Na sovích křídlech

Když odcházeli z domu, Marica ještě spala. Rigel na něj musel číhat za dveřmi, protože jakmile sešel ze schodů dolů a zamířil do kuchyně postavit na sporák konvici, zaslechl za sebou tiché cvaknutí dveří. Otočil se. Chvíli na sebe jen mlčky a trochu rozpačitě hleděli, ale pak chlapec popošel ke kuchyňské lince a začal z ní vyndávat hrnky a dózu s čajovými lístky.

Odvrácený napůl zády, napůl bokem od Siriuse si odkašlal a zabručel: „Myslel jsem, že už tu nebudete.“

„Slíbil jsem, že tě vezmu s sebou, ne?“ odvětil muž a zpříma se na chlapce zahleděl.

Rigel mu pohled vrátil, ale neodpověděl. Místo toho postavil před Siriuse připravené hrnky a čekal, až do nich nalije vroucí vodu, a pak zamířil do spíže a přinesl odtud máslo a sklenici džemu. Položil je vedle krajíců chleba, které mezitím Sirius nakrájel. Při pohledu zvenčí to muselo vypadat, jako kdyby takhle spolu připravovali jídlo od nepaměti.

Snídani snědli mlčky. Až když vstali od stolu, zahleděl se starší kouzelník na oblečení toho mladšího a zamračil se.

„Vezmi si svetr,“ doporučil mu a kývl ke dveřím.

Vyšli do ranního oparu a snad v obavě, že by ho vyřčené slovo mohlo potrhat, v tichu stoupali zastíněným západním svahem do horského sedla. Vzduch voněl rozkvetlými oleandry a rosou. Bylo to jedno z prvních chladných rán tohoto léta, které tak neodbytně připomínalo, že horké a suché dny nebudou pokračovat do nekonečna.

Klofan se na skutečnost, že tentokrát má dvojnásobnou návštěvu, tvářil naprosto lhostejně. Rigel se mu z odstupu opatrně poklonil a hipogryf vzal mírným natočením hlavy jeho úklonu na vědomí. Poté už vše probíhalo naprosto přirozeně. Když Sirius viděl, s jakým nadšením se chlapec ke zvířeti hrnul a s jakou něhou mu hladil pírka na krku, rozlilo se mu v hrudi hřejivé teplo a znovu se mu vrátil pocit, že je svět v pořádku. Krátký okamžik noční hrůzy zmizel, jako temnota mizí před silou slunečních paprsků.

Společný let nízko nad pustými horami celý pocit jen umocnil a vynesl Siriuse do výšin blažené euforie. Takhle, přesně takhle vypadá svoboda.

Když se – všichni tři poněkud neochotně – vrátili zpět na zem a po uvázání Klofana v jeho pobořené stáji se vydali svahem dolů, začal se Sirius pátravě rozhlížet. Už v noci z hlavy lovil jména a vzhled bylinek, které se používají do hojivého lektvaru. Matně si vzpomínal, že tady na jihu by se měl vyskytovat rakytník, protože listy aloe tu nejspíš neobjeví. Štěstí stálo při něm, na okraji lesa našel rovnou celý keř.

„Co to děláte?“ zeptal se Rigel, když uviděl, že se Sirius pustil do otrhávání listů i ještě ne úplně zralých plodů.

„Chtěl bych udělat mast pro tvoji maminku, aby ji ta ruka přestala bolet.“

„Vy umíte uvařit Antiambusturum?“ zeptal se s nadějí v hlase chlapec. Sirius se zatvářil nechápavě, a tak dodal na vysvětlenou: „To je balzám na popáleniny, u vás se to asi jmenuje jinak. A potřebujeme ještě čekanku a heřmánek. Vím, kde rostou, doběhnu tam.“

„Dobře. Sejdeme se pak doma, jo?“ zavolal už za vzdalující se postavou, která v běhu jen potřásala hlavou a rukou. Sirius doufal, že to znamenalo souhlas.

Když vešel do domu, zastihl Maricu při trochu krkolomném poskakování po jedné noze, kterým se pohybovala u kuchyňské linky a připravovala si snídani.

