18. 12. 2012
Krvácet odevšad
Překlad 13. kapitoly povídky Who Lives In Disguise od australské autorky duj. Kapitolu přeložila Chalibda, za betaread může moje soví maličkost. Původně byl překlad publikován na Chalibdiných stránkách, ale vzhledem k jejich nefunkčnosti se s laskavým souhlasem překladatelky a autorky objevuje zde.
Hermiona si myla ruce v koupelně vedle knihovny, když se z odpadu vedlejšího umyvadla vynořila Ufňukaná Uršula.
Poslední dva týdny byly tak bezútěšné. Její spolubydlící se s ní pořád nebavily, jen měly protivné poznámky o „zmiji, co všechno ví“, která přebírá ostatním kluky. Ron se urazil vždy, když šla někam bez něj, ale pořád ještě neřekl, že by mohli chodit spolu. Dean trávil spoustu času v koutě se Seamusem, kde si stěžoval, jak byl vystrnaděn z Ginniny přízně a také z týmu (po návratu Katie Bellové).
Všichni nebelvírští mluvili o nadcházejícím utkání s Havraspárem, jaké skóre potřebují, aby získali pohár, jak dosáhnout přijatelného druhého místa, anebo jak přinejhorším zabránit ostudné prohře. Mluvili o tom všichni a neustále, až z toho byla úplně zoufalá a musela si vymýšlet výmluvy, když chtěla odejít. Dnes, když se nervózní Ron odběhl vyzvracet a Harry se zkoušel bavit o famfrpálu s ní, řekla mu, že potřebuje konzultaci s profesorkou Vectorovou k úkolu z Věštění z čísel. Pak ale místo toho zaběhla do knihovny, aby si užívala odpočinku. Jak se probírala starými novinami, začernila si ruce a to byl přitom téměř čas na večeři.
Uršula se zahihňala.
„To nikdy neuhádneš! To nikdy neuhádneš!" prozpěvovala si Uršula. „Harry Potter má velké potíže!“
„Cože? Proč? Co se stalo?“
Ufňukaná Uršula vyletěla ke stropu, udělala přemet a vklouzla do Hermionina umyvadla. Hermionina rychle uskočila. V potrubí se ozvalo žbluňkání, a pak se před ní objevila Uršulina hlava.
„To bys chtěla vědět, co?“
„Ano, chtěla, prosím, Uršulo. Harry je můj přítel.“
„Slíbil mi, že se vrátí a promluvíme si, ale už nikdy nepřišel,“ popotahovala Uršula a vrtěla hlavou, až jí copy poletovaly. Vynořila se a posadila se na kohoutek. „Nikdy ne. Nikdy ne. Darebák Harry Potter. Ale mně je to jedno. Letos jsem se bavívala s pěkným blonďatým klukem. Právě toho se Harry Potter-„ dala si ruce v bok a zvedla bradu „-pokusil zabít.“
„Harry by se nikoho nepokusil zabít!“
„Víc než to! On přišel, začali bojovat a pak Harry Potter,“ vyštěkla to jméno a pokračovala rozhořčeně, „vykřikl nějakou kletbu. Takovou jsem nikdy neslyšela a můj ubohý blonďáček začal odevšad krvácet.“
Hermiona zděšeně vydechla: „Ne! To neudělal!“
„Ale udělal! Chvíli jsem si myslela, že mi ten milý blonďáček bude dělat společnost navěky – je takový hezký, teda když z něj necrčí krev – a já byla šťastná. Ale pak–” ohrnula trucovitě spodní ret a oblétla místnost.
„Pak co?“
„Přišel profesor Snape, ošetřil ho a odvedl pryč.“ Uršula zmizela v odpadu, její hlas se ozýval z dálky: „Ó, Harry Potter má velké, velké potíže.“
Hermiona vyběhla z koupelny s mokrýma rukama, na chodbě se zastavila a uvažovala, kde může její kamarád být. Jestli ho přistihl profesor Snape - ten blonďák musel být Malfoy - bude Harry vyloučený? To přeci nemohou, že ne? Ne když je on ten jediný – ach, říkala mu, aby nechal Malfoye být, říkala mu to!
