Skryto hluboko uvnitř
Překlad 2. kapitoly povídky Who Lives In Disguise od australské autorky duj. Kapitolu přeložila Chalibda, za betaread může moje soví maličkost. Překlad je na těchto stránkách publikován s laskavým svolením autorky a i překladatelky.
Originál viz http://www.fanfiction.net/s/2645251/2/Who-Lives-in-Disguise
* * *
Z Hermiony ještě nestačilo vyprchat rozladění z toho, že Snape nazval jejich schůzky školním trestem, a už tu byla další mrzutost. Vůbec nedostala příležitost tuhle výmluvu použít, protože vůbec nikoho nezajímalo, kam jde. V plném světle jí to ukázalo izolaci, ve které se po roztržce s Ronem ocitla.
Rozpolcený Harry mezi nimi nechtěl volit, Ginny byla zcela zaujatá Deanem a k Hermioně se přiblížila, jen když byla rozzlobená jeho přeslazenou úslužností, nebo si chtěla postěžovat na jeho ochranitelství, které by se hodilo možná tak do minulého století. Tyhle dvě věci, ve kterých se neshodli, ležely Ginny momentálně v žaludku. A Ron? Lépe o něm a ostatních spolužácích nepřemýšlet. Bude se věnovat jen škole, přemisťování a Snapeovi, jen těmhle věcem dovolí, aby jí zaměstnávaly mysl.
Udělala si místo pro lekce přemisťování ve svém studijním plánu hned, jak se data lekcí objevila vloni na nástěnce ve společenské místnosti. Těšila se na přemisťování od té doby, co si o něm poprvé přečetla v knížce Maruška je čarodějka: Úvod do kouzelnictví pro mudlovské děti, což byla vůbec první kniha, kterou si prohlížela v Krucáncích a Kaňourech, když prvně navštívila Příčnou ulici. Její tatínek byl také nadšený, protože byl velký fanda Star Treku.
„To je jako: přeneste mě Scotty, jen k tomu není potřeba toho Scottyho,“ užasl, když mu tu stránku ukázala. Zíral na čarodějku v růžovém, která zmizela ze stránky, aby se objevila na protilehlé, rychle zamrkala a přemístila se shora dolů a pak z rohu do rohu, tak dlouho, až si Hermiona raději začala prohlížet jinou knihu.
Doufala, že přemísťování bude lepší než ostatní formy magického cestování. Z létání na koštěti ji vždycky hrozně bolela záda a mrzl jí nos. Testrálové byli o něco měkčí, ale stejně se s nimi necítila nijak zvlášť dobře a letax ji vždycky donutil kýchat, naštěstí až poté, co někam doletěla, protože kdo ví, kde by jinak skončila. Harry se jednou ocitl v Obrtlé ulici!
Najít v rozvrhu prostor pro schůzky se Snapem - odmítala to nazývat školním trestem - bylo opravdu obtížné. Poté, co se s rozvrhem trápila skoro celou polovinu večera, kdy se spolužáci bavili o tom, jak strávili prázdniny, jednoduše se zachmuřeným výrazem posunula svoji večerku. Může studovat večer v posteli, pokud si zatáhne závěsy, nebude nikoho rušit. Bylo to sice otravné, ale ne zas tak, jako kdyby jí uniklo něco, co by mohla potřebovat, aby uspěla při zkouškách.
Když šla poprvé na schůzku se Snapem, pochopila, že osm večer byla šťastná volba. Cestou potkala jen pár studentů a ve sklepení nebyli žádní zmijozelové. Zaklepala na dveře Snapeovy kanceláře, vstoupila a zůstala stát u dveří. Zešeřelá místnost byla obehnána policemi, které byly plné lahví s pozoruhodným obsahem a dalších věcí nezbytných pro výrobu lektvarů.
Snape ani nevzhlédl od své práce.
„Zavřete dveře a posaďte se, slečno Grangerová.“
Přešla místností a sedla si, srdce se jí náhle rozbušilo.
„Jak jste věděl, že jsem to já, pane?“ Vždyť přišla o trochu dřív.
Dál zachmuřeně prohlížel práci, co měl před sebou, a brkem sevřeným v dlouhých prstech drápal nečitelné komentáře. Nepodíval se na ni, dokud na horní okraj nenapsal známku a nepodtrhl ji. Podle pohybu ruky usoudila, že to bylo P nebo D.
„Slyšel jsem vás,“ odpověděl krátce.
„V hlavě? Já myslela, že…“
Popuzeně vzdychl. „Vaše kroky. Poznám kroky téměř všech studentů ve škole. A neskákejte mi do řeči.“
Pevně stiskla rty. Ona byla ten, kdo byl přerušen, ale věděla, že bude lepší se o tom nezmiňovat.
