Na sovích křídlech

Zahodit brambor? Hermiono, já sám jsem ten brambor, protože sotva tuším, kde končí on a kde začínám já. Od chvíle, kdy jsem v jedenácti letech poprvé potkal Jamese Pottera, se můj život přetvářel podle něj. Jako bychom byli dvě větve břečťanu u jednoho kůlu. Odstraním ho a netuším, kolik toho zůstane ze mě.

Nebudu zatěžovat synovu přítelkyni činy jeho otce, tím méně neuskutečnitelným úkolem obhajovat jednoho proti druhému. Stačí říct, že i když jsem zlomený, jak jste to kdysi formulovala, byl to James Potter, který mne – se zarytou záští – zlomil a jehož smrt jsem později nechtěně způsobil.

Nedokážu říct, komu z nás se stala větší křivda. Mohu jen dodat, že přestože jsem ho nenáviděl a stále jím ve vzpomínkách pohrdám, nikdy jsem si nepřál jeho smrt. Jak bych mohl, když to znamenalo, že zemřela i ona?

Byl jsem Smrtijed. Víte to a umíte si představit, co to s sebou neslo, možná lépe než já tehdy, když jsem se k nim přidal. Když jsem si uvědomil dosah mého jednání, prosil jsem o její život u jednoho pána a připoutal jsem se k dalšímu v zoufalé snaze ji zachránit. Víte, že jsem nemohl. Hořce, hořce toho lituji.

Nekaji si díky vaší žádosti. Bodání vzpomínek je očistná bolest. Až do dneška jsem neměl nikoho, komu bych se mohl svěřit a kdo by byl ochotný mě vyslechnout. To, že ho najednou mám, způsobilo, že jsem se pokusil poskládat svoje dávné trápení do slov. Po sedmnácti pokusech, ve kterých jsem se rozhodoval co Vám říct, mám za to, že to teď vidím jasnějšíma očima. Alespoň jedna z věcí je jasnější – obviňoval jsem nás oba neprávem. I když jsem ji znal a miloval od doby, kdy nám bylo devět, naše přátelství by nemohlo vydržet, zmíralo už před tím příšerným dnem, kdy jsem ji urazil a ztratil ji tak navždycky. Myslím, že kdyby mě Potter týral méně, její náklonnost by se k němu obrátila dřív. Byla pro mě příliš dobrá.

Váš zájem je pro mě dražší, než dokážu vyjádřit slovy.

S.