6. 12. 2012
Velmi nežádoucí
Překlad 4. kapitoly povídky Who Lives In Disguise od australské autorky duj. Kapitolu přeložila Chalibda, za betaread může moje soví maličkost. Původně bylo publikováno na Chalibdiných stránkách, ale vzhledem k jejich nefunkčnosti se s laskavým souhlasem autorky a překladatelky objevuje zde.
* * *
Hermiona si vlhkou rukou odhrnula neposlušné vlasy ze zpoceného obličeje a nasupeně shlížela na tmavou mastnou hlavu skloněnou nad malým kouskem pergamenu. Profesor Snape metodicky studoval její seznam zakázaných textů, které si prohlédla, a občas se jí zeptal na něco zvlášť zajímavého. Pak se na ni náhle podíval.
„Budeme pokračovat, slečno Grangerová. Pokud tedy nejste vyčerpaná?“
Vztekle si odfrkla. Neměla mu nikdy připomenout, že jí slíbil soukromé lekce z obrany proti černé magii. Prohlédl si ji od hlavy až k patě a zpět, a pak laskavě souhlasil. Laskavě, cha! Mělo ji to trknout a měla z toho vycouvat. Za celých pět a půl roku, co ji učil, neviděla profesora Snapea být k někomu laskavý. Mělo jí dojít, že s tím nezačne právě teď – ne vůči ní, samozřejmě, on nemá rád nikoho než Malfoye, co vidí na tom nafoukaném kuním ksichtě je nepochopitelné-
„Vyjadřování, slečno Grangerová.“ Levou rukou obrátil další stránku, u pravé měl volně položenou svoji hůlku.
- a samozřejmě, že nemohl vystát ji, Hermionu Grangerovou, nebelvírku z mudlovské rodiny, tu nesnesitelnou, co všechno ví a teď i velmi nechtěnou novou spolupracovnici-
„Žárlíte na Draca?“ pokračoval. „To by mě nikdy nenapadlo.“
„Ne, samozřejmě, že ne, já -“ zůstala s ústy otevřenými, pak je zavřela, až jí zuby cvakly. „Vy mi čtete myšlenky!“
„Pane, nebo profesore,“ připomenul jí. „Samozřejmě. Jak myslíte, že jsem odrážel všechny vaše kletby, aniž bych se na vás podíval?“ Už půl roku si procvičovala myšlená kouzla ve třech předmětech a byla v tom docela dobrá.
„Při naší první lekci jste se mi posmíval, když jsem si myslela, že to jde. Řekl jste, že pro nitrozpyt je obvykle nezbytný oční kontakt, což už jsem věděla, ale -“
„Obvykle. Ale když vaše myšlenky křičí tak nahlas-“ dočetl pár posledních titulů a nakonec se na ni podíval s výrazem škodolibého potěšení ve tváři. Její, již tak rozpálené tváře, se ještě víc rozhořely. Zamračeně se dívala na podlahu.
„Pane, slíbil jste, že nebudete slídit po mých tajemstvích.“
„A já samozřejmě vždy dodržuji, co slíbím. Takže když jsem slíbil věrnost Pánu zla a potom i řediteli, určitě musím být loajální k oběma, že ano?“
Sevřela prsty kolem hůlky. Zase si s ní hrál.
„To je jiné. Uvědomil jste si, že je špatné být Smrtijedem, a tak jste s tím přestal.“
„Opravdu?“ Jeho oči se zabodly do jejích a ona rychle odvrátila zrak.
„Musel jste, pane, jinak byste se nemohl přidat k profesorovi Brumbálovi.“
„Odvážné tvrzení. Možná jsem ho podvedl a nikdy se nezměnil.“
„Už jsem vám řekla, že tomu nevěřím. Nemyslím, že by někdo z mých přátel,“ nebo já, „byl dosud naživu, kdybyste byl věrný- vy-víte-komu.“ Bylo teď tak těžké donutit se neříci, jak byla zvyklá, Voldemort, ale věděla, že on by to nestrpěl.