Zhluboka se nadechla. Nemohl jít na večeři. Pravděpodobně bude v nebelvírské věži nebo ve sborovně. Nezdá se, že by on sám byl zraněný, takže v nemocničním křídle nebude. Mimochodem, nechtěla by narazit na -
Rychle zahnula za roh, téměř do někoho vrazila, a když se pokusila vyhnout, zachytily ji silné ruce a pustily, teprve když získala stabilitu.
„Strhávám Nebelvíru deset bodů za běhání po chodbách.“
Vzhlédla do velmi temného pohledu černých očí. Vyschlo jí z něj v krku.
„Promiňte, pane profesore. Já – já slyšela –"
„Že se váš přítel pokusil o vraždu? Pravděpodobně jste věděla o jeho zájmu o černou magii? Něco jste si vypůjčila v Oddělení s omezeným přístupem?“
Polkla a sevřela rty. Vypadalo to, jako by hledal způsob jak ji obvinit, ať už tomu sám věří, nebo ne, ale -
„N-ne, pane.“ Víte o všem, co jsem si letos v Oddělení s omezeným přístupem vypůjčila.
Ano? Pak jste si tedy koupila něco na Obrtlé?
Jak to můžete vědět – to není fér, vy jste mě špehoval!
A vy jste prokázala, že jste velmi špatný žák. Jak udržíte moje tajemství, když to nesvedete se svým?
Přimhouřil oči a pokračoval nahlas: „Naštěstí pro vás oba, Draco to přežije. Možná bude mít štěstí a nebude mít trvalé následky–”
Draco? Koho zajímá zatracený Draco Malfoy? A co Harry?
Tenké rty odhalily v úsměšku křivé žluté zuby. Hermiona zavrávorala. Tohle si neměla myslet. „Idiote!“ řekla sama sobě v duchu.
Já ne – já jsem nechtěla – omlouvám se, omlouvám se, omlouvám se.
„Padesát bodů za nevyprovokovaný útok na učitele. A dále máte trest vždy v sobotu až do konce pololetí, společně s panem Potterem.“
Otočil se a vztekle odplachtil, Hermiona za ním zírala a kousala se do rtů. Jenom trest? To bylo velmi mírné potrestání za téměř dokonanou vraždu, obzvlášť onoho dotyčného. Dokonce, i když to znamená, že Harry zmešká ten zatracený famfrpál a bude reptat. McGonagallová a Brumbál zase přehlasovali Snapea, stejně jako ve druhém ročníku?
„To bylo drsný,“ řekl student z Mrzimoru, který se k tomu nachomýtl. „Šedesát bodů jen za to, že jsi trochu spěchala. To se mu zařízly podvlíkačky?“
„Jako obvykle,“ řekla Hermiona pokoušející se ignorovat tísnivý pocit viny, který jí svíral hrudník. Vydala se směrem k Velké síni, teď radši pomaleji. Řekl by jí, kdyby byl Harry zraněný, stejně tak jako jí řekl, když byl Ron otrávený. „Nikdy neměl rád Nebelvír.“
Ale má rád Malfoye. To bylo zřejmé od jejich úplně první hodiny. A vůbec ne jenom trochu. Musí to být hrozně moc, jinak by s ním nespojil svůj život, nesložil Neporušitelný slib, že ho ochrání. A Malfoy mu řekl, aby ho porušil. Ten kluk riskuje jeho život a nezáleží mu na tom, jestli zemře.
Ale možná vůbec nejde o Malfoye. Jeho matka chodila se Snapem do školy, že ano. A Narcissa je velmi krásná, dokonce, i když je nafoukaná jako pávice. Hermiona si odfrkla. Vždy považovala Snapea za nerudného škarohlída, který v životě neměl ani přátele ani rodinu. Ale možná, že je to právě naopak. Možná, že je nerudný škarohlíd právě proto, že je nemohl mít. Protože, kdyby měl někoho rád, ohrozil by jeho život.
Sklesle se ploužila, hrdlo bolestivě sevřené. Profesor Snape nestojí o její sympatie.
