15. 12. 2012
Podceněná zkušenost
Překlad 11. kapitoly povídky Who Lives In Disguise od australské autorky duj. Kapitolu přeložila Chalibda, za betaread může moje soví maličkost. Původně byl překlad publikován na Chalibdiných stránkách, ale vzhledem k jejich nefunkčnosti se s laskavým souhlasem překladatelky a autorky objevuje zde.
Hermiona by se nikdy nenadála, že bude jednoho nedělního večera sedět ve společenské místnosti a v duchu dávat dohromady přehled toho, v čem se profesor Snape podobá domácím skřítkům. (Za prvé – jeho život mu nepatří. Za druhé – když říká “můj mistr”, nemyslí tím “ten, co mě naučil umění lektvarů“. Za třetí – jeho práci nesmí nikdo postřehnout…)
Kdyby tak Ron a Harry věděli, o čem přemýšlí! Zaklapla zápisník se svými myšlenkami – je legrační, jak její vnitřní já dosud zůstávalo urputně mudlovské, přes těch šest let strávených v kouzelnickém světě, u kroužkového bloku a propisky, místo pergamenu a brku – a obrátila svou pozornost k dění okolo. Ron si přestal notovat s Deanem a Seamusem, že test z přenášení bude příliš brzy – byť byla praktická cvičení každý týden – a prodíral se svojí esejí o mozkomorech, zatímco oni se stáhli do kouta místnosti se svojí prací. Harry se opět prohrabával tou zatracenou podvodnickou učebnicí lektvarů a někteří další zamířili do postele.
“Nic tam nenajdeš,” řekla Harrymu. Jako kdyby mu ten student z dávné doby mohl prozradit, jak přesvědčit profesora, kterého on nebo ještě spíš ona nikdy nepotkali, aby sám sebe usvědčil z toho, že předal Pánu zla veledůležitou informaci.
Ledaže – chvíli si pohrávala s myšlenkou, že by to byl Křiklanův vlastní studentský text. Ne! To je směšné! Kdyby tomu tak bylo, především by ho poznal hned při jejich první hodině a pak, určitě by už zveřejnil svoje vylepšení, jak pro zisk, tak kvůli profesionálnímu uznání. Místo toho se dosud museli prokousávat houštím textu Libatiuse Borage plným chyb. Pokročilé lektvary? Fušeřina.
“Nezačínej s tím, Hermiono. Kdyby nebylo Prince, Ron by tu teď neseděl,” řekl Harry.
“Mohl by, kdybys poslouchal Snapea v prvním ročníku.” Při úplně první lekci!
Poprvé se zamyslela nad tím, zda mělo nějaký význam, že v těch dávno minulých dnech se všechny tři jeho otázky týkaly jedů - tedy téměř. Doušek živé smrti sice ve skutečnosti nezabíjí, ale napodobí smrt tak dokonale, že jste mohli skončit pohřbeni zaživa.
Ale Harry nikdy Snapea neposlouchá. (Za páté, nikdo nedá na jeho názory, hned po za čtvrté – nedostane se mu díků, pouze výtek.) Dokonce ani když je učil předmět, který Harryho skutečně zajímal. Předmět, který by Harry opravdu mohl potřebovat, pokud by chtěl v blízké budoucnosti porazit Pána zla.
A vlastně, kdy Harry někoho doopravdy poslouchal? Ji tedy rozhodně ne. Kdyby tu byl magický způsob, jak donutit Křiklana, aby mluvil, neudělal by to už Brumbál? A navíc, bylo to nelegální, stejně jako Imperius. A tak zůstával jen jeden logický závěr.
“Brumbál říká, že jsi jediný, kdo tu vzpomínku může z Křiklana dostat. Což znamená, že jsi jediný, kdo ho může přesvědčit.” Pravděpodobně to znamená, že byl Křiklan zakoukaný do Harryho mámy, nebo to nějak souvisí se silou, kterou Pán zla nezná, nebo něco podobného.
