Na sovích křídlech

Překlad 16. kapitoly povídky Unexpected od australské autorky duj
(originál viz http://www.fanfiction.net/s/3450735/16/Unexpected)

Když se dveře kanceláře otevřely, Hermiona vzhlédla od svých papírů a poklesla jí brada.

„Frede? Georgi? Co tu děláte? Neříkejte, že jste se v mudlovském světě dostali do potíží?“

Dva výrazně zrzaví kouzelníci v do očí bijících jasně červených šatech vtrhli dovnitř se stejnou energií, jakou má jejich oslnivý ohňostroj. Teď už bylo snadné je od sebe odlišit. George byl trochu vyšší a hubenější a od levého obočí se mu až do vlasů táhla jizva. Dokonce ani Fred si nemyslel, že výhoda nerozpoznání stojí za to sám sebe zranit.

„Jsme zoufalí, Hermiono,“ řekl Fred.

„Zoufale zklamaní,“ dodal George. „Křivdíš nám – “

„Opravdu nám křivdíš.“

„Lámeš srdce – “

„Spaluješ do morku kostí – “

Hermiona slyšela dost na to, aby je radši přerušila.

„Vy sami v těchhle příšerných šatech vypadáte jako sežehnutí do morku kostí,“ řekla bez obalu. „Nemohli jste zůstat u velšské zelené nebo hebridské černě? Čínská ohnivě rudá vám nejde k pleti, i když se tím pyšně hlásíte ke své koleji.“

Malá těsná kancelář stěží pojala dva normální návštěvníky, neřku-li pár takových živlů jako jsou dvojčata. Usadili se na protějších stranách stolu, takže nemohla sledovat oba najednou. Zvrátila se zpět do křesla, opřela si hlavu o zeď za sebou a snažila se jim věnovat plnou pozornost.

„Ano, koleje,“ začal vysvětlovat Fred. „O tom to celé je – “

„Jádro pudla, že, Frede?“

„To je přesné, Georgi,“ přikývl jeho bratr.

Hermiona si povzdechla. Co by vlastně mohli chtít od úřednice pro mudlovské záležitosti, pokud netropili nějaké uličnictví s mudly?

„Chcete něco nebo jste se tu jen zastavili na své cestě do oddělení absurdních patentů?“ zeptala se.

„Je to tragédie, že Frede?“ otázal se George dvojčete.

„To je přesné, Georgi. Ano, kdo by si pomyslel, že by to mohlo po těch dnech nevinnosti, které trávila s Harrym a Ronem vycházkami po večerce, nastat?“

„Ačkoliv byla vždycky trochu moc laskavá na toho mizeru Percyho,“ připomněl mu George.

„Maličkost,“ mávl Fred rukou. „Možná šlo jen o bezvýznamnou záležitost chybných idejí nebo identity. Ale když se stala prefektkou – “

George smutně potřásl hlavou: „Sémě zkázy vzklíčilo.“

„Škoda. Už dřív jsme věděli, že se k nám chová panovačně – “

„Zakázala nám dělat pokusy – “

„Vyhrožovala, že to napíše mamce – “

„Ale mysleli jsme si, že je stále naděje,“ vydal George hluboký povzdech, který po něm bratr opakoval jako ozvěna.

„Ale teď přišla poslední potupa – “

„Přátelství s učitelem!“

„Pokud je to jen přátelství,“ přidal se Fred a významně mrknul, „a ne něco mnohem horšího.“

Hermiona zrudla a zamumlala: „Já tu Ginny zabiju.“

„Myslíš tím – “

„Takže je to pravda? Chodíš s netopýrem z podzemí?“

„Nechodím s ním,“ řekla. „Jsme jen přátelé, to je všechno.“

„Jen přátelé, že ano?“ mrknul znovu George.

Fred mu mrknutí oplatil: „Mám dojem, že dáma protestuje trochu moc.“

další kapitola

Poznámka autorky:
Velšký zelený, hebridský černý a čínský ohniváč jsou druhy draků. Hermionina práce coby úřednice pro vztahy s mudly je zmíněna v 9. kapitole této povídky.