Ta Snapeova „hrozná věc“ nějak souvisí s Malfoyovou záhadnou činností, tím si byla jistá. A pokud ví začátek, může si domyslet konec. Jestli má Harry pravdu – i když on nikdy nemá pravdu – pak Malfoy je za prokletím Katie a otrávením Rona. To znamená, že se pokouší někoho zabít. Otrávená medovina byla Křiklanova, ale měla být pro Brumbála. Takového omylu by se Malfoy dopustit mohl – asi neznal Křiklana dost dobře na to, aby si uvědomil, že ji nejspíš dál nepošle – ale zato i on musel vědět, že těžko bude Křiklan tak ohromen náhrdelníkem, že by si ho neprověřil. Každý, kdo zná alespoň trochu Brumbála, by nejspíš poslal prokleté citronové bonbóny.
To nedávalo smysl. Daleko pravděpodobnější je, že s tím druhým pokusem nemá Malfoy nic společného. Vše, co jistě věděli o jeho plánech, bylo to, že chtěl vědět, jak něco opravit, a že Borgin má něco podobného, co není na prodej. Ať to je cokoliv – pravděpodobně s tou věcí pracuje v Komnatě nejvyšší potřeby a nevypadalo to, že by se mu to už podařilo opravit.
Náhle si uvědomila, že došla do Velké síně. Měla by se asi najíst, i když ne že by měla nějaký velký hlad.
„Hermiona to bude vědět,“ říkal Neville Colinovi, když si sedala. Obrátil se k ní. „Všichni říkají, že viděli Harryho utíkat chodbou, byl promáčený a zakrvácený. Co se stalo? Je v pořádku?“
„Já nevím, nebyla jsem tam.“ Přelétla netečně pohledem stůl a dala si na talíř vařenou bramboru a lžíci hrášku.
Neville se na ni pochybovačně podíval.
„Nezdá se, že by tě to příliš zneklidnilo.“
Povzdechla si a zírala do talíře, krájela vidličkou brambor na malé kousky.
„To nebyla jeho krev. Alespoň podle Ufňukané Uršuly. Bojoval s Malfoyem v koupelně.“
V tom momentě vtrhla do místnosti Pansy.
„Zase to byl Potter!“ volala, když dorazila ke zmijozelskému stolu. „Pořád posílá kletby na Draca a tentokrát se ho pokusil zabít!“
Hermiona sebou trhla, protože zmijozelští začali nadávat a vykřikovat. A vlastně, proč by měla jíst, když nemá hlad? Odstrčila talíř a postavila se. Když už to má poslouchat, radši si to poslechne přímo od Harryho – a nejlépe bude, když se chvíli soustředí na to, aby měla dost trpělivosti a neproklela ho.
Vypadalo to, že není jediná, kdo má chuť ho proklít. Když došla do společenské místnosti, vylétla z ní McGonagallová, která si s ním zřejmě byla důkladně pohovořit. Harry byl zpocený, bledý a celý schoulený do sebe, ale alespoň už na sobě neměl Malfoyovu krev.
Ron tam už byl a Ginny přišla za chvíli, právě když Harry začal s vysvětlováním. Zaslechl Malfoye brečet a místo toho, aby taktně odešel, zíral na něj, dokud se neotočil a neuviděl Harryho, jak ho pozoruje. Samozřejmě, že se pustili do souboje a Harry použil kletbu, kterou si přečetl v učebnici lektvarů, právě včas, aby zastavil Crucio.
Řekla mu, že na tom Princi je něco špatného a že by neměl věřit všemu, co čte! Řekla mu to, a on ji vůbec neposlouchal. Popravdě se chtěl vrátit a odnést si tu knihu z Komnaty nejvyšší potřeby hned, jakmile ho Snape přestane pozorovat. Měl v plánu naučit se více zaklínadel a nehodlal přestat té knize věřit.
Snažila se, aby pochopil, jak špatný je to nápad. Jestliže je mu lhostejné nebezpečí nebo možnost, že někoho nechtěně zabije – dokonce i kdyby to byl někdo tak opovrženíhodný jako Malfoy – neměl by vzít v úvahu, v jak velkých problémech už je? Vždyť když je tak posedlý nadcházejícím famfrpálovým zápasem, neměl by myslet na to, že on, jeho tým i jeho kolej prohrají, pokud se bude řídit doporučeními z té knihy?