Ron psal nejprve čím dál tím pomaleji, až přestal úplně. Pak zatřásl se svým brkem takovou silou, až se na něj všichni otočili.
„Prosím tě, jak se píše agresivní? zeptal se. „Určitě to nebude A – R – K, že ne?“
„Ne, to teda vážně ne.“ Hermiona si přitáhla jeho esej, aby si ho prohlédla. Bylo v něm tolik chyb, že skoro nedával smysl. Co se to pro všechno na světě mohlo stát? Třeba mu někdo proklel pero?
„Je to jedno z těch od Freda a George, co má opravovat chyby... ale myslím, že se to kouzlo muselo nějak vyprchat.“
Pero od Freda a George, co má opravovat chyby? Jak typické! Zírala na esej se zděšenou fascinací. “Jak viřídit morkodrapy“ od Roonila Wazliba. Psal Ron v poslední době všechny své školní práce tímhle perem? Přemýšlela, jestli se chyby v textu objevily až nějakou dobu po napsání - protože v tom případě by byly všechny Ronovy zápisky z nedávna nepoužitelné - a nebo jestli dokázal napsat špatně svoje jméno a ještě polovinu eseje a nevšimnout si toho.
Tihle dva! Až s nimi bude příště mluvit, bude jim muset promluvit do duše. Ne že by ji poslouchali víc než třeba Harry. Spíš méně, ale ona ještě nezapomněla trik, jak získat jejich pozornost. Paní Weasleyová by nebyla nijak nadšená, kdyby Ron propadl jen proto, že nemá zápisky, ze kterých by se mohl učit.
Naštěstí věděla jak to opravit. Stačilo k tomu jen aby se každé chyby dotkla vlastní hůlkou a zakouzlila Reparo. Ron seděl opřený v křesle, třel si unavené oči a prohlásil něco, co ji nechalo bez dechu.
„Hermiono, já tě miluju.“
Jak dlouho čekala, až ho uslyší tohle říct? Chvíli si ta slova užívala, jenže on to neřekl tak, jak by si přála. A navíc už byl něčí kluk. Věděla, co musí říct.
„Hlavně to neříkej před Levandulí.“
„To ne.“ Ronova tvář byla ještě pořád skrytá. „Nebo možná jo... aspoň mi dá konečně kopačky...“
Hermiona znovu zalapala po dechu. Chce, aby ho Levandule opustila? A jestli ano, proč? Je to jen proto, že se nudí a došlo mu, že je s Levandulí nespojuje nic jiného než hormony (jak poznamenal Snape), nebo to řekl jen z legrace? Jestli kdy tvrdila, že je jí jedno, koho Ron miluje, tak ji teď tlukot vlastního srdce usvědčil ze lži.
Když kluci začali žvanit o rozchodech, raději mlčela a pečlivě hledala a opravovala chyby. Kdyby věděli, jak mizerně se cítí, když naslouchá jejich rozhovoru, změnili by téma a ona to chtěla slyšet.
„Čím jasněji jí naznačuju, že bych to rád skončil, tím víc se ke mně lepí,“ žehral Ron. „Připadám si, že chodím s naší olbřímí olihní.“
Hermiona se sama pro sebe usmála. Tak tady měla odpovědi. Ano, na první a co se týče té druhé - uvidíme. Levandule se na něj může věšet jak vánoční ozdoba, ale dřív nebo později jí dojde, co se jí pokouší říct, a pustí ho. Není ten typ, co by se ho pokoušel dostrkat do zasnoubení podvodem nebo lstí. Možná, že je hloupá a povrchní, ale záludná není.
