Znovu ve vzduchu
Ležel na zádech na studené podlaze a se vzrůstající panikou poslouchal blížící se kroky. S každým jeho nadechnutím byly blíží a blíž. Zlověstné, rázné, definitivní. Nesly s sebou zapomnění a zkázu.
Náhle se zastavily. V hrůze si uvědomil, že utichly u sousední cely. Vrzající panty mu podaly zprávu o otvíraných dveřích.
Ne, jeho ne! Pro Merlina!
„Harry!“
Vlastní výkřik ho probudil. Úlekem se vymrštil do sedu a zmateně se rozhlížel kolem sebe. Jen pomalu si uvědomoval, že sedí pod skalním převisem, který jim teď sloužil jako úkryt, a zvuk kroků vyvolávají Klofanova kopyta netrpělivě podupávající po kamenném podloží. Na krátký okamžik pocítil obrovskou úlevu, pak se mu ale jeho současná situace zjevila v celé své skutečnosti. Bezpečí jeho úkrytu bylo jen velmi relativní vzhledem k tomu, co se rozhodl za pár hodin podniknout. Pokud se mu ten kousek podaří, bude se to tu za chvíli hemžit čaroději ze speciálních bystrozorských jednotek, které začnou pročesávat okolí. A než se to stane, bude muset prostě zase zmizet.
V dopise to bylo jen pár slov, ale celá ta akce vyžadovala velkou dávku odvahy. Mám v plánu ukázat se mudlům někde daleko od Bradavic… Lehko se to napíše, jenže když měl teď vyrazit dolů do vesnice ve své lidské podobě, byla v něm malá dušička. Bez ochranné psí kůže a spásné hůlky si připadal jako nahý. Přesto se přinutil to udělat. Jen kontrola Klofanova úvazu i loučení s ním bylo tak nějak delší než obvykle. Držel ho kolem krku a do pírek šeptal uklidňující slůvka, dokud hipogryf nezačal znovu netrpělivě podupávat nohou.
Cesta úzkou průrvou mezi skalami a pak dolů po pastvině naopak proběhla nepříjemně rychle. Když hodiny na věži kostela začaly odbíjet, trhl sebou a na okamžik strnul. Potlačil instinktivní myšlenku skrýt se za nevysokou zídkou oplocující první stavení a odhodlaně vkročil mezi domky. Přestože už bylo dost pozdě, ze zahrady zaslechl hlasy. Teplé letní počasí kolébalo během dne k lenošení a tak, když vzduch k večeru ochladl, život ve vesnici tepal ještě dlouho do noci.
Na okamžik se zastavil u dřevěné branky. Zahrádka působila přívětivě. V bohatých trsech tu kvetly bílé kopretiny, modřence zdobily dlážděnou pěšinku kroutící se mezi záhony a u samé zdi domu se vyhřívaly růže. Odhodlaně zvedl závoru a zatlačil. Panty zaskřípěly a připomněly mu tak jeho nepříjemný sen. Bezděčně se zachvěl. V bíle lakovaných dveřích se objevila postava.
„Co tu chcete?“ ozval se ženský hlas drsně, i když vespod byl podbarvený strachem.
„Jídlo,“ zaskřehotal a trochu opožděně doplnil, „prosím.“
„Vypadněte nebo na vás pustím psa. Tuláky neživím.“
Jako potvrzení ženiných slov se z hlouby domu ozval štěkot. Podle intenzity psího hlasu odhadl, že se jedná o nějakého voříška, a kdyby situace nebyla tak nebezpečná, asi by se rozesmál. Vyhánět psa psem… Jenomže o tohle tu nešlo. Potřebuje, aby si ho ta žena prohlédla, aby ho někdo poznal. Štěkot uvnitř domu zesílil a Sirius se začal obávat, jestli se v odhadu rasy nespletl. Pro jistotu začal couvat. Žena pečlivě sledovala, jestli za sebou zavřel vrátka a zamířil pryč. Až potom odešla zpět do domu.