Ginny se samozřejmě přidala na jeho stranu. Hermiona vždy věděla, že její nejlepší kamarádka miluje Harryho víc než famfrpál, ale ještě pořád byla tak naštvaná, že nic neřekla. Musí si na to přijít sám.
Poslední věc, kterou by dnes večer chtěla dělat, bylo jít na další lekci k profesoru Snapeovi. Už jí srazil šedesát bodů a jak ho zná, má pravděpodobně v úmyslu sebrat jí rovných šest set. Ale body nebyly to, co ji trápilo. Věděla, že bude mít úplně příšernou náladu a po tom, co mu v duchu řekla, mu to nemohla vůbec zazlívat.
„Promiňte, pane profesore. Opravdu toho lituji.“ Malfoy je šmejd, ale ona by neměla předvádět svoji nechuť k němu před jedním z mála lidí tady ve škole, který ho má doopravdy rád. A navíc, opravdu si nepřála, aby byl zraněn – ačkoliv pobyt na věčnosti s Uršulou se zdál být adekvátní osud.
Ani k ní nevzhlédl od známkování.
„Nepředvádějte mi váš sklon ke lhaní, slečno Grangerová. Myslím, že víte, že vám nesednu na lep,“ řekl jí.
„Nejsem lhářka!“
„Ne? Někdy si myslívám, že jste měla být zařazena do Zmijozelu, přestože máte mudlovské rodiče.“
Kousala se do rtů a zírala na podlahu. Jak to ví? Neřekla to ani klukům, tvrdila jim, že klobouk jí navrhoval Havraspár. Ale znalosti byly pro ni prostředkem jak něčeho dosáhnout, nikoliv cílem.
Nejlepší obrana je útok.
„Tvrdíte, že všichni zmijozelové jsou lháři?“
Zamračil se a ona zalitovala, že ho vyprovokovala, aby k ní vzhlédl. Rty měl semknuté, pak je zkroutil v úšklebku, spíš při myšlence na ošklivý trest než vzteky. Nic nezraní víc než pravda.
„Říkám, že jste mazaná a ambiciózní a znáte cenu dobře umístěné lži v pravou chvíli nebo správné osobě. Tudíž jste schopná podvádět. Lhát profesorce McGonagallové nebo –”
Odmítavě trhla hlavou: „Nikdy jsem nelhala profesorce McGonagallové!“
„Kdybych měl vypočítávat všechny vaše lži za posledních šest let, byli bychom tu dlouho,“ řekl kysele. „Troll v koupelně?“
„Och.“ Nenapadlo ji, že o tomhle ví.
„Řekl bych, že lhaní profesorce McGonagallové nebo Umbridgeové slouží svému účelu. Lhát někomu, kdo vás při tom chytne, je k ničemu.“
Oči ji pálily a pěsti zatínaly.
„Vy o lhaní víte vše, že ano?“
Věnoval jí dlouhý temný pohled.
„Nebudu tolerovat takový tón, slečno Grangerová.“
Naklonila se kupředu a zvedla bradu.
„Promiňte, chtěla jsem říct, že o lhaní víte vše, pane.“
Spálil všechen vzdor v jejích očích jediným planoucím zuřivým pohledem. Ošila se, sklonila hlavu a odvrátila zrak.
„Přirozeně,“ souhlasil, „klamání všemi způsoby musí mít špeh ve výbavě.“
Po tomhle samolibém prohlášení se v ní opět probudily dřímající pochybnosti. Během jejich první lekce jí řekl, že přesvědčil oba, Voldemorta i Brumbála, že je na jejich straně, a oba je podvádí. Byl to všechno jen trik? Jak má vědět, na čí straně je?
Myšlenky se jí vymkly zpod kontroly. Tyhle lekce, to byl ředitelův nápad. Mluvil o náhradním plánu do budoucna a řekl jí, že Snape je ochoten k jakékoliv oběti, aby podpořil jejich věc, a že kdysi musel dělat hrozné věci. A ona si všimla, že Snapeovi bezvýhradně věří. Fakticky to řekl právě Harrymu poté, co ten zaslechl Snapea, když nabízel pomoc Malfoyovi s jeho činností. Brumbál očividně znal a schvaloval Snapeův plán.