Zabralo jí to dlouhých a nudných dvacet minut, než se jí podařilo opravit všechny chyby v eseji a vytvořila si při tom v hlavě další seznam. Tenhle obsahoval, “Kletby, které si zaslouží dvojčata Weasleyových“. Jestli bude tohle muset udělat se všemi Ronovými zápisky, přemění je nejspíš na něco opravdu odporného. Třeba na štětku na záchod.
V okamžiku, kdy konečně podala pergamen zpět Ronovi, odešli nejprve Dean a pak i Seamus do postele a Harry zavřel s povzdechnutím knihu lektvarů. Hermiona si nechala ´říkala jsem ti to´ pro sebe a vzala si zpátky knihu, o které už před tím předstírala, že ji čte.
Na jednu věc se snažila nemyslet. Na tu, kvůli níž, jen aby se zabavila, si vytvářela ten praštěný seznam. Co jen mohla být ta „hrozivá věc“, o které se profesor Snape odmítal bavit? Ten úkol, do kterého se mu nechtělo, ale přesto do něj byl nucen?
Napadalo ji tolik možností, jedna horší než druhá! Má osvobodit Smrtijedy z Azkabanu? Nebo se účastnit útoku na mudly? Jenže pokud to do teď udělat nemusel, co se změnilo? Proč by Voldemort riskoval ztrátu svého zvěda v Řádu, kvůli práci, co mohou udělat Smrtijedi?
Takže to musí být něco, co může udělat jen on. Něco, co se týká Bradavic, něco jako nechat do nich vstoupit Smrtijedy. Až na to, že říkal, že to s jejími přáteli nemá nic společného, že ti budou v bezpečí. Takže to bylo zaměřené na určitou skupinu studentů, jako třeba na mrzimorské prváky nebo studenty věštění, a nebo se to nestane, dokud nebudou sedět ve vlaku domů.
Nadskočila při nečekaném prásknutí! Ron se také lekl a polil si inkoustem celé opravené pojednání. Krátura? Co ten tu dělá?
„Pán řekl, že chce pravidelná hlášení o tom, co dělá mladý Malfoy, tak Krátura přišel, aby…“
Prásk!
Náhle se vedle druhého skřítka objevil Dobby a rozčileně se na něj mračil.
„Dobby taky pomáhal, Harry Pottere!“
Hermiona na ně zírala. Co se to tu děje? Co to ten Harry zase provádí? Po její otázce se rozhostilo provinilé ticho.
„No... já jsem je poprosil, aby pro mě sledovali Malfoye,“ řekl Harry ochable.
Nikdy ty kluky nepochopí, nikdy! Harry přece Kráturu nesnáší! Viní ho ze Siriusovy smrti. Spíš by si myslela, že Kráturu zmlátí, než že ho zaměstná. Ale tohle jen ukazuje, jak je Harry tím Malfoyem posedlý. Kdyby si nebyla jistá, že je to Ginny, po kom Harry touží, byla by to další věc, která by jí dělala starosti. Fuj! Harry a kuní ksicht! Pokoušela se ten obraz z hlavy vymazat neviditelnou houbičkou.
To ti chudáci byli vzhůru po celý týden? Zpražila Harryho pohledem. Řekl jim, aby nespali?
„Ne, samozřejmě, že ne,“ bránil se o překot Harry.
Kdyby nebyla tak rozrušená, musela by se rozdílu mezi těmi dvěma skřítky smát. Jeden říkal: Pan Malfoy se pohybuje tak důstojně, jak se sluší na člověka jeho čistokrevného původu; a ten druhý ho nazval darebou, a pak ho museli zachránit, aby nevlezl do ohně. (Šestý bod seznamu Proč Snape připomíná domácího skřítka. Neodváží se mluvit proti svému pánu. Bod sedm, pořád trestá sám sebe.)
„Krátura by ale měl vědět, že Draco Malfoy není pro domácího skřítka dobrý pán!“ dodal Dobby.
