Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jednoduše a upřímně

Překlad 29. kapitoly povídky Unexpected od australské autorky duj
(originál viz
http://www.fanfiction.net/s/3450735/29/Unexpected)


Zpráva dorazila, když zmačkala další neúspěšný pokus o dopis pro něj.


Jsem tady. Jste v pořádku?
 

Bylo to jen pět slov, kterými nabízel návrat k odtažité známosti, a když mu neodepíše po sově zpátky, bude už nemožné ho přesvědčit, že takovou nabídku nechce přijmout. Od nešťastné návštěvy baletu uplynulo jedenáct dní. Potřeboval se ujistit, že ji nevyděsil, a ona reagovala jen mlčením. Jenže ona už se rozhodně nechtěla vrátit do pozice „jedné studentky z Nebelvíru“, k jeho odvrácenému postoji a stavu „můžete mi jednou za měsíc poslat sovu“.

Ten zatracený pták ohrnul zobák nad rajčaty, salátem, banánem, chlebem a dokonce i nad müsli tyčinkou, a jen zdráhavě si vzal poslední plátek slaniny. A navrch míchaná vajíčka na zítřejší snídani. Posadila se a sáhla po dalším listu papíru.


Můj drahý příteli,

nic se neděje, jen jsem bojovala s démony. Minulý týden konečně dorazili kluci letaxem a pěkně se mnou zamávali. Nikoliv s mojí důvěrou k Vám (to by bylo nemožné), ale mou víru v sebe. Nevím, jestli jsem tak silná, jak potřebujete.

Jak to děláte? Jak se dokážete vždy zvednout a jít dál,. když nemáte nikoho, kdo by vám pomohl na nohy? Já se děsím už jen té myšlenky.
  

Odsunula papír stranou a vzala si další. Tohle bylo příliš ufňukané.


Potřebuji s vámi mluvit.
 

Příliš autoritativní.


Uvažovala jsem, že napíšu, ale –
  

Ne! Myslel by si, že omluvu za svoje dlouhé mlčení považuje za nepříjemnou povinnost. Vzala si další papír a zarazila se. Sova zahoukala a popolétla jí přes rameno k lednici.

„Ano, ano, dobře!“ zamumlala. „Já se snažím.“ Sova znovu posměšně zahoukala a významně pohlédla směrem k oknu. S povzdechem jí dala kousek kuřete, které měla nachystané na večeři, a v duchu se vrátila ke čtyřem měsícům jeho vzájemného dopisování.


Ani na sedmnáctý pokus jsem se nedokázala rozhodnout, co říct –
  

To bylo ještě horší. Jak si dovoluje použít jeho vlastní slova, jako by se její dětská váhavost dala srovnat s jeho život určující tragédii? Zmačkala to. Upřímně, jednoduše a upřímně.


Mluvila jsem s Harrym a Ronem. Říkali, že se do toho nebudou míchat, ale že mi snaha Vám pomoci zlomí srdce. A já jsem nad tím jako hlupák celou dobu hloubala, protože vím, že mají svým způsobem pravdu a zároveň se mýlí, a Vy za to v každém případě stojíte, ale tohle všechno se mi pomíchalo v hlavě a já jsem to nebyla schopná poskládat do slov. Kdy si budeme moct popovídat? Moc mi chybíte. (Percy mi nabídl práci ve svém oddělení. A Ginny jsem sdělila, ať se do toho neplete, ale nejsem si jistá, jestli poslechne.)
  

Sotva sova odletěla, uvědomila si, že mu nenapsala, že je v pořádku. Doufala, že to z toho ostatního pochopí.

další kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

11 dní? To je na Hermionu dosť veľa...

(Emka, 3. 1. 2011 9:53)

Nevydržal čakať kým mu napíše. To je dobré, do tých pár slov ukryl opäť toľko veľa. Severusova rozmaznaná sova ma pobavila, ale prečo by sova jedla zeleninu alebo ovocie. Odpoveď bola zosmolená ťažko, ale to „Moc mi chybíte.“ Bolo úžasné. Severus si to určite všimne a bude mať ďalší kúsok šťastia.

