012 21:01)Snape je moje srdeční záležitost, Draca jsem "objevila" až díky povídkám na stránkách hp.kizi.sk, ale od té doby mi hodně přirostl k srdci. Takhle byla šance dosadit je do hlavních rolí oba.
..
(GwenLoguir, 21. 12. 2012 17:46)Dĺži je slabé slovo. Iba pre ejdnu jedinú vec by mohla byť jeho smrť dobrá -aby Si mcGonagallová, Potter a potobné osoby do konca života vyčítali, aké boli slepé a zožieralao ich svedomie, kým z nich neostane nič. Akým nič boli po celý čas, na rozdiel od neho.
Re: ..
(Jacomo, 21. 12. 2012 20:56)Tys jim to tedy nandala. Ale máš pravdu, všichni mu dluží hodně.
:)
(Luisa, 21. 12. 2012 17:19)Tak, tak, taky se hlásím do klubu. Tohle je přeci mnohem lepší konec pro Mistra. Moc pěkná naděje:)Díky.
Re: :)
(Jacomo, 21. 12. 2012 17:29)Já jen napravuji to, co (jistě nedopatřením) vypadlo z poslední kapitoly DH :-)
:-)
(Michelle, 12. 7. 2016 22:45)