„Pokud uvidím králíka vézt se na tygrovi, nepomyslím si, že se změnila tygrova povaha. Pomyslím si, že prostě jen nemá hlad.“ Odstrčil křeslo a postavil se, ostře sledoval, jak trochu poodstoupila, ale nechal to bez komentáře. „Prozkoumejme jiný váš názor. Vy předpokládáte, že slib je platný je do doby, dokud si nezdůvodníte jeho zrušení. A pokud si uvědomíte, že ten slib byla chyba, okamžitě jste zbavena všech svých závazků? Netušil jsem, že uvažujete tak zmijozelsky.“
Jak mluvil, postupoval kupředu a ona pomalu couvala.
„Tohle si nemyslím! Já-“
„Takže, když jsem si teď uvědomil, že mojí povinností jako vašeho učitele je pokusit se předejít všem budoucím přestupkům takové zatvrzelé potížistky, jako jste vy -“
„Nejsem potížistka!“
„Pane!“ napomenul ji a prohlížel si ji s povýšenou nedůvěrou. „Nejste?“
Když udělala ještě jeden krok zpět, ucítila, jak se jí police zaryla do zad. Zahnal ji do kouta.
„Dobře, já – porušila jsem několikrát pravidla, ale vždy jsem pro to měla dobrý důvod.“
Shlížel na ni ze své výšky, ale nepokusil se k ní přiblížit víc, než na vzdálenost dvou natažených paží.
„Opravdu dobrý důvod? Takže vy si myslíte, že to omlouvá vše? Lidé si vždy myslí, že mají dobrý důvod udělat něco, co jiní mohou považovat za diskutabilní. Kdybych slyšel vaše důvody, shledal bych, že jsou opravdu dobré?“
Polkla a podívala se stranou. O chvíli později byla odzbrojená a tancovala. Pozoroval efekt kouzla Tarantallegra s úšklebkem, který se však neodrážel v jeho chladných očích, a hbitě měnil směr jejího pohybu, jak se kymácivě přibližovala. Neukončil kouzlo, dokud nedosáhla na křeslo.
„Budete muset pracovat lépe než teď,“ poznamenal, když jí vracel hůlku. „Nikdy během souboje nedovolte soupeři, aby odvrátil vaši pozornost, nebo prohrajete dřív, než se nadějete.“
Když popadla dech, zeptala se: „Když jste tak skvělý duelant,“ nenašla pro to jiný výraz, „proč se nám v Chroptící chýší podařilo vás odzbrojit a proč jste nezastavil Harryho, když na vás poslal kletbu v první hodině obrany proti černé magii?“
„Dokonce i největší mistr – já si však nečiním nárok na takovýto titul – dokonce i největší mistr může být překvapen. Stěží jsem mohl předpokládat, že děti, které jsem přišel zachránit, se obrátí proti mně, a hned tři najednou.“
„A Harry?“
Rty mu zkřivil zlomyslný úsměv, ale místo odpovědi ji vyzval k dalšímu souboji.
Stále na to myslela, když se o víkendu povalovala na posteli, hltala svou denní porci Murchinsonova Mistrovství mysli a pochutnávala si na mudlovských zázvorových bonbónech. Pouze jednou ho viděla při souboji, ve druhém ročníku, a tehdy mu ten švindlíř Lockhart stěží mohl být soupeřem. Dosud jí bylo trapně, když si vzpomněla, že byla do toho blonďáka zamilovaná. Byl jako Lucius Malfoy, ale neměl jeho žraločí záludnosti.
Samozřejmě, že ho profesor Snape převálcoval, jediným švihnutím hůlky s ním mrštil přes celou místnost. To byl nezapomenutelný zážitek. Ve skutečnosti tak nezapomenutelný, že se dokonce i Harry a Ron učili kouzla, která tam tehdy viděli a na konci ročníku ji přibrali k jejich procvičování. A pak, za rok, je použili proti Snapovi. Když se na to podívala takhle, neznělo to zrovna dobře, ale co mohli dělat? Nechtěl je vůbec poslouchat.
Něčí odkašlání ji přimělo vzhlédnout. Levandule a Parvati si spolu šeptaly na druhé posteli, pak obě najednou přikývly a obrátily se na ni.
