Na sovích křídlech

Milý Severusi!

Musím být ten největší pitomec pod sluncem, když jsem si neuvědomila, jak to mohlo vyznít. Omlouvám se, že jsem Vás nechala myslet si, že by hněv těch kluků mohl ovlivnit naše přátelství. Mou jedinou omluvou je, že mám ve zvyku říkat, co mi přijde na jazyk, a Vy jste se vždy tvářil, že tomu rozumíte. V tomhle případě to nebylo jasné, takže znovu opakuji: moje přátelství s Vámi není jejich starost.

Už nejsme ve škole. Naše životy se posunuly do širších dimenzí a naše přátelství se rozpíná do mnohem větších vzdáleností. V mém životě je dost místa pro vás všechny. Nedovolím jim říkat mi, že se nemůžu přátelit zároveň s Vámi i s nimi, ani nejsem ochotná nechat Vás říkat mi, že bych se nemohla přátelit zároveň s nimi a s Vámi. Můžu. Tak to dělám. A budu to dělat bez ohledu na to, zda moje láska a péče bude opětována nebo ne.

Nemám důvod si vybírat. Oni mohou mít pochybnosti. Pokud zvolí špatně, bude mě to mrzet, ale nebudu se za to omlouvat, protože každý, kdo si myslí, že mu přátelství dává právo říkat mi, s kým dalším se mohu stýkat, nechápe, co to přátelství je.

Takže jsem šťastnější, když mohu říct, že jste si vybral, jak jste si vybral. Jen nejasně tuším, jak moc Vás muselo stát nabízet mi to, když vím, jaké pocity chováte vůči Potterům. Uvažuji, jestli kdybych zakusila od Draca víc než občasné úšklebky, nadávku „Mudlovská šmejdko!“ či nevhodné kouzlo, možná bych chovala tytéž pocity vůči Malfoyům.

Ginny se to téměř stalo, díky tomu prokletému deníku, který jí v prvním ročníku Dracův otec podstrčil mezi učebnice, ale nakonec ví, že Draco toho lituje.

Pokaždé, když přemýšlím o Vás a o Harrym, vybavím si, jak Vás v Chroptící chýši nazval „politováníhodným ubožákem“ za to, že nelibě nesete vražedný útok na svoji osobu. Nebo, půjdu-li ještě dál, jak Vás tolik nenávidí poté, co se dozvěděl, že jste mu ne poprvé zachránil život. Ač jsem sebevíc svalovala vinu na Vás, že nenávidíte mít ho na očích, chápu, proč jste to nepřehlížel. Přeji si, abyste mohl, kvůli Vám i kvůli sobě. Rodiče mě vždycky učili, abych ustoupila, protože zlost je jako držet v ruce horký brambor. A řešením není popálit se, ale zahodit ho.

Prosím, Severusi, zahoďte ten brambor. Myslete na to, o kolik víc toho mohou Vaše ruce udělat, pokud se do něčeho pustí.

Hermiona