„Musím říci, že jsem překvapen,“ protáhl. „Myslel bych, že víte, že k nitrozpytu je obvykle potřeba oční kontakt.“
Zrudla a kousla se do rtu. Tak tohle nevěděla. A věřila, že on už ji to nikdy nenechá zapomenout, nepochybně jí to bude předhazovat.
„Nemáte co říci?“ V jeho očích zářil zlomyslný triumf. „Dobře, tak tedy můžeme začít. Co víte o nitrobraně a nitrozpytu?“
„Nitrobrana je způsob, jak magií ochránit vlastní mysl před proniknutím mysli cizí, a nitrozpyt je schopnost nahlížet do pocitů a vzpomínek, které jsou v něčí mysli ukryty.“
„Četla jste Murchisonovu učebnici Ovládání mysli. A jako obvykle je vaše doslovná interpretace bezchybná.“ Při těch slovech se ušklíbl. „Ale jak těm definicím rozumíte?“
„Nejsem si jistá, jestli jim rozumím správně, pane,“ začala Hermiona. Vzhledem k tomu, že si tu knihu půjčila teprve včera, moc daleko se nedostala. A ještě ke všemu, když chtěla otočit stránku, ta protivná kniha se neprodyšně uzavřela. „Předpokládám, že to není jako čtení myšlenek. Spíš jako archeologie – to je věda, která se zabývá-“
„Kupodivu nejsem úplně nevzdělaný v mudlovských vědách.“
„Omlouvám se, pane. Nicméně, představuji si, že to tak nějak vypadá, hledáte útržky a snažíte se je dát do souvislostí. Můžete nahlédnout do mé paměti, mých myšlenek a mých pocitů, ale interpretace bude na vás.“
Přejel si prstem přes rty a sledoval její rozpaky.
„Pochopila jste z toho, jak byste mě mohla zastavit?“
„Mám pocit, že bych měla nějak svoje myšlenky ukrýt, nebo jednotlivé útržky rozpojit, ale nemám představu jak.“
„Představivost nikdy nebyla vaše nejsilnější stránka. Ve čtvrtém ročníku jste se učili o kletbě Imperio. Byla jste schopna jí odolat? Tohle je podobné.“
„Ne, pane, jediný, kdo to dokázal, byl Harry.“ V duchu kvůli té nezasloužené urážce zuřila.
„Škoda. Vstaňte a vezměte si hůlku. Pokusím se proniknout do vaší mysli a vy se snažte jakýmkoliv způsobem ubránit, ať už s ní nebo bez ní.“
„Ale pane, vždyť jste mi nevysvětlil-“
„Ticho! Zkusíme najít hranice vaší přirozené schopnosti odolat útočníkovi. Soustřeďte se. Legilimens!“
Muž i stůl zmizeli ve víru jasných obrazů. Tatínek, jak ji zdvihá na stoličku, aby si mohla vyčistit zuby pastou pro dospělé… ona, jak vytrhává stránku z knihy z Bradavické knihovny… ječící tlustá holka, která zahodila horkou bramboru, co ještě před chvílí v Hermionině krabičce na svačinu vypadala jako dortík… jak čekala s tatínkem na lyžařský vlek… jak se skrze slzy dívala na trola ukrytého na dívčích záchodech… jak jí maminka naplácala za to, že se vypařila z vlastní narozeninové oslavy, aby si mohla číst ve svojí nové encyklopedii… rakev její maličké sestry, jak je spouštěná do země…
Přes slzy téměř neviděla pokoj, když se v něm ocitla zpátky. Snape ji nechal najít kapesník a vysmrkat se.
„Mizerné. Jak jsem očekával.“
Zuřila, ale neřekla nic, být zticha bylo vždy nejbezpečnější.
„Teď zavřete oči.“
Poslechla.
„Vyčistěte svou mysl a nechte své emoce odeznít.“
Otevřela oči a zablýsklo se jí v nich náhlým pochopením.
„Aha, takže takhle mám ty jednotlivé fragmenty rozpojit?“ Nebyla si jista, jestli má pravdu, nebo jestli se jí zase bude posmívat, ale chtěla to mít potvrzené. „Je potřeba oddělit od vzpomínek emoce.“
Zamračil se na ni.
„Samozřejmě. Prvním krokem v nitrobraně je zbavit vzpomínky jejich emocionálního náboje. Proč?“
„Normálně mi nepokládáte tolik otázek, pane profesore,“ zarazilo ji.
