Na sovích křídlech

Překlad 11. kapitoly povídky Unexpected od australské autorky duj

Reakce zbytku bradavického osazenstva se pohybovala od lehké zvědavosti po naprostou vlezlost, spojenou s dotčeností. Kdyby byl Snape jediným Hermioniným hostem z Bradavic, byl by schopen ponechat si informaci o místě a společnosti pro sebe, ale připojení dalších tří studentů znamenalo nutnost sdělit to dvěma dalším ředitelům kolejí a školníku Filchovi. Udělit studentům nejen výjimku z večerky, ale dokonce jim povolit opustit půdu školy jinam než do Prasinek z důvodů méně důležitých než je úmrtí v rodině či slyšení na ministerstvu, bylo něco nevídaného.

Snape se sesunul do svého oblíbeného křesla ve sborovně a zavřel oči.

„Bolí vás hlava?“ zeptala se Pomona a podala mu šálek valerianského čaje, který obvykle pil. „Nebo jen hledáte záminku, abyste nemusel odpovídat na otázky?“

„Měl jsem dnes tři dvojhodinovky se Zmijozelem a Nebelvírem. Samozřejmě, že mě bolí hlava.“ Narovnal se, ačkoliv oči zůstaly zavřené, a úlevně vydechl.

„Takže jedna z mých nebelvírských studentek vás pozvala na svoji narozeninovou oslavu?“ ujišťovala se Minerva. „Proč vás?“

Pomalu si usrkl čaje: „A proč ne?“

„Žádného dalšího učitele nepozvala. Čím jste si to zasloužil?“

„Mluvili jsme spolu poslední den školy. Řekl jsem jí, co si o ní skutečně myslím, a ona reagovala tím, co si skutečně myslí o mně. Bylo to docela poučné.“ Jeho hlas byl hladký jako tmavá rozetřená čokoláda.

„Co si o ní skutečně myslíte? Nikdy jsem neslyšela, že byste někomu během těch sedmi let řekl něco milého.“

Snape otevřel oči a pozvedl jedno obočí.

„Téměř dvacet let jsem byl špeh, Minervo. Z předstírání se stal návyk.“ Pozvedl šálek ke rtům a zvolna polkl další doušek.

„To není odpověď,“ namítla Rolanda.

Na oplátku se jen ušklíbl.

„Co jste jí řekl, že si o ní myslíte?“ zeptala se Pomona a nalila si další šálek čaje.

„Předpokládám, že když vám to sdělím, zamezí to bůhvíjakým výmyslům,“ řekl, když mu došlo, že budou čekat dost dlouho. „Řekl jsem, že její inteligence a odhodlání na mě udělalo dojem a že by mne těšilo být jí nápomocný při jakémkoliv budoucím úsilí.“

„A ona vám navzdory sedmi letům, kdy jste jí dokazoval opak, uvěřila?“ otázala se Minerva.

„Vždy jsem se domníval, že slečně Grangerová je docela bystrá,“ dodal Filius v mužské solidaritě.

Minerva ho naprosto ignorovala.

„A co si myslí ona o vás? Nebo bych se měla zeptat, co řekla, že si o vás myslela?“

V černých očích se zableskla zlomyslnost.

„Řekla, že jsem byl pro ni důležitější než kterýkoliv jiný učitel a že by se mnou ráda zůstala v kontaktu.“

Minerva se prudce napřímila, až přitom rozlila trochu čaje na talířek, zatímco Pomona začala jančit: „Nakonec z ní bude vaše přítelkyně! To je, jako byste plenil kolébku.“

„Ale no tak, drahá Pomono. To tak lačníte po romantice, že si do ní musíte dosazovat mne?“ otázal se. „Jestliže se pokoušíte naznačit, že vypadám jako ten druh mužů, do kterých se zamilovávají pubertální dívky, budu muset prozkoumat, jestli ten čaj neobsahuje některý ze sto třiceti tří obvyklých halucinogenních stimulantů.“

„Skutečně jsem si myslela, že má víc rozumu,“ zabručela Minerva tiše.

další kapitola

Poznámka autorky:
Číslo 133 jsem si vycucala z prstu. Nevím, kolik halucinogenních sloučenin pokládá kouzelnický svět za často užívané (ani kolik jich pokládá za časté ten mudlovský).