„On nikdy nebyl tvůj kluk,“ začala Parvati. Hermiona se zakuckala z kousku zázvoru a rozkašlala se, až jí z očí tekly slzy.
„Cože?“ zeptala se bojovně. Co jí to zase vykládají? Už jim přece jednou řekla, že udělají nejlépe, když to nechají být.
„Nemáš právo být naštvaná na Levanduli. Nebo na něj. Vždyť on nebyl tvůj kluk, tak co ti dává právo žárlit?“
„Já nežárlím.“ Vřel v ní vztek, překypovala zuřivostí, ale nežárlila. Když nemohla vidět Ronánka a jeho Lav přisáté k sobě, a když při tom měla chuť ukroutit jim hlavy a vykopnout je z okna, aby pokračovali v líbání na dně jezera, kde by se na ně nemusela dívat, tak to přece nebyla žárlivost! Bylo to logické a zcela pochopitelné znechucení z melodramatického předvádění falešného projevu lásky.
„Jasně, že ne,“ pošklebovala se Levandule. „Proto jsi poslala začarované ptáky, aby ho poškrábali? Takže to tvoje zbabělé srdce není až tak hodné.“
„Neříkej mi, že jsem zbabělá.“
„Co ti mám říct jiného? Měla jsi šanci a nevyužila jsi ji. Když jsi o něj stála, proč jsi mu nic neřekla?“ podotklas Parvati a natáčela si při tom svůj dlouhý černý cop na prst.
Hermiona vyletěla.
„Zmlkni! Zmlkni, nebo tě prokleju,“ Zabouchla knihu a zastrčila ji do kapsy. „Chtělas ho, máš ho. Vy dva si zasloužíte jeden druhého, zatraceně, tak mi tohle nevykládej, nezajímá mě to.“
Dál už nečekala. Zhluboka se nadechla a prorazila si mezi nimi cestu do společenské místnosti. Naštěstí tam byla Ginny, bohudíky pro jednou samotná. Rudé vlasy se jí leskly, když ji s úsměvem přivítala.
„Hej,“ řekla. „Co se děje? Vypadá to, jako kdyby tě pronásledovalo hejno Harpyjí.“
„Něco horšího,“ reptala Hermiona, padla do nejbližšího křesla a přehrabovala se při tom v kapse, aby našla pár zázvorových bonbónů – k čertu – nechala je na posteli. „ Ty dvě příšerné, nanicovaté sestry nudy a zoufalství!“
„Co teď probírají? Šálek madam Trelawneyové? Záhubu a věštbu?“
„Tvého bratra.“
„Ó jé.“ Ginniny oči překypovaly sympatiemi. Hermiona složila hlavu do dlaní.
„Já nevím, proč se se mnou pro nic za nic začaly hádat. Myslela jsem si – tedy, vždyť víš, co jsem si myslela. Ale on se místo toho zřejmě přilepil jazykem k té – co svede každého kluka. A já ani nevím proč.“
Ginny ji chytila za ruku. Zářivé vlasy jí sklouzly do obličeje, když se na ni zadívala.
„Hmm. Já možná ano,“ přiznávala. „Možná vím, co v tom je. Myslím, že je to moje chyba.“
Hermiona se na ni úkosem podívala, rty trochu našpulené.
„Tvoje chyba? Tys mu řekla, aby se líbal s Levandulí?“ ptala se nevěřícně.
„Ne, tohle přesně jsem mu neřekla. Ale rozčiloval se, že se líbám s Deanem, že s ním chodím. Řekla jsem mu, že na to nemá právo, když on nikdy nikoho v životě nelíbal, zmetek jeden! A po několika dnech si namluvil Levanduli.“ Ginny uvolnila zaťaté pěsti a odhodlaně se podívala kamarádce do očí. „Jsi na mě naštvaná?“
Hermiona se ušklíbla. Možná.
„A nic jiného jsi mu neřekla?“ ptala se.
„Ne, myslím, že ne. Nevím, co jiného by to mohlo způsobit. Ne, bude to ono. Řekla jsem mu, že ty a Harry s tímhle máte víc zkušeností. Harry líbal Cho a ty Kruma. Co myslíš?“
Starší dívka zasupěla, rty stažené, v očích zlost.
