Na sovích křídlech

Děkuji. Za doporučení i za chválu. Mrknu na to očkem a případně upravím.
Konstruktivní komentáře jsou k nezaplacení.

Ovšem většinu z uvedeného jsem objevila až při podrobnějším zkoumání. Jako celek se mi povídka líbí, četla jsem ji se zvědavostí i s chutí a potěšil mě i méně obvyklý pairing (mám dojem, že HG + RW není moc oblíbený, ač se sám nabízí). Ron tu prochází vývojem, který sice podrobněji neosvětluješ, ale je pravděpodobný a vcelku domyslitelný (schema „zakoukal se do fanynky – odešel s ní – začal litovat – vrátil se k původní partnerce, jež mu odpustila“ je ze života). Celou situaci popisuješ uvěřitelně, s postavou Hermiony sis vyhrála a nápad vygradovat povídku dle ročních období se mi líbí.
Je to možná zbytečně dlouhé, promiň. Ale jelikož uvádíš, že jsi povídku přepracovávala, zřejmě ti na ní hodně záleží a snad ti to takhle pomůže snadno a rychle se zorientovat, co jsem si to na tebe (já troufalá) vlastně vymyslela. Co se týče pravopisu, tak jsem si ničeho nevšimla a ani si na něj příliš netroufám - sama v něm dělám chyby.
Doufám jen, že jsem tě příliš nerozladila či neodradila, protože píšeš opravdu dobře (četla jsem toho víc) a budu se k tobě ráda vracet. Jo, a postavit proti sobě Rona a Snapea je sice hnusný, to uznávám, ale stejně bych byla zvědavá! Štědré Múzy přeji :-)

"... [Ginny a Harry] sdělili, že čekají miminko. Ron tehdy nevěřícně zalapal po dechu a pronesl jakousi uštěpačnou poznámku, která ji docela zamrzela. Ano, byli hodně mladí, ale u jejich přátel to nebyl žádný omyl nebo nedopatření, oba si totiž dítě moc přáli".
Zdá se mi, že je trochu zmatek, co se k čemu vztahuje (byť to vyplyne z kontextu). Kdo byl mladý? Ginny a Harry nebo Ron s Hermionou? Možná by se hodilo upřesnění „byli hodně mladí na to, aby měli děti“. Pak by i líp navazovalo ono „ale nešlo o žádný omyl“. Nicméně koukám do tohohle odstavce už tak dlouho, že si nejsem jista vůbec ničím, takže jestli máš pocit, že říkám blbost, tak ji zřejmě skutečně říkám.

"Asi se teď neuvidí tak často, ale to nevadí. O to bude jejich společný čas vzácnější".
To skoro zní, jako by si to pochvalovala, o čemž pochybuju.

2. kapitola: "Dnes byla opravdu, že ho má". Zde asi vypadlo slovo „ráda“. (o kocourovi)

3. kapitola: "Byla vděčná těm zvědavým dětským obličejíčkům a drobným ručkám, které jí nenechaly příliš prostoru pro to, aby nad ní smutek zvítězil".
Tak nevím. V takové situaci by nade mnou smutek zvítězil zcela jistě... Mohu se přemoci před dětmi, ale smutná budu – dělat, že se nic nestalo, je v takové situaci asi nemožné. Troufám si tvrdit, že i pro rozumově založenou Hermionu.
Ale následující scéna s hrnečkem se mi moc líbí.

5. kapitola: "Ruka se mu moc dobře nehojila, ale když se takhle potkali podesáté, přestala věřit, že je to jen náhoda". To asi dřív...

Zdá se mi, že máš v samém závěru od sebe špatně oddělené časové úseky. Čekala bych oddělující mezeru před "Už to budou dva roky...", ne za tímto odstavcem.

Celkově mám - vzhledem k ději - sem tam pocit trochu hluchých míst, třeba v případě popisů různých činností bezprostředně nesouvisejících se zápletkou, např. u výčtu, co kdo dělal před oslavou ve 4. kapitole. Měla jsem tendence tuhle pasáž přeskakovat (ale třeba to jen znamená, že jsem nepozorný čtenář :).

Tady máš ten komentář, jímž jsem vyhrožovala. :-) Předem zdůrazňuju, že se mi povídka líbila. Následující postřehy ber s velkou rezervou jakožto velmi subjektivní. Prostě píši, co mne tak napadalo při opakovaném čtení. Nemusíš souhlasit. Možná se stane, že sama napíšu nesmysl nebo se nepřesně vyjádřím (což je víc než pravděpodobný :-) .

Mám to moc dlouhý. Takže to bude vícedílné. Napřed trocha hlodů (v podstatě se jedná o detaily)...

"...budu mít obrovský hlad. Aspoň na půl hipogryfa".
Chuť na půlku hipogryfa chápu (alespoň teoreticky). Hlad na půlku hipogryfa... mi nějak skřípe. Což takhle „hlad, že bych snědla půlku hipogryfa“?

"...toho večera před ni položil Ron malou krabičku a ona v ní objevila svazek klíčů..."
Nestačilo by z ručky do ručky? Malá krabička a svazek klíčů se mi jaksi vzájemně vylučují (aspoň soudě podle toho, co za neskladnou změť tahám já). A potřebují vůbec kouzelníci klasické klíče? Co nějaké strážné zaklínadlo?

"Kluci [James, Sirius] dávali Ginny i Harrymu pořádně zabrat. Patrně se v nich nějakou krkolomnou cestou projevily geny jejich stejně nezvedených strýčků". Nebyl James náhodou nezvedený dědeček?

Jo, nepleteš se, opravdu jsem to začala dávat na fan, ale pak se mi to nějak přestalo líbit a tak to předělávám. Sem už to snad vyleze v lepší podobě. Akorát, že to nebude tisíc kapitol - plánuju tak čtyři. Romantika mi moc nejde, ale budu se snažit (co bych pro jedničku neudělala, že :-))

...paměť neklame, tuhle povídku jsi už uvěřejňovala na HP fanfiction,ne? Myslím, že jsem ji už četla tam dřív, a moc se mi líbila:) Nepamatuju si, že bych ti psala koment, tak to musím napravit teď:) (Každopádně jsem tě na HPFF měla v oblíbených autorech!;)
Začalo to moc dobře, já na nějakou "čistou" (nevím jak to teď jinak napsat) romantiku nejsem, a líbí se mi, když není od začátku jasné, že A miluje B, ale B váhá a za tisíc kapitol "na jedno brdo" se dají dohromady... (je to jasné? asi ne, že?;)
takže (bože, lizz,nejsi schopná něco napsat jednoduše? asi ne, že...) shrnuto, podtrženo...můžu ti dát jedničku?;)))
Tvoje skalní fanynka Lizz;)))