„Jako bys nemohla počkat, až se vrátím,“ zabručel rozmrzele, aby zamaskoval úlevu, kterou pocítil při zjištění, že je jakžtakž v pořádku. Včera ho její bledost a přísně stažené rty značící potlačovanou bolest přece jen trochu vyvedly z míry, jenže události v Rigelově pokoji překryly všechno ostatní.

„Copak můžu vědět, kdy přijdeš?“ otočila se s úsměvem Marica. „Vzbudím se, dům prázdný, nikde žádný vzkaz... Rigela jsi neviděl?“

„Za chvíli je tady,“ mávl neurčitě směrem k oknu a vzal jí z ruky hrnek s kávou, aby se mohla při své cestě ke stolu přidržet židle. „Když už jsme u Rigela, včera v noci jsem s ním měl rozhovor. V jeho pokoji.“

Marica k němu nejprve zvedla nechápavý pohled, který ale vzápětí vystřídalo poznání a téměř okamžitě poté taky úlek. Za rychlé dosednutí na židli zřejmě nemohla jen slabost způsobená zraněnou nohou.

„Takže už o něm víš, že...“

„Ne. Konečně vím, že o mně víte...“ odmlčel se. U Merlinovy brady, co by měl říct? Děkuju? To přece nestačí. A pak je tu ta hlavní otázka...

„Proč?“ Ani si neuvědomil, že to nejpalčivější vyslovil nahlas. „Proč jsi mi důvěřovala? Nikde, v žádném článku nebo zprávách, kdekoliv psali o mém případu, nikde nebyl ani stín pochybnosti, že jsem do Az-- Že jsem do vězení nešel oprávněně.“

„Každý si zaslouží druhou šanci,“ poznamenala tiše.

„To jsi řekla Rigelovi a ani jemu to zjevně nestačilo. Víš, že mě celou tu dobu, co tu jsem, hlídá? Že byl připravený zavolat aurori sám? Neudělal to jen kvůli tobě, aby ses nedostala do potíží.“

Při zmínce o bystrozorech se Marice rozšířily oči, takže měl na okamžik dojem, že se jich bojí skoro tolik, jako on sám. Než stačil tu nečekanou myšlenku zachytit, začala žena rezolutně hovořit.

„Ne. Neudělal to, protože mi v hloubi duše věří. Ví, že bych neriskovala nic, co by mu ublížilo nebo ho ohrozilo. A totéž teď platí i pro tebe. Věnovala jsem ti svou důvěru, takže ji buďto přijmi, nebo nech být. Žádné další vysvětlení ti nedlužím.“

Rozhodnost v jejím hlase Siriuse zaskočila, takhle ji ještě nikdy mluvit neslyšel. V té chvíli vypadala jako dračice, která brání své mládě. Nadechl se k další námitce, ale v tom oba zaslechli na schodech před domem dusot.

„Promluvíme se později,“ řekl tedy místo toho rychle.

Marica neodpověděla, jen mu ostře pohlédla do očí a rezolutně zavrtěla hlavou.

Zlomek vteřiny poté se její výraz proměnil a ona uvítala Rigela šťastným úsměvem. Chlapec vůbec nezaregistroval panující napětí, pohodil na stůl natrhané bylinky a s nesrozumitelným brumláním zmizel v patře. Vzápětí se zase přiřítil zpět a svíral v rukou jakousi knihu, ze které se vyklubala učebnice lektvarů pro pokročilé. Na otevřené stránce se skvěl nadpis Antiambusturum.

Sirius zadumaně sledoval scénu před sebou. Rigel matce nadšeně líčil jejich záměr připravit pro ni kouzelnou léčivou mast a Marica mu se zájmem naslouchala. Náhle si už nebyl ničím jist. Uvědomil si, že se těší ze znovunabyté možnosti vzít do ruky hůlku a kouzlit, i když půjde jen o jednoduché urychlovací formule, ale těší se z ní dvojnásob, protože má po dlouhé době šanci tu radost s někým sdílet.

A ještě něco ho napadlo. Že už dávno není ve škole a znát odpovědi na každou otázku tudíž možná není až tak důležité.

další kapitola

Poznámka:

Antiambusturum je můj vlastní výmysl a výsledek mého lovu v latinských vodách. Podle slovníku znamená ambustura popáleninu.