„Myslím, že ano. Je to nejpravděpodobnější. Když jsem chodila s Viktorem, tak byl hrozný, pořád mě kritizoval a vyvolával hádky. Myslela jsem si, že žárlí, ale teď už vím, že ho to nikdy ani nenapadlo.“
„Samozřejmě, že děsně žárlil. Víš, Hermiono, je mi to líto. Pokazila jsem ti to,“ řekla Ginny.
„To není tvoje chyba. Pravděpodobně jsi neřekla nic, co by si nezasloužil. Líbala jsem se s Viktorem, tak co? Bylo to před dvěma roky, a když si tvůj idiotský bratr všiml, že jsem dívka, už jsem se na Viktora ani nepodívala. A jemu není vůbec nic do toho, co jsem dělala-- Ahoj Harry? Neviděla jsem tě přijít. Je všechno v pořádku? Vypadáš vyčerpaně.“ Musí po něčem pátrat. Co se to děje?
Harry se objevil vedle dívek a přešlapoval z nohy na nohu.
„Je mi fajn. Hmm, právě jsem přemýšlel, byla některá z vás pozvaná na párty profesora Křiklana?“
Hermiona se na něj pátravě podívala. Nechtěl se jí podívat do očí. Jak typické! Řekla mu, že pokusit se zadržet Křiklana po vyučování je pitomost, kdyby bylo tak jednoduché vymámit ze zmijozela tajnosti, proč by profesor Brumbál potřeboval Harryho pomoc? Samozřejmě, že ji neposlouchal, vždyť přece starý dobrý Ronánek ví všechno lépe.
„O ničem se nezmiňoval,“ řekla chladně.
„Ani mně,“ přidala se Ginny. „Proč? Celý tenhle rok jsi někde pryč a slídíš, tak co se tak najednou staráš?“
„Nic zvláštního,“ popřel to Harry nepřesvědčivě. „Jen tak přemýšlím.“
Hermiona pokrčila nos. On si skutečně myslí, že Křiklan stojí o jeho společnost po tom, jak ho neomaleně špehuje? A i kdyby ho pozval, skutečně si Harry může myslet, že by mu Křiklan vybreptal svoje pečlivě střežené tajemství na párty?
„Jdu do knihovny,“ zamumlala. Kdyby se jí podařilo najít něco o Viteálech, možná, že by ji něco napadlo. „Vy dva si povídejte o famfrpálu, nebo o čem chcete.“
Nebylo to příliš zdvořilé, ale nechtěla být s nimi, když budou dělat tajemné, přemýšlivé obličeje. Ráda by věděla, jak dlouho vydrží Ginny předstírat, že se zajímá jen o Deana. Byl to Harry. Vždycky to byl Harry.
Když o půl druhého týdne později začaly lekce z přemisťování, neochotně musela přiznat, že její pátrání bylo k ničemu. Pouze jedna z knih v knihovně se zmiňovala o viteálech a bylo tam jen napsáno, že se nesmí vysvětlovat, k čemu jsou. Škoda, že se nemohla zeptat Snapea, ale neodvážila se v jeho přítomnosti na to slovo ani pomyslet, aby ho ´neslyšel´. Bylo to příliš tajné. Ukázala Harrymu tu bichli se zlomyslným potěšením.
Počasí bylo mizerné jako její nálada. Sníh se měnil v bláto a jasné zimní nebe potemnělo, převalovaly se na něm šedé, únorové, deštivé mraky. Snape byl jedovatý jako obvykle a zřetelně triumfoval, protože při tréninku odolávání nitrozpytu byl její pokrok jen malý. Asi by byla při vyprazdňování mysli úspěšnější, kdyby ji nenaplňovaly melancholické představy, které ji pálily, jako by polykala plesnivé koláčky polité chilli omáčkou.