To by tedy řekla, že ne. Jak by taky mohl? Ta namyšlená vyblitá parodie na vlastního otce. Ten by mohl být stejně dobrým pánem pro skřítka jako Voldemort Snapeovi. Kousla se do rtu. (Bod osm, jeho pán je krutý a nemilosrdný.)
Dobby znovu promluvil. Počkej, cože? Pravidelné návštěvy v sedmém poschodí? Různí studenti, kteří hlídají vchod, zatímco je Malfoy uvnitř?
„Komnata nejvyšší potřeby!“ vykřikl Harry a praštil se knihou do hlavy.
Tak tam tedy Malfoy mizí, a proto ho Harry nevidí na Pobertově plánku. Všechno to teď do sebe zapadlo. Takhle zjevně Komnata nejvyšší potřeby funguje. Když potřebuješ být nenalezitelný, tak prostě jsi. Malfoy ji musel najít jen proto, že ta pitomá Marietta vloni vyžvanila, že se tam schází Brumbálova armáda. Bohužel to ale znamená, že jsou tam, kde byli před tím. Sice už věděli, kam kuní ksicht chodí, ale nemohli za ním jít a nebo zjistit, co tam dělá.
„Když nevíš, v co se místnost změní, když je tam Malfoy, tak ani nevíš, o co ji požádat, aby se změnila...“ poukázala, protože Harry si to zjevně neuvědomil a nadšeně si dělal plány. Zcela to pominul, jako vždy, když se mu její závěry nehodily.
„Však on už se nějaký způsob najde,“ řekl a poděkoval Dobbymu.
„Krátura si také vedl dobře,“ dodala Hermiona automaticky. No dobře, je to příšerné stvoření, plné předsudků, miluje Malfoye a kvůli jeho zradě zemřel Sirius. Jenže je to jen otrok a tak ho těžko obviňovat. (Snape je také otrok. Také je těžké ho soudit. Dá se z toho udělat bod devět? A bod deset nechce být osvobozen. Je otrokem už tak dlouho, že nezná jinou cestu. Nebo si ji jen nedokáže představit?)
Od Krátury se jako vždycky vděku nedočkala. Zíral na strop a mrmlal něco o zrádcích krve. Harry ho vyhodil a pak daleko přátelštějším tónem poslal Dobbyho spát.
Ron nevrle a zcela neúspěšně čistil svoji inkoustem nasáklou esej. Hermiona si ji k sobě znovu přitáhla, aby ji ještě jednou zachránila a tentokrát použila hůlku jako násosku. Kupodivu to byl Harry, kdo vyřešil další otázku.
„To nejsou různí studenti, co drží pro Malfoye stráž,“ řekl, vyskočil na nohy a začal přecházet po místnosti. „Jsou to Crabbe a Goyle, jako vždycky.“ Malfoy musel ukrást při hodině Mnoholičný lektvar. Takže ta malá holka, kterou potkali, když šli z nemocničního křídla, ta, co jí upadly váhy, které jí Hermiona pomohla opravit--
„Samozřejmě!“ dodal Hary. „Malfoy byl v tu chvíli určitě uvnitř v komnatě a ta holka – ale co to plácám? – Crabbe nebo Goyle upustil váhy, aby dal Malfoyovi vědět, že nemá vycházet ven, protože na chodbě někdo je!“ Vzpomněl si na další “malou holku“, která při jiné příležitosti upustila ropuší vajíčka, když ji míjeli. „Celou tu dobu jsme kolem něj chodili a nevěděli jsme o tom.“
Takže Crabbe a Goyle se přeměňovali na holky? To neznělo příliš chytře, když zvážíme, že jako vedlejší efekt se mohla objevit mezipohlavní mutace. No, ale tohle byli Crabbe a Goyle. Nebyli zrovna pověstní svojí inteligencí.
Hermiona svinula Ronův esej, než přijde k další úhoně, a podala mu ho. Tohle všechno sice bylo pěkné, ale Harry ještě pořád jde špatným směrem. Měl by se přece soustředit na to, jak dostat z Křiklana jeho vzpomínku. Už mu to řekla a řekne mu to ještě jednou zítra při snídani.