„Pokouším se naučit vás myslet, slečno Grangerová. Jste vždycky připravená papouškovat ze svých knih, ale pokud vám to má být k něčemu, musíte vědět, o čem mluvíte, zkoumat to ze všech stran a vyvodit si pravděpodobné důsledky. Rozumíte?“
„P-protože myšlenky bez emocí není snadné správně interpretovat?“
„Je to odpověď nebo otázka? Vzpomínky překypující emocemi, jsou snáze nalezitelné a bývají to ty důležité. Nebo se dají snadno zneužít. Pokud naleznu vztek, vím, jak vás manipulovat. Pokud ucítím lásku, vím, komu ublížit. Pokud pocítím vinu, vím, jak vás vydírat a když strach, vím, jak vás zlomit.“
Polkla, jeho chladný hlas ji nenechal na pochybách, že mluví ze zkušeností.
„Vaše emoce jsou jako signální oheň. Řeknou mi, co jsem vlastně viděl a jak to mohu použít proti vám. Takže, zkusíme to znovu. Zavřete oči, vyprázdněte svou mysl.“
Pevně zavřela oči a snažila se ovládnout takovou silou, až zaťala ruce v pěst. Použije to proti ní? Tak pro tohle se Harry nebyl schopný učit?
„Ne, takhle ne, topíte se ve vlastních pocitech. Nechte je odeznít. Uvolněte svůj obličej, uvolněte své ruce, uvolněte svou mysl.“ Počkal, dokud nezačne pravidelně dýchat a dokud se neuvolní celé její tělo. „Jste připravená? Otevřete oči. Jedna, dva, tři – Legilimens.“
Tentokrát viděla vyčerpaného zarostlého trestance v chroptící chýši... sebe, když jí byli čtyři, jak schovává mrtvou myš do vlastní kapsy... otce v pokoji, jak ji podává matce do náruče... babičku, jak našla scházející krystal ze svého lustru v Hermionině domečku pro panenky.... Viktora, který se natáhl pro polibek a ona ho oběma rukama odstrčila...
Přikryla si oči dlaní a pokoušela se vzpamatovat. Pozoroval její třesoucí se ramena a jak se pokouší zklidnit dech i puls.
„Co se stalo s tou myší?“ zeptal se.
Zrudla.
„Maminka říkala, že jsem ještě malá na domácí zvířátko. A tuhle myš nechala sousedovic kočka na naší zahradě.“
„Pak tedy váš zvyk věnovat pozornost neužitečným věcem trvá už dlouho. Možná, že se jednoho dne ze svých chyb poučíte. Tak znovu. Raz, dva, tři - Legil-“
„Profesore!“ Nebylo jí dovoleno větu dokončit.
„Takováhle vyrušení vám nebudu tolerovat. Copak jsou vám čtyři roky, abyste se ve strachu, že zapomenete svou otázku, musela zeptat hned? Nechte si své otázky na konec lekce.“
„Omlouvám se, pane.“
Po hodině a půl měla pocit že v její hlavě někdo hrál kuželky. Zničeně si mnula čelo. Snape se posadil, a tak udělala totéž.
„Učte se vyprazdňovat svou mysl pokaždé, když budete mít pár minut pro sebe, třeba i mezi hodinami a samozřejmě každou noc, než půjdete spát. Teď máte patnáct minut na vaše otázky.“
Patnáct minut informací, podle vlastní volby. Nevěděla, kde začít. Samozřejmě se ho chtěla zeptat na něco z lektvarů. Chyby a opomenutí v jejich učebnicích dovolovaly Harrymu, aby ji každou hodinu vydeptal. Jenže bylo těžké toto téma otevřít, aniž by se zmínila, jak Harry v posledním roce podvádí. S přivřenýma očima si kousala spodní ret. Jaké to asi je být mistrem nitrobrany jako profesor Snape?
„Jestliže jste neskryl své vzpomínky, když jste se vrátil k Volde- teda, chci říct vy víte-ke-komu,“ opravila se, když jeho pohled ještě více ztemněl, „na konci našeho čtvrtého ročníku, jak jste ho přesvědčil o své loajalitě?“
„Je toho jen málo, co potřebuji skrývat. On vždycky věděl, že jsem zvěd profesora Brumbála, stejně tak, jako Brumbál věděl, že jsem zvěd Pána zla.“
Údivem otevřela pusu a zprudka se opřela do křesla.
„Oni-oni-oni to vědí? Oba?“ Vždycky si myslela, že Voldemort by každého zrádce po dlouhém mučení zabil.