Šesťáci se sešli v sobotu ráno ve Velké síni na svoji první lekci přemisťování, seskupení podle zamilovaných párů a několika hloučků přátel. Ona šla samozřejmě s Harrym. Jeho podvádění při lektvarech jí dosud leželo v hlavě, ale největší vlna zlosti nad jeho triumfem s bezoárem už opadla a taky ji omrzelo být stále sama. A pak, neměla tolik přátel, aby si mohla dovolit některé ztratit.
Bohužel se z jeho společnosti netěšila dlouho. Jakmile učitel z ministerstva skončil s výkladem teorie a řekl jim, aby si udělali dost místa pro praktické cvičení, Harry vyrazil, minul Havraspárské a Mrzimorské, aby se postavil přímo za Malfoye.
Pro Merlina! Nemohl se zbavit své obsese z té fretky ani na vteřinu? Lekce přenášení jsou to nejdůležitější, co se letos učí. Obdržení licence při obřadu po zkoušce učiní z dětí dospělé členy kouzelnického světa. A on se ulejvá špehováním Malfoye? Naštěstí byl profesor Snape zaměstnán usměrňováním Goylea, aby se postavil poněkud dál od Millicent Bulstrodeové, takže si ho nevšiml.
Uvažovala, zda by mohla vyrazit za ním a domluvit mu, když čtyři ředitelé kolejí zaveleli: „Klid!“
Všichni v očekávání ztichli.
Teď už nemohla nic dělat. Rázně se odvrátila od Harryho a zadívala se na dřevěný kruh, který instruktor před ní vyčaroval. Stejný se zároveň objevil i před všemi ostatními studenty. Bleskla pohledem po ostatních z Nebelvíru, všichni z nich se až na Harryho soustředili na jediný úkol.
Zhluboka se nadechla.
„Zaměřte se na cíl a pamatujte: orientace, odhodlání, opatrnost,“ recitoval ten muž. Bylo na čase naučit se, jak na to.
Komentáře
Přehled komentářů
Levandule a Parvati byly vždycky blbky. :)
...
(Zuzana, 12. 12. 2012 18:45)Je celkom príjemné nemať čas a potom sa dostať k toľkým kapitolám. Cítim sa ako v raji :) Ďakujem a ja si idem užívať ďalej.
Re: ...
(Jacomo, 12. 12. 2012 20:39)Já zatím na hp.kizi.sk stíhám číst, ale obávám se, abych tady stíhala přidávat...
:)
(teriisek, 10. 12. 2012 22:21)Chudák Hermiona, ty dvě bych na jejím místě s chutí proklela. Severus je pěkně zákeřný, ale s Hermioniným přesvědčením nejspíš nehne, snad. Díky moc!
Re: :)
(Jacomo, 10. 12. 2012 22:36)Víme, co přijde, takže Hermionu ještě čeká pořádná zkouška důvěry.
:-)
(Lupina, 6. 12. 2012 23:42)
Huhú, ze Snapea jde strach. Chce dokázat, že je ten zlý... Nebo vlasně ani ne, patrně chce naučit Hermi aby NIKOMU nedůvěřovala. No, holka má kuráž. Mě by u něj v kabinetu nikdo neuviděl (leda z jiných duvodů, ehm... :-) )
Děkuji za kapitolku. Musím jít do hajan, tak si další nechám na zítra.
Re: :-)
(Lupina, 6. 12. 2012 23:44)A jó, já jsem už na šestce. :-D Jde vidět, že už jsem měla být v pelechu :-)
Re: Re: :-)
(Jacomo, 7. 12. 2012 8:42)To přece ale nevadí - "zítra" opravdu bude další :-)
Re: :-)
(Jacomo, 7. 12. 2012 8:42)Taky jsem si říkala, že tohle bych asi nevydržela a sesypala se jako domeček z karet. Holt by mě Moudrý klobouk těžko zařadil do Nebelvíru :-)
...
(marci, 6. 12. 2012 21:43)Myslím, že hermiona Snapeovi ještě stále nedokázala adekvátně dokázat, proč mu věří, nebo proč by mu věřit měla. Pěkně zákeřné čtení myšlenek, mimochodem :) Tenhle Advent je přímo neskutečný! jen doufám, že se nedostanu do skluzu :)
:)
(zuzule, 14. 12. 2012 13:18)