Přilétají sovy!
Poslední číslo Jinotaje přineslo informace o tom, že jistá neznámá sova – nebudeme Jacomo jmenovat – se právě probudila z podzimního, zimního, jarního a letního spánku (nehodící se škrtněte podle toho, jak dlouho jste o mě neslyšeli) a znovu se vrací mezi vás.
Že jste netušili, že sovy můžou takhle dlouho spát? Já taky ne, ale zřejmě bude nutno přepracovat učebnice biologie.
Takže – ač zřejmě nevěříte svým očím, jsem opět tu. Znovuzrozená, odpočatá a plná nápadů na další povídky. Důkazem toho je skutečnost, že v menu přibyla nová rubrika s názvem Post Scriptum a v ní hned dvě nové povídky, jedna s životním příběhem Nevilla Longbottoma a další, která je první kartou zamýšleného Kvarteta a má na sobě obrázek Draca.
Co je však mnohem důležitější a víc než rok trpělivě očekáváno, jsou další kapitoly Prokletých rukou. Stejně jako fénix vstaly i ony z popela, tak snad si k nim jejich čtenáři znovu najdou cestu.
Zřejmě mě můj spánek – nebo tropická vedra – ovlivnily natolik, že jsem propadla mírnému šílenství. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit svoji troufalost vstoupit mezi takové velikány jako jsou Aveva, Aries nebo Julie a zaklepat na dveře Budče. Pokud mě od nich nevyhodí, můžete moji úvahu najít tam, ale pro jistotu své pojednání o historii kouzelnických financí raději schovám i pod soví křídla.
Byla jsem na dovolené a potkala jsem tam Siriuse. Vážně, nekecám. Pravda, byl ve své psí podobě, ale já vůbec nepochybuji o jeho identitě. Osamělý černý pes, který se v drobném deštíku procházel po prázdné pláži, očichal mě a nechal se ode mne klidně podrbat za ušima, nemohl být nikdo jiný než Tichošlápek. Jemu vděčíte za to, že se k vám po dlouhatánské době vrací příběh Blacka z doby jeho pobytu na útěku. Znovu jsem rozsvítila Svíci v okně.
Samozřejmě také musím splnit dané sliby a tak jsem vám do písmenek nasypala své úvahy na téma S, N a J.
Jako chuťovku na závěr jsem si nechala informaci, že z temných zákoutí mého počítače se vynořil překlad další kapitoly povídky Nezapomeň na mě. Nezapomněla jsem. Jen mi to straaašně dlouho trvalo.
Stačí vám tohle jako omluva? Srdečně zdraví
Poznámka na okraj:
Bohužel, některé z odkazů zatím nejsou přístupné. Moc mě to mrzí, ale v kritických dnech mi doma zkolaboval počítač, takže jsem některé věci nestačila dokončit k mé úplné spokojenosti. Než se ale studenti (nejen v Bradavicích) stihnou rozkoukat, tak to napravím. Píšu, až mě bolí pírka.
Kromě toho mě dnešního zářijového rána přepadl úžasný - doufám - nápad na vzhled a osvěžení mých stránek, takže můžete ještě očekávat další změny.