Sirius se po téhle akci necítil o moc líp než před ní, jenže svůj účel nesplnila a tak se odhodlaně pokračoval dál do vesnice. Zkusil štěstí ještě u dvou dalších stavení, ale se stejným výsledkem. Až potřetí si byl jist, že ho ten muž poznal. Viděl mu to na očích. Zlobu a nezájem najednou vystřídal strach a ruka svírající hůl poklesla. Muž už jen cosi nesrozumitelně zabručel a zabouchl dveře. Vzápětí se z domu ozval vyděšený výkřik.
Sirius se ušklíbl. Sám by příliš nedůvěřoval zarostlému špinavému muži v otrhaných cárech, který jako by měl cejch kriminálníka vypálen přímo na čele. Urychleně se obrátil a vydal se zpět. Hned jak mu domky zmizely v šedavém příšeří, které se mezitím, co žebral u dveří, sneslo do údolí, proměnil se do své psí podoby a dlouhými skoky zamířil do skal.
Tentokrát svůj úkryt neuklízel tak pečlivě jako jindy, pouze se snažil zahladit stopy po Klofanovi. Veškeré pozůstatky pobytu Siriuse Blacka ale nechal ležet. Dokonce utrhl cár svého už tak chatrného hábitu a položil ho na hromadu sena, které si natahal pod převis jako provizorní lůžko.
„Tak, iluze je dokonalá, Klofane,“ usmál se spokojeně nad zaranžovanou scénou. „Jen ať si bystrozoři užijí trochu toho čmuchání.“
Byl nejvyšší čas vyrazit. Nemusí vědět, jestli se to na cestě mezi domky právě teď hemží mudlovskými strážci zákona nebo jestli u stavení, která navštívil, postávají nenápadní pánové v dlouhých pláštích, tak nepatřičných ve zdejším teplém podnebí. Musí se spolehnout na strach toho vyděšeného mudly.
Hipogryf roztáhl křídla a vzápětí se se Siriusem na hřbetě vznesl do vzduchu. Kolem hlavy jim vál silný protivítr a země pod jejich nohama se změnila v tmavé skvrny lesů s odlesky světel zrcadlících se v hladinách řek a jezer. Po pár hodinách se na obzoru objevila černota moře, o tolik temnější než blednoucí obzor na východě. Přistáli v cárech bílé ranní mlhy na okraji útesu.
Po obou stranách se do dálky táhla rozeklaná hranice pobřeží, v dálce na jihu se třpytila světla ramsgatského přístavu a na mořské hladině si blikaly na pozdrav trajekty. Pocítil v srdci nejasný smutek a prázdnotu. Věděl, že jeho rozhodnutí je správné, musí odejít co nejdál, ale nějak se k tomu nemohl odhodlat. Navíc mu ta nedozírná hladina naháněla hrůzu. Jeho jediné setkání s mořem mělo příchuť strachu a zoufalství. Znovu se mu před očima zjevil kamenný ostrůvek a znovu téměř hmatatelně cítil chlad mozkomorů. Asi už se ho nikdy nezbaví.
Po úzké stezce sestoupali dolů na pobřeží. Sirius se shýbl k zemi a zvedl z ní bílý kámen, ohlazený nesčetnými vodami přílivů a odlivů. Příjemně ho chladil v dlani. Chvíli ho jen tak bezmyšlenkovitě hladil a pak ho zastrčil do kapsy kalhot. Na památku? Nikdy nebyl sentimentální. A pokud ano, ztráty, které během svého krátkého života utrpěl, ho z toho vyléčily. Pokrčil sám nad sebou rameny a přestal o tom uvažovat. Vánek od moře k němu donesl slanou vůni a on v ní poprvé pocítil slabý příslib naděje. Náhle ho dálka přestala děsit. Nasedl na Klofana a rázně ho pobídl k letu. Jako šíp se vznesli vysoko nad hradbu bělavých skal.
Sirius Black opustil Anglii.