Na sovích křídlech

Překlad 31. kapitoly povídky Unexpected od australské autorky duj
(originál viz http://www.fanfiction.net/s/3450735/31/Unexpected)

Když se jí zahleděl do očí, její úsměv nezakolísal, ale sevření rukou uvolnila, až když změnil předmět hovoru. „Zmínila jste se o nabídce zaměstnání.“

Ramena jí poklesla a dívka protočila oči: „Řekla jsem ne, ale Percy trvá na tom, že mi bude držet místo až do ledna pro případ, že bych změnila názor. Jsem přesvědčená, že mu o mne jde jen kvůli mému přátelství s jeho rodinou.“

„Myslíte, že se chce vaším prostřednictvím s nimi usmířit?“ zeptal se.

„Nechce se usmířit. Stále za to odloučení dává vinu jim.“ Poleno v krbu se rozdrolilo a spadlo. Přisunula ho zpět do ohniště. „Ale já už mu prostě dál nedůvěřuji.“

Severusovy rty se sevřely: „Nikdy nebyl zákeřný. Žáci z mé koleje ho považovali za protivného všetečku, ale vlídného a nestranného; dokonce ani Draco k němu necítil nenávist, a to byl vychován k opovrhování všemi Weasleyovými.“

„Změnil se, když začal pracovat pro Skrka. Myslel si, že Winky si zasloužila dostat oblečení. Jen proto, že byla vyděšená!“ posteskla si Hermiona.

Severus pozvedl obočí: „Potter vám neřekl, že mladý Barty se téměř dostal na svobodu díky její nedbalosti?“

„Řekl, ale to Percy nevěděl. Byl jen prostě přesvědčený, že jeho šéf měl vždycky pravdu. A vlastní rodinu zavrhl.“

„Protože si mysleli, že Brumbál měl vždycky pravdu. Percy se odvrátil od uctívání téže ikony; přirozeně hledal protiklad.“

O uctívání ikon a hledání protikladů byste vy něco mohl vědět, že ano?

„I já jsem si myslela, že Brumbál měl vždycky pravdu,“ připustila. Oheň v krbu skomíral. Chtěla přiložit poleno, ale obávala se, že zasáhne jeho tvář.

„Možná, že měl. Nakonec jsme vyhráli, ne? Bez ohledu na to, co cestou obětoval.“

Jako vy.

Začínaly jí tuhnout nohy. „Stále nechápu, proč je Percy tak odhodlaný mě získat.“

„V úvahu přicházejí tři důvody: Zaprvé si myslí, že jste nejlepší kandidát, nebo vás považuje za atraktivní –“

„Percy?“

„Nebo se vás, stejně jako jeho sestra, snaží chránit,“ věnoval jí upřený pohled. „Přede mnou.“

„Měli by důvěřovat mému úsudku.“ Protáhla si nohy, znovu je pokrčila a položila si bradu na kolena.

„Vy jejich úsudku důvěřujete?“ zeptal se.

„Nevadí vám, že vás přede mnou stále kritizují?“

„Pamatuji si, jaké to je snažit se přesvědčit přítelkyni, že dělá chybu.“

Nechystala se mluvit o Lily.

„Uvidíme se ještě do prázdnin? Teď je řada na vás něco navrhnout. Ehm, balet asi ne, že?“ ušklíbla se po straně. Přikývl.

„Za čtrnáct dní je víkend v Prasinkách a já naštěstí nemám žádné povinnosti. Myslel jsem, že pokud to počasí dovolí, mohli bychom si udělat piknik.“

Nikdy by si ho nespojovala s piknikovou dekou a plastovými talíři. Ale samozřejmě pokud by dával přednost křeslům a čínskému porcelánu, mohl si je vyčarovat.

„Máte na mysli nějaké konkrétní místo?“ zeptala se.

„Mám,“ řekl. „Místo, které jsem sdílel i nesdílel s Lily.“

Vypadalo to, že ho ta myšlenka něčím pobavila. Vůbec z toho neměla radost.

další kapitola

Poznámka autorky:

Ohledně Snapeova komentáře k Percyho jednání s Dracem a dalšími zmijozely vycházím ze třinácté kapitoly Tajemné komnaty, kde se Percy setkal s Ronem a Harrym, kteří byli proměněni mnoholičným lektvarem na Grabba a Goyla. Dává najevo zájem o bezpečnost zmijozelů, nepotrestá otevřenou hrubost a zdá se, že se nepovažuje za Dracova nepřítele, navzdory nepřátelství jejich rodičů a rodin... ačkoliv je natolik bláhový, že řekne „Já jsem prefekt. Mne nikdo přepadnout nemůže.“

Skrk propustil domácí skřítku Winky kvůli selhání, zapříčiněnému jejím strachem z výšek. Během mistrovství světa ve famfrpálu měla hlídat Skrkova šíleného syna, který byl Smrtijedem. Původně sama Skrka seniora přesvědčila, aby synovi dovolil jít se na zápas podívat. Barty junior okamžitě ukradl hůlku, vykouzlil Znamení zla a téměř se mu podařilo utéct.