Na sovích křídlech

Překlad 34. kapitoly povídky Unexpected od australské autorky duj
(originál viz http://www.fanfiction.net/s/3450735/34/Unexpected)

Severus putoval očima k lincolnské katedrále tyčící se v dálce a zpět k bílé alžbětinské hospůdce, ve které navrhla, že by mohli poobědvat. Ve tváři mu škubalo.

„U Lva a hada? Jak výstižné. Měl bych pochválit váš výběr?“

Rozesmála se a sklonila hlavu. „Mamka se o tomhle místě doslechla od pacienta, který se zajímal o pantomimu. Domnívala se, že by mě ten název mohl pobavit.“

„A pobavil?“

„To přesně ne. Myslím, že ukazuje, že ti dva mohou velmi dobře koexistovat vedle sebe,“ pronesla mírně. „Dokonce stovky let.“

„Nebo tisíc?“ Vchod do hospůdky byl nízký, ale vzadu se nacházelo příjemné místo k posezení u jídla. „Někteří lidé by to nazvali optimismem.“

„Jak byste to nazval vy?“

„Toužením,“ řekl měkce.

Oba se urychleně zahleděli do svých jídelních lístků a nebezpečný okamžik zanikl v objednávání jídla a výměně dárků. Plánoval strávit volno v Bradavicích jako obvykle a Hermiona se chystala do Doupěte – moc se jí nechtělo, ale bylo to lepší než jet lyžovat.

„Příliš se to podobá létání?“ zeptal se, zatímco stahoval stužku z balicího papíru.

Ušklíbla se: „Přesně. Nepatří to k mým představám o zábavě. Což není zrovna nebelvírské, že?“

„Nikdy jste nemusela vyhledávat dobrodružství, obvykle si vás našlo samo. Domnívám se, že pro zubaře je to jiné.“ Vysunul knihu kousek z obalu.

„Doufám, že se vám to bude líbit,“ řekla. „Hledala jsem něco o lancashirských lesích, ale pak jsem uviděla tohle. Byla to snad nejkrásnější kniha o stromech široko daleko.“

„Malvern Hills od Archieho Milese,“ přečetl na obalu. Přála si, aby se na ni usmál tak, jako se usmál na dárek, ale pak se to stalo a ona musela uhnout pohledem. „Děkuji,“ řekl prostě. „Je výjimečně krásná.“

„Stejně jako tohle,“ podotkla a myslela tím světle kaštanový kašmírový šál, který jí věnoval. Ovinula si ho kolem krku a zabořila do něj tvář, přičemž sledovala Severuse přes přivřená víčka. „Hm, je nádherný.“ Byla to pravda, ale Severus byl hezčí. Což znělo, jak si uvědomovala, směšně, protože nos měl pořád stejně velký a vlasy stále tak zplihlé jako vždycky.

„Musím se přiznat k sobeckému motivu,“ řekl. „Až příště navštívíme vřesoviště, doufám, že vám bude dostatečné teplo na to, abychom tam mohli chvíli setrvat.“

Rozesmála se.

Jídlo, které jim přinesli, bylo horké a vydatné. Pustili se do něj.

„Když jste vyrůstal, přemýšlel jste někdy o tom, že byste se rád stal učitelem?“ zeptala se Hermiona poté, co polkla sousto domácího koláče.

„Nikdy. A vy?“ Nabral si vařenou máslovou dýni a hrášek.

„Strávila jsem sedm let sekýrováním Harryho a Rona ohledně domácích úkolů. Věděla jsem, že tohle po zbytek života dělat nechci,“ řekla. „Jaký jste měl důvod? Šílenství? Nebo zvyk?“

„Příkazy,“ řekl krátce. „Byla to jediná věc, na které se oba mí páni shodli.“ Zahleděl se na svůj prázdný talíř, ve tváři ponurý výraz, a dodal: „Zaměstnalo mě to. Dalo mi to místo, kde jsem mohl být, když už jsem přežil. Lidi, o které jsem se mohl starat, když ona tu nebyla.“

„Vaše kolegy?“

Protočil oči: „Mé studenty, Hermiono.“

Poznámka autorky:

“U Lva a hada“ je skutečná hospoda v Lincolnu, nacházející se přímo mezi hradem a katedrálou. Jak říká Snape, zní to výstižně.

Kniha Malvern Hills: Travels Through Elgar Country (český název by asi zněl Malvernské vrchy: Cesty po elgarském venkově) vyšla v roce 1992. Našla jsem ji, když jsem listovala v různých online knihkupectvích, ale nikdo ji, zdá se, nevlastní, možná proto, že Miles o Malvern Hills vydal ještě další knihu – v roce 1999 vyšla Silva: the Tree in Britain (Silva: Stromy v Británii). A nejnovější je A Walk in the Woods (Procházka v lese). Jeho díla vám velmi doporučuji, ty fotografie jsou skutečně poutavé.

Poznámka překladatelky – vygooglené odkazy:

http://www.lionsnakepub.co.uk/
http://www.archiemiles.co.uk/Books.html
http://www.malvernhills.org.uk/
http://en.wikipedia.org/wiki/Malvern_Hills

další  kapitola