Novinky z Denního věštce byly ale horší. Zatkli Mundunguse za to, že přistižen při vloupání předstíral, že je neživý. Ne, že by to tomu zlodějskému zmetkovi nepatřilo, ale ještě pořád byl členem Řádu, a kdyby ho vyslýchali pod Veritasérem, mohl by z toho být malér. Zmizel Octavius Pepřec a… ó můj Bože! Zatkli devítiletého kluka za to, že se pokusil zavraždit pod Imperiem svoji babičku.
Čekali ji nejprve starodávné runy - bez kluků, a pak obrana. Harry přišel už zase pozdě. Snape mu strhl deset bodů a Hermiona měla co dělat, aby souhlasně nepřikývla. Bylo to spravedlivé a navíc, kde ten Harry zase byl? Srdce jí usedalo při pomyšlení, že opět plýtval svým časem na Malfoye.
Všem - tedy až na Harryho a Rona - bylo jasné, že Snape učí obranu daleko radši než lektvary. Dokonce i Nevillovi se dýchalo snáz a Seamus se ho dnes dokonce odvážil na něco zeptat. To by si dřív nikdo nedovolil.
„Pane, přemýšlel jsem, jaký je rozdíl mezi nemrtvými a duchy? Protože v Denním věštci se totiž psalo o nějakém neživém -“
Snape ho opravil a nestrhl mu body.
„- nikdo jiný, než ubohý smradlavý zlodějíček Mundungus Fletcher.”
„Myslel jsem, že Snape a Mundungus jsou na stejné straně,“ vrčel Harry. „Nemělo by ho znepokojovat -“
Hermiona zaťala zuby. No opravdu, pomyslela si. Proč musí ten Harry pořád začínat? Věděl, že Snape nenechá své studenty mluvit, zejména ne, když mluví on sám. Takže samozřejmě vyletěl.
„Zdá se ale, že pan Potter má k tomu tématu hodně co říct. Zeptejme se tedy pana Pottera, podle čeho by on poznal rozdíl mezi neživým a duchem,“ řekl.
Hermiona se na svém místě schoulila. Harry si o to řekl. Každý, kdo by vyrušoval během Snapeova výkladu, by musel počítat, že se ho Snape zeptá. A zalezla ještě níž, když slyšela Harryho nekonečně pitomou odpověď. Někteří ze zmijozelů se smáli.
Duchové jsou průhlední? To se opravdu nebyl schopen zmoct na něco lepšího? Nemohl alespoň říct nehmotní, nebo jsou schopní procházet pevnými objekty a plout vzduchem? Nemluvě o tom, že duchové jsou schopni mluvit a rozhodovat se, zatím co neživý jsou jen těla poslušná příkazů svého pána. A vzhledem k tomu, že neživé je schopen probudit jen temný kouzelník, mohl klidně použít definici “pokouší se mě dostat“.
O bože, duchové jsou průhlední a nemrtví ne. To je jako říct, že rozdíl mezi tygrem a zebrou je v barvě proužků a rozdíl mezi koněm a testrálem je v tom, že testrál je neviditelný. A žádná zmínka o zubech, křídlech a touze po lidské krvi. Jediná věc, co mají duchové a neživí společné, je, že jsou mrtví!
Takže bylo jen přirozené, že se do toho Snape vložil. Neživí jsou jen znovu oživená těla, zatímco duchové jsou otisky duší zemřelých...
„A samozřejmě, jak nám tak moudře prozradil pan Potter,“ posmíval se, „jsou průhlední.“ Ale zase nestrhl body!