„Samozřejmě. Dobře vím, jak si uchovat před kterýmkoliv z mých pánů tajemství. Pán zla mě poslal jako zvěda, abych pronikl do Řádu, a já jsem mu po dlouhá léta odváděl dobrou službu.“ V jeho očích byl výsměch.
„Ale – Aah! To si přece ale jen myslel, ale vy jste to ve skutečnosti nedělal, že ne, pane?“
Jeho obočí bylo zdvižené a v obličeji neměl vůbec žádný výraz. Pak se zlým úsměvem odpověděl: „A toto je další poučení, které si můžete z dnešní hodiny odnést. Lidé slyší jen to, co slyšet chtějí.“
Ta odpověď jí překvapila. Chtěl tím říct, že ona slyší jen to, co chce slyšet? Ale přece by jí neřekl, že je na straně Voldemorta, kdyby to byla pravda, ne? Nebo se ji snažil oklamat? Už předtím jí přece řekl, že ji chce naučit myslet.
„Na co vlastně chcete, abych se vás zeptala?“
S potměšilým výrazem se k ní naklonil.
„Jak víte, na které straně ve skutečnosti jsem?“
Polkla. Ona to přece nevěděla, nebo ano? Ale tyhle lekce, to byl nápad profesora Brumbála.
„Věřím vám, protože vám věří pan ředitel.“
Zamračil se.
„Během toho, co jste si četla v knihách, slečno Grangerová, jste se nikdy nepokoušela přemýšlet? Profesor Brumbál dal důvěru mnoha nedůvěryhodným lidem. Už jenom ta řada učitelů obrany proti černé magii. Quirrell, Lockhart, Lupin-“
„Profesor Lupin není nedůvěryhodný! Jenom proto, že ho nemáte rád-“
„Ticho!“ práskl pěstí do stolu. Zmlkla a začala si znovu třít čelo. „Přehlédl jsem ve vaší paměti nějaké bílé místo? Jsou to necelé tři roky, co jsem ho slyšel říkat vám, že celý rok věděl o Blackově schopnosti vplížit se nepozorovaně do školy v podobě psa, nebo tajným průchodem, který objevili jako studenti.“
„Ale Sirius byl nevinný-“ Jeho obočí se setkala a ona si pod jeho zuřivým pohledem začala kousat znovu rty. Najednou pochopila, proč jí to říká. Měl z toho nezřízenou radost, že to může říkat, a ona, pouhá studentka, neměla žádnou možnost zastavit ho.
„Lupin věřil v jeho vinu stejně tak jako my všichni ostatní. Ať už k tomu měl jakýkoliv důvod, postavil zájem jednotlivce a ještě ke všemu někoho, o kom si myslel, že je to vrah, nad bezpečí všech studentů jen pro to, že se styděl přiznat, že zradil ředitelovu důvěru jako student, stejně tak často jako učitel. Stále ještě si myslíte, že je důvěryhodný? Za co si myslíte, že stojí?“
Upřeně zírala na podlahu pod svýma nohama.
„Já mu věřím,“ řekla potichu.
„Opravdu? A mně věříte také tak bezvýhradně?“
Sepjala ruce v klíně. Chtěla odpovědět, že ano.
„Proč mi to všechno říkáte, pane? Vypadá to, jako byste se mě snažil přesvědčit, abych vám nedůvěřovala.“
S odpovědí chvíli váhal. Opatrný, letmý pohled jí ukázal, jak si přejíždí dlouhým prstem po rtech.
„Odpověď na tuto otázku bude váš domácí úkol, slečno Grangerová. Předpokládám, že ve čtvrtek večer budete mít k tomuto tématu argumenty a budete připravená je obhájit.“ Pozoroval ji, jak si znovu tře čelo. „Chcete nějaký lektvar na bolení hlavy?“
S úžasem sebou škubla.
„Harrymu jste lektvar nikdy nenabídl,“ vyhrkla.
„Naučit se pracovat i v případě nějakého nepohodlí nebo bolesti je velmi užitečné. A pokud byl příliš namyšlený na to, aby mě o něj požádal, já nebyl povinen předvídat jeho přání.“
„On není namyšlený! Vy to víte - musíte to vědět. Pokud jste viděl jeho vzpomínky, jistě víte, že jeho rodina mu nedávala ani to, co potřeboval, natož to, co chtěl!“
„Za vaší nezdvořilost, slečno Grangerová, odečítám Nebelvíru pět bodů. A pokud potřebujete týdenní školní trest na to, abyste se začala chovat zdvořile, rád vám vyhovím.“
„Promiňte, pane.“
Jeho ústa se zkřivila v dravčím úsměvu, když dodával: „V každém případě určitá vina spočívá i na vás, také jste mu nepomohla. Jednoduchý lektvar na bolení hlavy by měl být proti mnoholičnému lektvaru snadný úkol. Nebo byla i pro vás Ufňukaná Uršula nesnesitelný společník?“
Srdce jí vyskočilo až do krku.
