Na sovích křídlech

Překlad 37. kapitoly povídky Unexpected australské autorky duj
(originál viz http://www.fanfiction.net/s/3450735/37/Unexpected)

Ginny uviděla, jak Harry chytil camrál a slétl dolů, následovaný dvojčaty, ale Ron byl blíž a přistál jako první.

„Co ten mizera chtěl? Pořád nám to nepovíš?“ zeptal se Ron vesele.

„Pořád o tom přemýšlím. Je to divné.“ Myslel jsem si, že je to celé o mém otci a ve skutečnosti šlo o moji matku. Je legrační, jak se Brumbál spletl.

„Jak divné?“ řekla Ginny.

Můj otec mu zničil život. Moje matka byla jeho život.

„Pochopitelně myslí starého Snapea a mladičkou Hermionu,“ svraštil Fred obočí. „To je zápas hodný ostrova Drear.“

„Ačkoliv jak tam dokázala najít jediného dvounohého pětinoha...“ dodal George.

„Pátrání. V pátrání byla vždycky dobrá, ta naše Hermiona,“ svraštil Fred znovu obočí a Ginny po něm hodila camrál.

„Nech ho mluvit!“ řekla.

„Mluvili jsme o Hermioně a – o dalších věcech.“ Tvoje matka byla moje přítelkyně, protože jsme společně vyrůstali. Hermiona je moje přítelkyně, protože mě má ráda – našla ve mně cosi, co jí za to stojí. „Víš, on se k ní chová jako milý hodný přítel. Žasnu, jak jsme si podobní.“

„Znala jsem jistého staršího muže, o kterém jsem si myslela, že je to milý a hodný přítel,“ poznamenala Ginny. „Žil v deníku.“

Harry se zamračil: „Hermioně není jedenáct a Snape není Voldemort.“

„Byl Smrtijed a špeh. To znamená, že umí lhát a oklamat každého přítele, kterého kdy měl.“

„Nikdo neříká, že Snape není mizera –“ pronesl Ron.

„Umaštěný zelenostříbrný mizera.“

„ – ale snažil se spolupracovat s Brumbálem, kterého není snadné podfouknout, už od doby, kdy jsme byli mimina –“

„Malí smrdící prckové s dudlíkem,“ skočil mu do řeči George.

Ron sebou prudce škubnul a praštil bratra do ruky. „Což platí i teď. Hermiona střelila ve třeťáku facku Malfoyovi; dokáže zvládnout i Snapea.“ Před odraženým potloukem uhnul parádním lenochodím závěsem.

„Obáváme se, že právě tohle dělá,“ řekl Fred a znovu svraštil obočí.

Dvojčata se rozřehtala a Ginny zamračila, ale Harry stále přemýšlel o Snapeovi.

„Myslel jsem, že jsem řekl všechno, ale spletl jsem se. Neřekl jsem, že je mi to líto.“

„Vraždy mé matky? To vím.“

„Vraždy obou vašich rodičů.“

„Mého otce jste nenáviděl.“

„Zasluhoval moji nenávist dennodenně sedm let. Ale nakonec měl pravdu; stal se ze mne temný nepřátelský čaroděj. To kvůli mně jste skončil u Petunie. To muselo být nepopsatelné.“

„Nechoval jste se líp, ani když jsem nastoupil do školy.“

„Vím. Měl jsem se víc snažit. Všechno, co jste viděl, byla moje – moje rozmrzelost.“

„Averze!“

„Ne. Vím, že to tak vypadalo. Mrzí mě to. Bylo to neomluvitelné.“

„Ve třídě jste mi pokaždé nadával pro nic za nic.“

„Byl jsem váš učitel, Pottere. Kárat vás byla moje práce.“

„A potěšení!“

„Pokud myslíte potěšení z dobře vykonané povinnosti, to rozhodně ano. Jsem si vědom, že nejsem oblíbený učitel. Nejsem oblíbený člověk. A nebyl jsem ani oblíbený chlapec. Nečekejte, že se změním.“

„Už jste se změnil.“

další kapitola

Poznámka autorky:

Citace z Fantastických zvířat: „Pětinoh je nebezpečná masožravá obluda, která miluje především lidské maso... Žije jen na ostrově Drear u pobřeží severního Skotska...“