Na sovích křídlech

Překlad 30. kapitoly povídky Unexpected a můj vánoční dárek věrným čtenářům
(originál viz http://www.fanfiction.net/s/3450735/30/Unexpected)

Když uslyšela jeho hlas v letaxovém krbu, přestala upíjet čaj a zalapala po dechu. Ústa měl sevřená a vypadal mnohem bledší než obvykle.

Ach, Severusi.

„Je to pravda? Lámu vám srdce?“ zeptal se.

„Cože? Ne!“ Klekla si, aby mohli lépe hovořit.

„Ale napsala jste, že vaši přátelé mají pravdu,“ připomněl jí.

Tolik ke spojení upřímnosti s taktem. Nikdy to nebyla její silná stránka.

„Řekla jsem, že mají trochu pravdu: nikdo vám nemůžu pomoct s nápravou, jen vy sám. Ale pokud jde o to ostatní, jsou úplně mimo. Nikdy byste mi nezlomil srdce. Nikdy byste ho nikomu nezlomil.“

„Zlomil jsem srdce každému, komu na mně záleželo.“ Plameny mu na tváři vykreslily třepotající se stíny.

Ruce měla volně položené křížem přes sebe v klíně. Zaťala jednu z pěstí, ale to nemohl vidět.

„Podle toho, co jste mi řekl, si myslím, že je i jiný způsob, jak to vnímat.“

„To nemůžete vědět,“ podotkl. „Znáte jen můj pohled na věc.“

„A vy jste vycházel z vašeho zvyku dávat si za všechno vinu, ale já jsem si vytvořila svůj vlastní názor.“ Nikdy vás nemohla milovat; vzala si vašeho největšího nepřítele. Ale jsem dost soudná na to, abych vám tohle neříkala.

Sklonil hlavu. Když ji znovu zvedl, jeho oči byly zamlžené. „Nikdy jsem vám to neměl vyprávět. Od počátku jsem měl vědět, že vás to bude jen trápit.“

Zaťala pěst ještě silněji. „Chtěla jsem, abyste mi to řekl.“

„Bylo to od vás laskavé, ale –“

„To nebyla laskavost. Nejste pro mě domácí skřítek, Severusi. Mám vás ráda.“

Na okamžik se jeho oči rozevřely a Hermiona uviděla, jak se k ní obranně otáčí zády jako ten den v jeho kanceláři. Mohla se jen dívat, dýchat, polykat a zatínat pěsti, aby zastavila třesavku.

„Domácí skřítky ráda nemáte?“ zeptal se slabě.

Ušklíbla se. Byli hloupí. Nebyla to jejich chyba, ale byli, a hloupost ji vytáčela. Teď nebude mluvit o skřítcích.

„Mám vás ráda,“ řekla znovu. „Jen nevím, jestli mít rád je na ten dlouhý běh dostačující. Vy cítíte, vy ke mně cítíte mnohem víc než jen sympatie. Nechci, nechci vám ublížit. A nevím, jak tomu zabránit.“

Nepředstíral, že nepochopil.

„Vědět, že někomu na mně záleží, není tak málo. Být pro někoho na světě důležitý...“ pohlédl stranou. „Možná jsem nikdy neměl nabízet své – své přátelství. Doufal jsem, že vám vrátí něco z útěchy, kterou jsem našel ve vztahu s vámi, i když jen na dálku. Ne, že bude přítěží.“

Potřeboval obejmout, ale jediný letax, který se dal v Bradavicích použít, se nacházel v kanceláři ředitele. Nechtěla žádat ředitele o pomoc, už příliš se pletl do Severusova života.

Spokojila se s tím, že se na něj usmála. „Jsem poměrně zvyklá bojovat s démony svých přátel,“ pronesla vesele. „Myslím, že ti vaši nebudou tak děsiví jako Voldemort.“

další kapitola

Poznámka překladatelky:
Od počátku publikování překladu jsem hledala kapitolu, která by byla vhodná jako štědrovečerní dárek. Nakonec jsem rychlost překládání uzpůsobila tak, aby to vyšlo právě na tuhle. Věřím, že Hermionino hlasité doznání sympatií k Severusovi vás v tomhle vánočním čase lásky alespoň trochu potěší :-)

Šťastné a veselé Vánoce, Severusi a Hermiono!
Šťastné a veselé vám všem!