Ale Snape ví o lhaní vše. O lhaní a klamání všemi způsoby. Což jestli řekl Brumbálovi, aby očekával něco jiného, než má ve skutečnosti v plánu, něco zlého, něco s čím by Brumbál nesouhlasil? Něco, čím by je všechny zradil?
„Problémem lhářů je, že se lidé naučí jim nevěřit,“ řekla.
„Jistě. Nevěří mi nikdo, až na mé dva pány. Nicméně jeden z nich se mýlí.“
„Ale Brumbál chce, abych vám věřila.“
Namířil na ni perem.
„Pokud se mě ptáte, jak máte poznat, že mi můžete věřit, řeknu vám nejprve, že na to musíte přijít sama. My oba víme, že on někdy není dalek toho věřit špatným lidem.“
„Ale nikdo jiný nedokáže manipulovat s pravdou tak jako vy. On musí mít velmi dobrý důvod vám věřit, jinak by nebyl tak neústupný. A nemůže to být důsledek Veritaséra, protože to byste mohl zfalšovat, nebo nitrozpytu, na to jste příliš dobrý v nitrobraně, ani Imperio, protože to je nepromíjitelná kletba a ty on nepoužívá.“
Snape přikývl, odstrčil oznámkované papíry, aniž by si vzal další.
„Pak tedy co?“ pokračovala, „Neporušitelný slib?“
Zamyslel se a jí se zdálo, že to trvá věčnost. Prstem si přejížděl po semknutých, tenkých rtech.
„Sdílená minulost,“ řekl nakonec. „Tajemství, která jsem zachoval, důsledky, kterým jsem čelil, dokonce lži, které jsem kvůli němu říkal, i když by mi pravda posloužila lépe. A to je vše, co vám mohu říci.“
Zvedla hlavu a sledovala ho přimhouřenýma očima.
„Sdílená minulost? Myslím, že v tom bude víc.“
Otočil pero, jako by je zkoumal, tvář úmyslně skrytou za clonou vlasů.
Pokrčil rameny. „Co víc potřebujete vědět? Proč věříte svým přátelům a proč oni věří vám? Protože jste prošli společně ohněm. Znáte navzájem svoje slabosti i silné stránky, stejně jako on i já známe naše. Dokonce i chyby posilují pouto, pokud jim čelíte, místo mlčení.“
Pomyslela si, že ví, co má na mysli.
„Myslíte, že bychom byli silnější, kdybychom čelili naší zodpovědnosti za Siriusovu smrt?“
Zamračil se na pero, jako by to byl předmět doličný. Dlouho stála zmateně v tichu. Pak zatřásl hlavou.
„To je to jediné, co vás napadá? Smrt jednoho muže, kterou si sám zavinil? Kolik nevinných muselo zemřít poté, co jste zlomili tu patovou situaci a uvolnili tak Pánu zla ruce?“
„Já vám nerozumím.“ Ale rozuměla. Ty vraždy nezačaly, dokud jejich malý výlet na Ministerstvo nepřiměl Popletala uznat, že Voldemort je zpět. Sesunula se v křesle a ukryla tvář do dlaní. „Myslíte si, že je to naše vina? Brockdale Bridge, Amelie Bonesová, Florean Fortescue, Ollivander, ti všichni?“ zašeptala zoufale.
„Myslíte si, že je?“ zeptal se.
Emmeline Vanceová, matka Hannah Abbotové… Octavius Pepřec, malý Damian Montgomery… Vyčarovala kbelík právě včas, než jí rozčilení obrátilo žaludek naruby.
Když nakonec zvedla hlavu, shledala, že má vedle ruky skleničku a kapesník.
„Příliš mnoho lektvaru pro bezesný spánek?“ zeptal se Snape, když si otřela obličej. „Vypijte to.“
Vzala si ho opatrně, předpokládala, že je to lektvar na uklidnění nevolnosti, ale nechutnal povědomě. Srkala ho vděčně a znovu a znovu si mnula oči.