Ale Ron to samozřejmě musel celé zhoršit tím, že se začal hádat. Jako by byla byť i sebemenší šance splést si nemrtvého s duchem, ať už by v té postranní uličce byla jakákoli tma! Deset bodů dolů a ještě ho setřel. Ona se ale vážně nemohla na Snapea zlobit, že to udělal, ale proč musel použít právě to, co ho nejvíc zranilo?
„Ron Weasley, chlapec z tak tuhého masa a kostí, že se nedokáže přemístit ani o píď.“
Trhla sebou, ale rychle se dala dohromady a popadla Harryho za ruku dřív, než si dokázal zařídit školní trest. Snape se s vítězoslavným úšklebkem vrátil zpět k jejich hlavnímu tématu, kletbě Cruciatus, strana dvě stě třináct v jejich učebnicích.
„Vím, že si o to koledovali,“ řekla, když se dalšího večera sešli na jejich společné lekci, „ale musel jste být tak krutý?“
„Musíte se pokoušet chránit všechny ve svém okolí před následky jejich chování?“ otázal se chladně. „Myslíte si, že tak někomu pomůžete?“
(Poslední dva body, jedenáct a dvanáct, nemá mě rád a nepotřebuje moji pomoc.)
Věděla, že když se na něj podívá, rozpláče se. A tak to neudělala.
Poznámka autorky:
Některé linie dialogů jsou převzaté z Prince dvojí krve, kapitola 21 – Nenalezitelná komnata
Většina dat pochází z HP Lexikonu, ale datum oznámení zkoušky z přemisťování ukazuje na 16. března a skutečné zkoušky byly 21. dubna, tj. o pět týdnů později. Jenže podle kapitoly 21 se oznámení objevilo v den, kdy proběhla výše popsaná hodina obrany, bezprostředně následovaná vyprávěním Ufňukané Uršuly o jakémsi plačícím chlapci. Kapitola dále pokračuje „A tak se Ron o následujícím víkendu připojil k Hermioně a k ostatním studentům šestého ročníku, kteří už sedmnácté narozeniny oslavili nebo je měli brzy oslavit a za dva týdny mohli jít na zkoušku…“ Zdá se, že v kánonu zahrnuje tento časový úsek jen tři týdny, a ne pět.
Poznámka beta-readerky:
Další část poznámky se týká autorčina vysvětlení rozdílu mezi neživými a duchy, které není pro tuto povídku nezbytně nutné znát. Pro úplnost ji pochopitelně později přeložím, ale prozatím jsem se k tomu nedostala. Pokud vás to zajímá, zkuste to v angličtině:
I feel I need to explain Hermione's reaction in the Defence class. There are two questions, "Why does Hermione think Harry asked for Snape's ridicule?" and "Why does Hermione think Harry's answer is stupid?"
a) Harry's behaviour (talking over the teacher) implied that Harry thought he knew better than him on the subject under discussion. Therefore it was for Harry to show that he knew the answer, even though they hadn't learnt it in class.
b) How do you tell the difference between an Inferius and a ghost? Easily. One is a body, the other is a spirit and they look like what they are, ie too different to misidentify. At first glance, you might mistake an Inferius for a person (that's why Mundungus tried to impersonate one) or a corpse or a Vampire but you would not mistake it for a ghost.
To a wizard, "Ghosts are transparent" is as obvious as "Tigers and zebras have different colour stripes" - and as peripheral to defining differences. The only similarity between Inferi and ghosts is that both are dead humans. The only visual similarity is that both are human-sized and human-shaped. The human eye and brain take in an enormous amount of other information in an instant, for example, surface appearance (colour, luminosity, pattern), substantiality (transparency, solidity, weightiness), position (stance, location), movement (speed, direction, type), danger/threat (difficult to quantify). Ghosts and Inferi differ in almost all of these characteristics.
When two creatures are more different than they are alike, picking out one visual difference from a plethora of far more essential differences is not useful. In any case, since the subtext to Seamus's question is "How can I recognise an Inferi instantly?" Harry's answer needs to focus on what's distinctive about Inferi, not what's distinctive about ghosts.