Re: 11 dní? To je na Hermionu dosť veľa...

(Jacomo, 6. 1. 2011 9:48)

Opět krásné shrnutí. Duj to skvěle napíše a ty to vždycky nenapodobitelně zhodnotíš. Díky.

:)

(teriisek, 24. 12. 2010 16:52)

Moc pěkné!
Chudák Severus, musel být pěkně nervózní, když se mu Hermiona neozývala... a Hermiona a její zoufalé pokusy o odpověď, celou dobu jsem čekala, co tedy nakonec napíše, a musím říct, že mě trošku zklamala, ten dopis mi přišel dost odtažitý, oslovení mu vskutku chybělo, ať už jakékoliv. I když ten konec (před závorkou) to vylepšil... samozřejmě, že Hermiona potřebuje osobní kontakt, přece se po tom rozhovoru u večeře teď nespokojí s pouhou korespondencí;)
Díky moc za krásnou kapitolu a těším se na další...
Krásné Vánoce přeju!

Re: :)

(Jacomo, 24. 12. 2010 21:52)

I já přeju krásné Vánoce. A posílám dárek - všem.

...

(Zuzana, 23. 12. 2010 23:13)

Och jedenásť dní sa neozvala? Chápem, že sa jej ťažko niečo písalo po tom balete, ale nechať ho čakať tak dlho. Alebo mohol napísať aj on. Nakoniec to vyriešil krásne stroho ako vždy :D Som rada, že sa odhodlal. Jeho sova bola úžasná, drzá ako opica, ale aspoň počkala, chvíľu som mala strach, že drzo odletí bez čakania na odpoveď. Hermionin list bol nakoniec pekný. Aj keď tam mohla nechať to oslovenie... Alebo už cíti, že to zrejme nebude celkom o priateľstve? Napísala mu, že jej chýba a aj pravý dôvod, prečo mlčala. Je to pekný list, dúfam, že ho pochopí správne, dúfam, že čoskoro bude ďalšie stretnutie a možno to trochu medzi nimi zaiskrí, alebo je to ešte skoro? Koľko kapitol autorka plánuje napísať? Podľa mňa ich (aj nás čitateľov) v neistote bude držať až do konca.
Ďakujem za nádherný darček, nečakala som, že tu bude kapitola, že ju stihneš pridať v tomto predvianočnom zhone.

Re: ...

(Jacomo, 23. 12. 2010 23:33)

Hermiona poněkud tápe. A ani ten výsledný dopis není to nejlepší řešení, však uvidíš.
No a když jsou ty Vánoce, tak třeba Ježíšek přinese ještě nějaký dáreček...

...

(wixie, 23. 12. 2010 12:19)

už jsem si myslela, že bude ty papíry mačkat až do další kapitoly :-D
Jeho strohý dopis, no spíš jen lístek, byl vše říkající. To jeho "jsem tady" je tak úžasně vstřícné, přátelské a já nevím jaké ještě. Prostě kouzelné.
Myslím, že Hermionina poslední verze dopisu je nejlepší. Napsala to nejpodstatnější a to vcelku jednoduše. Je vidět, že chápe, že rozhovor mezi čtyřma očima bude přeci jen lepší. Každopádně za tím může být i něco malinko víc, že. Netvrdím, že je si toho vědoma, ale podvědomí pracuje a očividně touží po Severusově přítomnosti, ať se to mozku Hermiony Grangerové líbí nebo ne :-D A to závěrečné "moc mi chybíte" - no tak to hovoří za vše :-) Krásné, děkuji za překlad!

Re: ...

(Jacomo, 23. 12. 2010 23:30)

No není to krásné, že Severus "je tady"? Myslím, že je ráda nejen Hermiona... :-)