„Slečno Grangerová, vy jste je nezabila.“ Znělo to skoro jemně, ale klouby na rukách mu zbělely a ramena měl napjatá. „Byli to Smrtijedi. Nejste zodpovědná za rozhodnutí druhých. Jen za svoje.“
Z hořkého sevření jeho úst viděla, že on teď myslí na svoje rozhodnutí, rozhodnutí, které se neukázalo jako dobré. Bylo jí z toho úzko.
„Kdyby nebylo nás, mnoho lidí by dosud žilo.“
„Možná. A možná, že kdybyste neukončili to setrvávání na mrtvém bodě, měl by nepřítel, zatímco by Ministerstvo spalo, dost času stát se tak silným, že by dokázal zahubit tisíce lidí. To je válka. Lidé umírají a my to nedokážeme zastavit.“
Popotáhla, sevřela ruce a polkla: „Byli jsme tak pitomí.“
„Ano, byli. Ale nikdo z vás není vrah. Dokonce ani Potter.“
Poznámka autorky:
Všechny oběti (kromě Puckleových, které jsem si vymyslela pro kapitolu 7, a křestního jména malého Montgomeryho) jsou kanonické. Bezesný spánek je také uvedený v poznámce ke kapitole 7, kde jsem uvedla nekanonickou souvislost mezi přílišným užíváním tohoto lektvaru a žaludečními nevolnostmi.
Situace, ovšem bez dialogu, je převzata z Prince dvojí krve, kapitola 24 – Sectumsempra.
Komentáře
Přehled komentářů
Severus je k Hermione poriadne zlý, ale na druhej strane sa vážne snaží naučiť ju a všetko dôsledne vysvetliť aby ju donútil uvažovať tak ako on. On dokonca núti premýšľať aj mňa :D a to je poriadny výkon po dnešku a tak neskoro večer :D
Na Harryho som za tú sectumsempru neskutočne naštvaná.
Ďakujem za krásny preklad.
Re: ...
(Jacomo, 21. 12. 2012 23:42)Sectumsempra byla hrozná blbost, ale v šestnácti jsme všichni idioti... :-( Díky.
...
(teriisek, 18. 12. 2012 14:23)Ať je Severus nepříjemný jak chce, rozhodně dokáže člověka přimět k přemýšlení... Zajímavé je, že v tomhle příběhu kromě Harryho nemám ráda ani Ginny, tady je vidět, s jakou posedlostí byla schopná jít za svým cílem, bez ohledu na kohokoliv. Smutné. Díky moc!
Re: ...
(Jacomo, 18. 12. 2012 17:55)
Spíš bych řekla, že to ukazuje na to, že ten, kdo příběh vypráví, se jeví vždycky nějak lepší, než jak ho vidí okolí. V originále mi Harry lezl na nervy jen občas, tady neustále. Hermiona zase tady vedle svých kamarádů vypadá jako ona přemoudřelá vševědka, díky debatám se Snapem má pocit, že opravdu všechno ví líp než oni. Ale to je právě ono, je to jen proto, že má víc informací. Harry i přes všechna ta sezení s Brumbálem rozhodně nevěděl tolik co ona. To se jí to pak na něj vyskakuje.
Ale Ginny tu myslím není vyslověně zlá, jen je to holka se silnými lokty, protože jinak by ve společenství šesti bratrů "nepřežila".
Děkuji
(Lupina, 18. 12. 2012 11:59)Přiznám se, že pohlížet na boj na ministerstvu jako na vyprovokování zabíjení mne nikdy nenapadlo. Vždy jsem měla za to, že by se to stalo, tak jako tak. Ale nikdo by to nepřipsal na vrub Smrtijedům. A navíc by měli čas se lépe připravit. Ano, Severus dokáže pravdu dokonale překroutit, že jeden neví, co si myslet, čemu věřit. Děkuji moc za další kapitolu :-)
Re: Děkuji
(Jacomo, 18. 12. 2012 13:17)Mně to ani tolik nepřipadá jako překrucování pravdy, ale spíš jako další a další úhly pohledu. Tohle mě osobně moc nejde, takže u jiných autorů to hodně obdivuji.
...
(Zuzana, 21. 12. 2012 22:28)