Komentáře
Přehled komentářů
Tak v této kapitole jsem se zasmála. Místo, kde si pro sebe Hermiona připodobňuje Harryho definici rozdílu mezi duchy a nemrtvými k tygrům a zebrám :-D A body jedenáct a dvanáct. U Merlina, ta holka to má vážně těžké. Děkuji za kapitolu.
Re: Checht
(Jacomo, 17. 12. 2012 9:31)To jsem ráda, že i uprostřed takhle depresivní povídky se dá najít něco pro zasmání. Jo, ty jednotlivé body mají něco do sebe :-)
...
(Zuzana, 16. 12. 2012 20:15)Páči sa mi ako Hermiona dokáže kriticky pozerať na svojich priateľov a nemať o nič menej rada, keď sú takí blbci :) A vnímanie Severusa hraničí so zbožňovaním, aj keď toto asi nebude tá láska ženy k mužovi, že?
Re: ...
(Jacomo, 17. 12. 2012 9:29)Tady se otevřené lásky asi nedočkáme, ale rozhodně zde má Hermiona možnost pochopit Snapeovo myšlení a skutky a vybrat si. I když ta volba bude těžká.
...
(teriisek, 16. 12. 2012 14:52)Mám pocit, že v téhle povídce je Harry ještě mnohem otravnější a chová se jako mnohem větší blb než v kánonu. Díky moc!
Re: ...
(GwenLoguir, 16. 12. 2012 17:40)Veď všetko opisuje autorka z knihy.... to iba lepšie Vyznieva, aký debil to je! A hysterka. Už od štvrtého ročníka! Blee
Re: Re: ...
(Jacomo, 17. 12. 2012 9:27)No, i Sirius v jeden moment říká, že v šestnácti jsme idioti všichni :-)
Re: ...
(Jacomo, 17. 12. 2012 9:25)Samozřejmě, že se tu Harry jeví otravný a pitomý. Vždyť Hermiona ho tu tak trochu porovnává se Snapem, vzhledem k tomu, kolik toho od něj ví a o kolik víc si uvědomuje hrůzy, které se dějí a které je čekají - Harry z toho prostě musí vyjít jako tvrdohlavý puberťák.
Harry
(Eily, 16. 12. 2012 16:49)
No, Harry se tu sice chová jako blb, ale je to tak krásně vidět díky tomu, že v kánonu vše sledujeme z jeho pohledu. Při pohledu zvenčí (ještě u někoho tak inteligentního, jako Hermiona) se musel chovat tvrdohlavě jako děcko. Velmi by mě zajímalo, jak Hermiona prožívala celý ten sedmý rok. Když si to tak sečtu, kluci jí dávali pořádně zabrat prakticky neustále.
P.S. Díky za překlad :))
Re: Harry
(Jacomo, 17. 12. 2012 9:26)Přesně! Přesně kvůli tomuhle se mi ta povídka tak líbí. Že se to všechno mohlo stát přesně takhle a vlastně to být úplně jinak.
Achky
(GwenLoguir, 16. 12. 2012 14:32)
Ten zoznam je fakt podarený. Ale prečo všetci vyberajú na advent také depresívne poviedky. Nie že by som sa netešila, že mám čo čítať. Len...
Inak už nie je ťažké uhádnuť ten koniec, ako Mia vo vlaku povie o svojom objave ohľadom princa a smaozrejme, Potter si to vyloží úplne inak, akoby ona naivne dúfala.
Re: Achky
(Jacomo, 17. 12. 2012 9:22)Seznam se Hermioně povedl. Mrzí mě, že to vyznívá tak depresivně, mě se na té povídce líbí to, jak je napsaná z jejího pohledu, některé věci tam pak celkově vyznívají jinak než v kánonu.
Checht
(Lupina, 16. 12. 2012 20:47)