„Vy jste to věděl.“
„Samozřejmě.“
„Myslela jsem, že byste mě nechal vyloučit, kdybyste na to přišel.“
„Opravdu? Jestliže ti dva vaši společníci unikli po překročení národních i mezinárodních pravidel, týkajících se utajení kouzelnického světa, vyloučení, proč byste očekávala tvrdší trest? Ukradení trochy ingrediencí a nedovolené vaření zakázané látky se dá těžko srovnávat s uloupením ilegálně očarovaného mudlovského artefaktu a chlubením se s ním všude možně."
„Ano, pane.“
Když za sebou o několik minut později zavřela dveře, vydechla si úlevou. Musela být šílená, když souhlasila s něčím tak totálně beznadějným, vyšinutým, potrhlým, bláznivým... jak by Ron- jak by někdo řekl. Proti tomuto se dokonce i lekce z přemisťování zdály snadné.
Poznámka autorky:
Tato kapitola navazuje na některé detaily, včetně Hermionina vysvětlení, z kapitol Fénixovu řádu obsahujících nitrobranu. Představa „maličké sestřičky“ je v souladu s výrokem JKR v rozhovoru, kde sdělila, že původně plánovala napsat Hermioně sestru.
Komentáře
Přehled komentářů
kde by bola sranda (pre nás čitateľov) keby to bolo ľahké?
:)
(teriisek, 5. 12. 2012 22:07)Tak tohle byla úplně jiná lekce, než jaké dostával Harry. Dlužno dodat, že Hermiona se taky chovala trochu jinak než on, takže se není čemu divit. Jsem zvědavá, s jakými argumenty přijde... Díky moc!
Re: :)
(Jacomo, 5. 12. 2012 22:16)Hermiona není Harry. Ale Snape je tu rozhodně ten PRAVÝ Snape, takže se máš na co těšit.
....
(Zuzana, 4. 12. 2012 20:31)Krutý Severus, ale strašne charizmatický :) Páči sa mi ako mu Hermiona prejavuje úctu aj keď je taký hnusný. V podstate jej nič zlé neurobil, len tie jeho spôsoby :) Páči sa mi domáca úloha ktorú jej dal. Som zvedavá čo napíše.
Re: ....
(Jacomo, 4. 12. 2012 20:52)Ano, Severus je tu hodně krutý - tím úžasným kanonickým způsobem.
:-)
(Lupina, 4. 12. 2012 15:15)Nu, lekce se Severusem opravdu nebudou procházkou růžovou zahradou. Po Hermioně chce, aby si uvědomila vlastní chyby (viz lektvar pro Harryho), zdalipak si Severus zamete před vlastním prahem? I když kvůli své roli dvojitého špeha se k němu musel chovat hnusně, stejně jsem měla pocit, že si to vždycky užíval. Rozhodně se mi zdá, že autorka to s propracováním postav umí. Děkuji za zprostředkování :-)
...
(marci, 4. 12. 2012 8:27)defintivně jsem těchto pár kapitol četla u Chalibdy :) Aleje to tak strašně dávno. A tahle povídka je úžasná! miluju příběhy takto propojené s kánonem! Díky moc za zprostředkování překladu :)
Re: ...
(Jacomo, 4. 12. 2012 14:39)Ano, trefila jsi to. Díky moc, snad se tentokrát toho závěru dobéřeme :-D
Jak jsem napsala minule, jsou to tupí parezy.
(Ivet, 4. 12. 2012 8:18)Myslím samozřejmě Hermioniny kamarády. Ta příručka pro mudlovské děti s čarodějnými schopnostmi je kouzelná :-) Severus se ji opravdu snaží naučit myslet! To je neuvěřitelné! Předpokládám, že chce, aby mu věřila rozumově, protože tady už přece ví, že Brumbála zabije. Tudíž pokud by mu Hermiona věřila jen na základě Brumbálova úsudku, celá ta důvěra by se pak sesypala jako domeček z karet. Navíc její bystrý mozek podle mě potřebuje i jiný argument než ,,věří mu profesor Brumbál" :-)
Re: Jak jsem napsala minule, jsou to tupí parezy.
(Jacomo, 4. 12. 2012 14:39)Budeš žasnout, co všechno ještě přijde. Duj je mistr slova a výborný znalec povahy.
To ej predsa Snape
(GwenLoguir, 10. 12. 2012 14:23)